ODJEZD

V pátek odpoledne se dozvídám, že pár lidiček ze školy jede do Aarhusu na nějakou párty, a že bych se k nim mohla připojit, abych nečekala sama dvě hodiny na vlakáči. Takže nakonec Odder neopouštím o půlnoci, jak jsem původně plánovala, ale vyrážím do Aarhusu už po večeři. Večírek příjemný – kombinace vína a muziky, v jednu hodinu po půlnoci ale společnost opouštím a vyrážím na nádraží.

Má to být cca 20 minut rychlé chůze a protože jdu neznámým městem jen podle mapy, valím docela rychle, abych na nádraží byla včas. Po cestě mě oslovuje parta chlápků, ze kterých se vyklubali fajn týpci, nejdřív si mě jenom dobírají, že mám rázný krok a kam že to tak rychle mířím, ale téma cestování prostě lidi sbližuje, kdysi prý byli v Praze, takže máme o čem kecat a nakonec mě doprovází až do centra, takže ani do mapy nemusím koukat ;)

Jak je v Dánsku zvykem, vlak přijíždí včas, takže žádný zbytečný čekání. K jízdence jsem si nekoupila místenku, protože jsem předpokládala, že noční vlak bude prázdný. Rozvalila jsem se na dvousedačce, zouvám pohorky a házím nohy na stolek... prostě paráda, ve vlaku téměř nikdo není. A hned taky usínám.

Po dvou hodinách cesty mě budí člověk, že prý má místenku na sedadlo, kde já zrovna sedím. Tak ho pouštím, ale zároveň se zděšením zjišťuju, že vlak se za ty dvě hodiny zaplnil. Takže se přesouvám na poslední místo na chodbičce u záchodků a ty další dvě hodiny tam doklimbávám.

ODLET/PŘÍLET

Do Kodaně na letiště příjíždím v šest ráno, tři hodiny se poflakuju po letišti, chvilku chrupkám na lavičce... pak se odbavuju u sympatického letušáka, který mi dává vybrat místo v letadle, takže mám luxusní prostorný místo 12E – u okýnka na křídle u bezpečnostních dveří, místo tří sedadel jsou tam vedle sebe jenom dvě – takže víc místa. Potom procházím pasovou a bezpečnostní kontrolou (samozřejmě pískám, protože mám kovovou sponu na pásku), koukám po obchodech v duty free zoně (nic si nekoupila, fakt :))... no a pak už čekám na na letadýlko, který má malý zpoždění.

Po usednutí do letadla asi po 10 minutách usínám a prochrápu celý let. Naštěstí se probouzím těsně před přistáním, takže si můžu vychutnat pohled z výšky na Island a hlavně manévry letadla nad oceánem – což je maximálně úchvatný, občas mám pocit, že musíme křídlem zavadit o hladinu (což je blbost, samozřejmě jsme dost vysoko :)).

Po přistání na letiště v Keflaviku valím do duty free shopu koupit vše co jsem slíbila Andrejovi a pak už pro batůžek a koupit jízdenku do města. Jízdenka zpáteční stojí 3500 islandských korun (IKR), k lístku dostávám i malou knížečku s informacemi, jízdním řádem atp. Slečna od FlyBusu mě naviguje přímo k autobusu, pan řidič ukládá moji krosnu, nasedám a vyrážíme do Hafnarfjorduru. U Hotelu Viking podle domluvy (Couchsurfing) už čeká Andrej, který o mě bude příští tři dny „pečovat“ :)

Po dlouhodobé absenci gentlemanů (v Dánsku je ty feministky úplně převychovaly) jsem v sedmém nebi, když se hnedka nabízí, že mi ponese krosnu, huráááá... jsem ve správných rukou :D

Večer po vybalení batohu jdeme ještě ven, okukuju centrum města a pobřeží, krása. Potom ještě doma nějaký to prohlížení cestovatelských fotek, „sdílení“ muziky a filmů, naplánování zítřejšího výletu, zkouknutí dvou dílů seriálu Black Books... a usínám přesně v tý vteřině, ve který jsem uléhám na matraci ;)

NEDĚLE: GOLDEN CIRCLE

Trochu nám poprchává, je zataženo, v kopcích sněží, fučí vichr a docela to klouže, ale to nevadí, vyrážíme ráno po osmé hodině směr gejzíry, vodopády, krátery, jezera, termální prameny.... kráááása... to je taková krááása, že mi na to slova nestačí... prostě paráda... viz fotky http://www.facebook.com/album.php?aid=27636&id=1616268981&l=1181f4a423 – komentář je asi zbytečný. Andrej má na celý den půjčený auto od spolubydlícího (Jihoafričan), takže fakt krása, máme absolutní svobodu :)

Po cestě se dozvídáme, že nedaleko buchla sopka a že je to už ve zprávách, tak rychle píšu smsku domů, kdyby to naši někde na internetu četli, aby byli v klidu, že jsme v bezpečný vzdálenosti a nic nám nehrozí.

Kromě klasických zastávek na Zlatém okruhu ještě podle rady Andrejova kamaráda vyrážíme hledat tajný místo s horkým jezírkem... po delším pátrání ho nacházíme, v opuštěné budce se převlíkáme do plavek a hurá do vody, aaaaachh... voda má odhadem 40 stupňů (no jako horká vana), vzduch cca minus jeden, vichr fučí jako běs a na trávě nad hlavou se třpytí zbytky sněhu... trochu pochybuju, jestli se mi tohle jenom nezdá...

PONDĚLÍ: REYKJAVÍK

Ráno vyrážím do centra Hafnarfjorduru, kde si v obchůdku kupuju celodenní autobusovou jízdenku (600 IKR, jinak jednorázová jízdenka stojí 280, takže celodenní se rozhodně vyplatí). Před obchodním centrem chvilinku čekám a pak už přijíždí autobus číslo jedna :), který míří do centra Reykjaviku. Při nástupu poslušně panu řidiči ukazuji jízdenku a pak už jenom valím kukadla na krajinu, kterou projíždíme. Podle rady od Andreje jedu až na konečnou, odtud pak procházím pěšky město. Okukuju památky, nejdýl se ale zdržuju u vody, chápeš... OCEÁN je tady všude, nikdo si ho nevšímá, je tady pořád, prostě nic zajímavýho... ooooo bože, sedím na břehu dobrou hodinu a čučím, fotím a zase čučím na vodu, na lodě, na ptáky, vítr ve vlasech, dírkovaný šutry pod nohama, naproti v zálivu zasněžený hory... uuuáááá, to je taková nááááádhera!!!

Když okouknu centrum, hledám nějakou cestovku, ve který bych si koupila jízdenku a vstupenku do Modrý laguny na zítřek. Nacházím a kupuji. Pak jdu na zastávku autobusů a hledám nějaký, který jede co nejblíž k Perlanu – stavba na kopci (asi 1 km od centra) původně zásobárna vody. Ptám se sympaťáka na zastávce a ten mi radí využít autobus 1, 3 nebo 6, ukazuje mi na mapě místo, kde mám vystoupit a pak jít asi 10 minut pěšky na ten kopec. Beru tedy první autobus a vyrážím. Podle mapky pak dojdu až na místo určení, z Perlanu je nádherný výhled na Reykjavik, fučí tam ale šílený vichr, málem mě to porazilo, když jsem vylezla na terasu. Naberu tedy rychle fotky a vracím se dolů. Po cestě si všímám blízké zastávky autobusu (myslím, že to bylo č. 18), za chvilku busík přijíždí a jedu zpět do centra města. Znovu si procházím centrum a nasávám atmosféru :) ...a taky nakupuju v supermarketu nějaký jídlo, abych Andrejovi nevyžírala ledničku ;) Odpoledne se pak zase jedničkou vracím do Hafnarfjorduru.

Večer přichází k Andrejovi na návštěvu Kateřina, což je Ostravačka, která na Islandu už taky několik let pracuje. Klábosíme „česko-moravsko-slovensky“ nad vínkem a jednohubkama a je nám fajn.

ÚTERÝ: BLUE LAGOON

Dopoledne vyrážím k Hotelu Viking, kde mě má vyzvednout autobus společnosti Island Excursion. Přijíždí minibus, ve kterém se dozvídám, že to není ten můj a že mám počkat na ten další. Pan řidič ještě ověřuje, jestli o mě na centrále vědí a posílá mě na druhou stranu silnice, kde prý mám počkat. A tak čekám. Čekám, čekám, nakonec jsem na tom vichru mrzla 50 minut. Autobus nakonec ale opravdu přijel, zřejmě došlo k nějaké chybě při rezervaci, paní v cestovce mi řekla špatný čas. No, hlavně že už sedím v teplým busu a mířím do laguny.

Po příchodu do lázní odkládám věci a ve sprše používám sprcháč a vlasový balzám přímo značky Blue Lagoon a mířím do toho „vodní ráje“ :) Mléčně zbarvená teploučká voda je luxus, kolem laguny je několik klasických i parních saun, masážní vodopád a na několika místech u vody si navíc můžeš nabrat bílý bahýnko, který si vždycky po sauně napatlávám na ksichtít jako pleťovou masku. Když se dostatečně nabažím venkovního prostoru, jdu na chvilku odpočívat dovnitř do budovy, kde jsou lehátka a je tam taky možné zakoupit malé občerstvení. Po odpočinku se znovu vracím do laguny, do sauny a znovu si dávám bílou masku ;) ...v tom mě oslovuje nějaký týpek (taky s bílou maskou na ksichtíku), jestli prý jsem Francouzska. Přiznávám barvu, že jsem Češka a on nečekaně začne jásat... jeho manželka je Slovenka, takže rozumí česky a nemusíme tedy používat angličtinu. Jeho slovenština je mi ale stejně podezřelá, ten přízvuk a sufixy jmen jsou mi velmi povědomé... neodolám a zeptám se narovinu, jestli náhodou původně nepochází z bývalé Jugoslávie... a bingo... chlapec je z Makedonie – přímo ze Skopje. Tak tomu říkám osud :D ...vysvětluju mu, že se v létě do Skopje stěhuju, že tam budu rok pracovat v neziskovce a že jsem vystudovala chorvatštinu. Tak jsme prokecali možná hoďku při sezení v horký vodě s bílýma ksichtama ;) Konverzaci ale nakonec musím ukončit klasickou lží, že na mě někde čeká „přítel“, chlapec (přesto že je ženatý a má s sebou dokonce v laguně synka) totiž nezvládá zapřít svoji balkánskou krev a naprosto otevřeně mě balí, zve na projížďku jeepem, lodí, blablabla...

Luxusní pobyt v laguně jsem si fakt užila, relaxace, nádhera. Odpoledne se vracím zpátky do Hafnarfjorduru (jediný pasažér v autobuse, ještě není sezóna, takže minimum turistů) a začínám myslet na to, že zítra brzy ráno Island opouštím :(