Potvoři v moři

            Podle známého amerického filmového hororu „Criters“ jsem se dlouho domníval, že toto anglické slovo znamená „příšery“. Hlavní postavičky – odporné mimozemské příšerky – k tomuto intuitivnímu překladu přímo sváděly. Před odjezdem na ostrov Sulawesi jsem však nalezl ve slovníku jiný překlad =  „tvoři“. Tím pro mne ale  překládání neskončilo.

 Muck diving

            Světoznámou lokalitu Lembeh Strait (jednoduše Lembeh) znají zkušení potápěči jako absolutní špičku pro „Muck diving“ a vyhledávají ji především podvodní fotografové. Nachází se velmi blízko neméně proslavené lokality, mořského národního parku Bunaken, na severním cípu indonéského ostrova Sulawesi.

            Muck diving lze volně přeložit jako „špinavé potápění“. Vzpomeňte si na pestrobarevné egyptské útesy, plné měkkých a tvrdých korálů, útesových ryb a viditelností 20, 30 i 40 metrů. To je jeden z pólů mořského potápění, pro většinu potápěčů ten kladný. Protipólem je muck diving, např. v Lembehu. Viditelnost maximálně 12 až 15 metrů, dno téměř bez korálů, pokryté tmavým sopečným popelem a občas bahýnkem, plné odpadků z lodí, zbytků sítí, šlupek z kokosových ořechů a listí. Nikde žádná hejna ryb, potápěč na některých lokalitách někdy pár minut nezahlédne živého tvora. Nabízí se proto i další překlady, třeba „potápění na skládce“.

            Proč se tedy mnoho návštěvníků na lokality muck divingu tak rádo vrací? Důvodem je obrovská biodiversita podmořského života, pravděpodobně největší na naší planetě, kterou lze nalézt na některých lokalitách mezi Filipínami, Indonésií a Papuou Novou Guineou. Jména Lembeh, Raja Ampat, Anilao nebo Ambon jsou již fenoménem pro potápěče, kteří preferují macro život a touží udělat opravdu zajímavou a netradiční fotografii.

            Ve skutečnosti Muck diving netřeba překládat, ale vyzkoušet a zažít. Někdo ho zatratí, někdo si ho zamiluje, ale vždy zůstane mezinárodním pojmem. Jako třeba lux nebo fax.

Organization

             Po velké teoretické přípravě na internetu volíme střední cenovou kategorii, resort NAD Lembeh. Až na místě se dozvídáme od ostatních potápěčů, že dive centrum je oblíbené zejména pro nadstandartní vybavení pro fotografy, amaterské i profesionální. Naše volba byla přízemnější : rozumná cena a wi-fi zdarma celý den.

            V ceně balíčku je doprava z letiště, ubytování, potápění, občerstvení na lodích, jídlo a základní nápoje. O hosty se stará početný tým místních zaměstnanců, který se nepředře a na pohodě celého centra je to znát. Zvláštní zmínku zaslouží jídlo, které nás nikdy nezklamalo a já se musel krotit, abych se trochu „nespravil“, jak říkala babička.

            Resort vedou Mike a Simon, oba fotografové, a to je na organizaci pobytového dne dobře znát. Denní program je plynule rozdělen tak, aby si potápěči mohli bezpečně užít čtyři 75-ti minutové ponory, ten poslední jako noční a zákonitě kratší, navštívit house reef anebo při setmění pozorovat a fotit mandaríny (mandarin fish, Synchiropus splendidus).

            Lokality jsou od resortu vzdáleny maximálně 25, nejčastěji však do deseti minut plavby, takže překrásným 5-ti hodinám denně pod hladinou nic nebrání. Zřídka kdy překročíme 20 metrů hloubky, obvykle se polovinu délky ponoru zdržujeme v hloubce okolo 10 metrů. Problém bývá s vynořením. Zůstat u svého oblíbeného objektu fotografování anebo jen prostého pozorování deset, patnáct minut není problém, v lahvi je Nitroxu dostatek, takže limit 75 minut je opravdu jen organizační, v závěru některých ponorů proklínaný. V Lembehu by den měl mít 28 hodin!

Critters

            Netroufám si určit, který z těch mnoha stovek po-tvorů je u Sulawesi endemický, ale jejich hledání ve špinavé vodě u tmavého dna bylo vzrušující, zábavné a hlavně jedinečné. Nevěřil bych, že po stovkách perutýnů a desítkách ježdíků z Rudého moře budu těmto rybám ještě věnovat zvýšenou pozornost. Omyl. Zde tyto ryby vypadají jinak a já se znovu se zájmem pokoušel o dobrou fotku.

            Chobotnice. Běžný druh ani neumím pojmenovat, ale po-tvory z Lembehu již poznám : mimic octopus (Thaumoctopus mimicus), wonderpus (Wonderpus photogenicus), coconut octopus (Octopus marginatus) nebo blue ringed octopus (Hapalochlaena sp.), již latinská jména slibují zajímavého hlavonožce. Bohužel na modrokroužkovanou jsme neměli štěstí, znám ji tedy jen z jednoho dílu Jamese Bonda. Jeden z druhů – coconut octopus - bych nejraději přejmenoval na home-less octopus. Pro nedostatek přírodních úkrytů na plochém dnu bez korálů si tato chobotnice úkryt vyrobí jako zručný kutil například z velkých lastur škeblí, z kelímků, konzerv nebo sklenice. Svůj „domeček“ vláčejí s sebou, přichycený přísavkami, což je vždy atraktivní podívaná. V databázích youtube.com nebo vimeo.com jistě naleznete několik zábavných video sekvencí, stačí zadat to správné klíčové slovo (tag)...

            Vějířníci. Vždy jsem tuto rybku toužil vidět, nikdy jsem jí však nenašel ani já, ani moji průvodci v jiných mořích. Tedy v době před Lembehem. Zde jsme viděli tři barevné verze rybičky, známé pod anglickým názvem ornate ghost pipefish (Solenostomus paradoxus), vznášející se poblíž lilijic. Jako jackpot navíc jsme pozorovali také listové vějířníky, robust ghost pipefish (Solenostomus cyanopterus), které objevil mezi mořskou travou náš průvodce Asoso.

            Sépie. Vedle běžného druhu je Lembeh pověstný výskytem flamboyant cuttlefish (Metasepia pfefferi), menšího druhu se základní hnědo-modrou-bílou barvou těla, lemovaného oranžovou ploutví, která spolu s chapadly mění barvu do červena, žluta... Pod skořápkou z kokosového ořechu jsme dvakrát objevili vajíčka, v jednom případě pulsující životem zcela vyvinutých tělíček sépií. Asoso hůlkou opatrně natrhl jedno vajíčkou a my jsme byli svědky úžasného procesu vylíhnutí se malé sépie, která minutu po svém zrození pestře měnila barvy podle vrozených instinktů a bojovně zvedala dvě přední chapadlíčka na obranu před objektivem fotoaparátu.

            Odranci a ropušnice. Narazili jsme nejméně na dva druhy odranců, dokonale maskovaných, jak se na zvířenu z Lembehu sluší a patří. Počet druhů ropušnic si netroufnu odhadnout, určitě více jak osm. Vedle dvou druhů listových ropušnic, často se povalujících mezi palmovými listy v jejich rytmu (Taenianotus triacanthus) jsou nádherné zejména ropušnice Rhynopias. Pro fotografa jsou atraktivní také bílé (či spíše průhledné) ambon scorpionfish (Pteroidichthys amboinensis). 

Night dives

            Noční ponory jsou po náročném dni plánovány jako 50-ti minutové, také s ohledem na nemožnost vyhřát se po ponoru na sluníčku. Pestrost po-tvořího života je ale tak ohromující, že limitní čas nebývá dodržován. Např. náš noční ponor na lokalitu Aer Prag 1 se odehrával v hloubce do 10-ti metrů. Snad každou minutu jsme ve světle baterek nacházeli nové různé po-tvory, které jsme doposud znali jen z listování knížek pana Debeliuse a autorů dalších atlasů. Všichni jsme nevycházeli z údivu a já ani neměl čas litovat, že jsem si úmyslně nevzal fotoaparát. Přisvicoval jsem fotografujícím kolegům a užíval si pozorování. S ohledem na mělký ponor nás po 84 minutách z vody nevyhnal ani manometr, ani chlad, ale loajalita k našemu průvodci, který mohl mít z dvouhodinového „nočáku“ dost velký průšvih, ne-li vyhazov.

            Nenechal jsem si ujít své první seznámení s mandarínky, které začíná těsně před stmíváním. Našel jsem si svého samečka a celý ponor pozoroval, jak probíhá mnohoženství u této pestré rybky. Pohybuje se krátkými pohyby, které vypadají jako přískoky. Samička se k samečkovi přiblíží, přitiskne se k němu zadní částí těla a pár sekund mu jakoby něco šeptá. To je chvíle, kdy musím rybky dostat do záběru a stihnout zaostřít. Rybky sebou škubnou a vmžiku od sebe odletí. Nestíháte? Nevadí, již se blíží další samička a chlapák je vždy připraven.

            Denní potápění si můžete zpestřit lokalitami na okraji průlivu, kde končí muck diving a začínají klasické barevné stěny se zlepšenou viditelností (Angel window nebo California dream). Jsou však hlubší a je třeba pečlivěji hlídat počítač.

Frogfish

            V Lembehu můžete najít neuvěřitelně pestrou skladbu nahožábrých plžů, krevet nebo krabů. Jejich výpočet přesahuje možnosti článku i schopnosti autora, doporučuji tedy navštívit lembehský podvodní atlas na adrese www.lembehresort.com/critters. Když jsem v něm listoval znovu po návratu, s nadšením jsem zjistil, že jsme viděli více jak 80 % zmapované zvířeny.

Za samostatnou zmínku však stojí druhové zastoupení rozedrance, populární frogfish. Vedle nejrozšířenějšího rozedrance giant frogfish (Antennarius commersoni) jsme opakovaně našli i warty frogfish (Antennarius maculatus ) a painted frogfish (Antennarius pictus). Pro nás byly tyto rybky nejoblíbenějším a nejfotografovanějším objektem, spolu s vějířníky.

Speciální výpravu jsme věnovali hledání hairy frogfish (Antennarius striatus), u které jsme zůstali skoro celý ponor a střídali se v pokusech o co nejlepší fotku.  

Jednou z velmi atypických variací frogfish je nedávno objevený rozedranec v Ambonu, s neuvěřitelnou barvou povrchu těla, takže je pojmenován jako psychedelic frogfish. Doufám, že budu mít šanci udělat vlastnoruční fotku pro čtenáře časopisu Buddy.

How to go there

            Rubriku s tímto názvem má každý kvalitní web. Pro Evropana je důležité se rozhodnout pro základní asijské letiště : Singapor, Kuala Lumpur anebo Jakarta. Singapor je vhodný jen pro toho, kdo chce strávit pár dní v tomto městě. Silk air totiž není klasický low-cost airlines, není laciný. Kuala Lumpur je pro Čechy a Moraváky sice bezvízový, ale pro letošní rok zrušil Air Asia lety na trase KL – Manado. Jistotou proto zůstává Jakarta, odkud se létá denně, a lze proto dobře naplánovat návaznost letů.

Náš příběh

            Poctivá internetová příprava je sice hezká věc, ale člověk nikdy neví. Vybrali jsme si resort a po internetu domluvili předplacení týdenního balíčku služeb pro naši dvoutýdenní cestu. Neznali jsme Muck diving, jestli se nám vůbec bude to potápění na sopečném popelu líbít. Již třetí den u snídaně rekapitulujeme zážitky a pak kontaktujeme Mike Veighta, jednoho z provozovatelů dive centra. Chceme přikoupit balíček, na Bunaken se podíváme snad někdy jindy.

            Tato věrnost lokalitě se nám vyplatila vrchovatě. Viděli jsme electric clam, „elektrizující“ mušli, již zmíněné klubání se sépie z vajíčka, samečka vějířníka, jak oplodňuje vak samičky, neuvěřitelné noční ponory s množstvím málo známých po-tvorů, lov frogfish, používající vlasec na svém čele s návnadou v podobě červa, odborně illicium. Na tato pozorování byl vždy dostatek času, ponory jsou mělké. Za 13 dní jsme si užili 40 ponorů s průměrnou délkou 76 minut. Nádhera.