HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Red_carrot  /  Argentina 2014  / Oddychový trek nakonec a odjezd domů

Oddychový trek nakonec a odjezd domů

Vytvořeno: 12.08.2017
Autor: Red_carrot


Ráno se informujeme v infocentru a kanceláři národního parku na náš poslední trek okolo Lago Lácar – což by měl být “easy trek” podél jižního břehu jezera, přilehlého k San Martínu a pokračujícímu až k hranicím s Chile. Paní v kanceláři mluví pro změnu pouze španělsky, ale horlivě ukazuje na mapce, kudy se dá dojí a kolik je to kilometrů. Narážíme opět na problém s dopravou, je těsně před začátkem sezóny a do Pucará na západním výběžku jezera se dá dostat jen autem, a pak budeme odkázání pouze na pěší chůzi, protože žádný zkracující dopravní prostředek tu není. Volíme taxi (je to tu celkem normální, cena 680 pesos) a absolvujeme asi hodinovou jízdu po štěrkových cestách na severním břehu jezera do osady Pucará, která je v tuto chvíli zcela opuštěná. Na břehu jezera pozorujeme vodní ptactvo, slunce svítí a jdeme s představou, že to bude pohodička. i když ujít musíme asi 20km s výstupem do sedla pod Ruca Ňire. Cesta po jižní straně jezera celkem věrně kopíruje břeh, takže neustále stoupáme a klesáme prudkými svážky v lese, později spíše pralese. Po polední pauze zrychlujeme, abychom vůbec stihli dojít do plánovaného kempu Puerto Casanova. U jednoho z kempovacích plácků je cedule, která nedoporučuje pokračovat po cestě dětem do věku 12ti let kvůli obtížnosti. No to určitě trošku přehání, ne? Ale ne že do teď by to byla procházka Strmovkou. Následně přecházíme po docela dlouhé kládě potok a na dalším úseku při úplně jednoduchém přelézání klády vypadne Petrovi foťák z pouzdra a pochroumá se objektiv. Jedenkrát se už dost zpocení rozhodneme vykoupat v jezeře, ale oba to dáme jen nad kolena, maximálně se smočíme. Plavání je kvůli teplotě blízké ledu nemožné. Dále stoupáme zcela opuštěnou pralesní krajinou asi 400 metrů do sedla, kde má být jezero, ale jelikož už se krajina změnila v neprostupný prales a jezírko zarostlo, vodní plochu nahoře identifikujeme jen velmi orientačně z dálky. Dále opět rychlým tempem klesáme dolů, kde už narážíme na kraví ohrady a pevnější cestu. Končíme po západu slunce asi v 10 večer na břehu řeky Grande, která je k našemu mírnému překvapení tak “grande”, že bude třeba ji přebrodit, ale to necháme na ráno. 5.12.2014 Vstáváme brzy, jelikož nás čeká 15km a možná i více, pokud nechytneme na silnici do San Martínu stopa. Naštěstí nám počasí nám, sluníčko už po ránu hřeje a my začínáme broděním přes Arroyo Grande – pro krávy pohoda, zati já mám vodu někam do poloviny stehen – ale takové ranní osvěžení neuškodí. Dále rychlým tempem míjíme už více obhospodařovávanou krajinu s ploty okolo kravích pastvin, uvidíme i pár koňů a řeku ještě nekolikrát přejdeme, naštestí už po mostech – postupně se z ní stává poměrně silný proud. Les končí u Quila-Quina, turistického letoviska, zatím však ještě prázdného. Dále pokračujeme po silnici klikatou cestou do sedla a nahoru a pak zase dolů. Auta sice jezdí, ale převážně v opačném směru a totálně na nás kašlou. Teprve za další 2 hodiny chůze se dostáváme k hlavní silnici, chvíli se pražíme na slunci a brzy nás berou 2 kluci a vyhazují nás přímo v San Martínu. Cestou shlížíme na jezero, kde zatím není ani živáčka (windsufaři, lodě a turisti se sem nahrnou tak během měsíce). Personál našeho hostelu je v pohodě a nechá nás si přebalit naše zatuchlé batohy, vyzvedneme si cepíny a hromádku zimních věcí a vyrazíme na poslední steak – a z parilly, kterou doporučuje i LP a má pravdu pak rovnou na bus, který o půlnoci odjíždí přes Bariloche do Neuquénu. Sobota 6.12. V Neuquénu jsme brzy ráno a očekáváme brzký přestup směr Mendoza. Z malého zpoždění se vyklube asi 5 hodin, které strávíme na náraží s wifi a zbytkem jídla, na které ještě máme peníze. Malá informovanost ohledně zpoždění autobusů nepanuje jen mezi cizinci - při příjezdu každého dalšího autobusu naší společnosti vybíhá několik Argentinců ven a ptá se personálu, kam že to jedou. Není divu, slečna na přepážce mi to nebyla schopná vysvětlit, a zdálo se, že ani nechápe, proč jsem po několika hodinách čekání lehce znepokojená. Vyrážíme někdy odpoledne a v Mendoze jsme až po půlnoci. Cestou do rezervovaného hotelu ještě praskne taxíku pneumatika, takže několik bloků jdeme noční Mendozou. Na hlavní třídě to žije, takže se člověk cítí celkem bezpečně. Přece jen je ale lepší mít v pohotovosti cepín. Neděle 7.12. Ráno zase brzké vstávání, letiště – a pak trasa Mendoza – Buenos Aires – Frankfurt – Praha, kde jsme v pondělí odpoledne. Z jara do sychravé prosincové podzimo-zimy, snad trošku zocelení patagonským větrem a sluncem. A hlavně s vědomím, že Argentina je neskutečně krásná a zajímavá země, do které se doufám ještě někdy podíváme.Vytvořil: Red_carrot   Zobrazeno: 65x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Pavel

Super článek. Mrkni na můj http://spanelskomallorca.cz

16. 08. 2017, 15:32:39