HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Red_carrot  /  Argentina 2014  / Mendoza a cesta a sever

Mendoza a cesta a sever

Argentina

Vytvořeno: 11.08.2017
Autor: Red_carrot


Zatímco polovina BA ještě po horečce sobotní noci ještě nezamířila domů, já vstávám ve 4 ráno. V noci byla hudba slyšet neustále a nahlas a teď tu taky není kdovíjaký klid. Let do Mendozy má mírné zpoždění a v letadle dávají svačinku stávající se asi z 5ti druhů sušenek.Tady bych ráda připomněla, že sušenky a sladkosti v dopravních prostředcích budou na naší cestě samozřejmostí - Argentinci je zřejmě milují a důkazem toho je i jejich údajně největší konzumace cukru na světě. Naštěstí to kompenzují steaky – když nejste vegetarián samozřejmě. Andy jsou pohledem z okénka konečně skutečností – dokonce je vidět i Aconcagua. Na malém letišti přebalím věci, piji kafe a čekám na Petra a Honzu, kteří se zdrželi ve zdejších podmínkách zcela běžnou činností – praskla jim pneumatika na místních rozbitých silnicích. Stačí pár hodin autem a je mi to jasný. Naštěstí i v neděli odpoledne sehnali otevřený pneuservis (gomerii) a díky Honzově španělštině a komunikačním schopnostem to zvládli nechat vyměnit. Dále po krátkém brífinku vyrážíme směr sever, do asi 300km vzdáleného národního parku Ichigualasto – což tu znamená do ještě většího vedra, než už je tady okolo Mendozy. Místní oblasti se také říká Cuyo je známá hlavě pro pěstování luxusního vína. Krajina na první pohled úrodně nevypadá, ale za dobré pěstební podmínky může důmyslný systém zavlažovacích kanálů mezi vinicemi. Krajina jako placka nad kterou někdo postavil obrovské hory, tvoří hranici s Chile. Hlavním zážitkem cesty je nejspíš svatostánek Difunty Correy, místní oblíbené patronky řidičů: ženy co umřela během bojů v 19. století v poušti a její dítě pak přežilo pod jejím tělem, když jej vesničané naši. Lidi sem nosí plastové lahve s vodou a je jich tu požehnaně. Poprvé mám pocit, že toto není Evropa. Cestou na sever, po rovné silnici směr San Juan, ubývá zeleně, teplota stoupá až ke 40 stupních venku. Klimatizace v malém vypůjčeném Chevroletu není nic moc, takže se potíte a lepíte na sedačku, a doufáte, že v místě jménem Vallé Fértil bude aspoň nějaký ten stín. Překvapivě, není tomu tak. Údolí je sice o něco zelenější, ale úrodné jen na místní poměry. V jedné mini-vísce si dáváme v malé boudičce překvapivě dobré řízky..a pak další kilometry ve vedru, jak říká Lonely Planet, "via comically undulating road" – terénní hupy si užívá hlavně řidič Honza. Před západem slunce dorážíme do tábořiště patřícího k národnímu parku, do údolí s poetickým názvem Vallé de Luna.Vytvořil: Red_carrot   Zobrazeno: 15x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů