Za dalšími zážitky mířím ze Skopje "cross-balkans" do Bosny a Hercegoviny. Tedy přesněji řečeno "míříme". Všichni EVS dobrovolníci totiž musí povinně absolvovat týdenní on-arrival školení v Sarajevu. 

V neděli tedy nasedáme na přímý autobus Skopje - Sarajevo, stojí 50 € a ze Skopje odjíždí ve 20:00. Cesta je to šíleně dlouhá, navíc překračujeme milion hranic (jsme už pěkně rozmazlení EU) a všude chtějí vidět pas, pak si pasy vyberou a po nějaké době orazítkované vrací. Překračujeme hranice MK/SRB, SRB/HR, HR/BiH... a na každých hranicích celá procedura samozřejmě dvakrát... to aby nepronikl nějaký ten terorista asi! A když už si myslíme, že chvilku pojedeme rychleji, řidiči se musí vystřídat nebo je čas na pauzu, takže autobus z mého pohledu víc stojí než jede. Na všech zastávkách jsou záchody, vždy turecké, bez toaleťáku, často i bez světla, ale voda na umytí rukou většinou teče (stejně se ale hodí mít v batůžku dezinfekční gel na ruce)... Do Sarajeva dorážíme nějak kolem poledne... 

Školení se koná v Ilidži, což je okrajová část Sarajeva, samozřejmě šíleně daleko od centra. Vzhledem k tomu, že nás sedí v autobuse skoro 15 lidí se stejným cílem, pan řidič se uvolí a odváží nás až před náš hotel! Zlatíčko nejmilejší :)

Jinak do Ilidži jezdí tramvaj, trojka, stojí 1,60 KM, u řidiče 1,80 KM. (2 KM = 1 €). (Koleje najdete asi 5 minut od autobusáku, nebojte se zeptat, tramvaj je tramvaj, je třeba obejít areál americké ambasády.). V šalině samozřejmě můžete platit jenom konvertibil. markou, což je průšvih pokud třeba přijedete večer. Banky jsou otevřené jenom přes den, pošty mají někde otevřeno i večer, ale nerozměňují velké eurobankovky. Na autobusovém nádraží neberou eura a směnárna tam není (mezi busákem a vlakáčem je pošta, naštěstí). Na autobusáku je sice úložna zavazadel (podle zkušeností přátel extrémně drahá), ale nenašli jsme tam toalety. Prečkat dlouhé hodiny před odjezdem autobusu lze v příjemné čevapi-hospůdce kousek od busáku (hned u pošty). Obsluha zlatá, akceptují eura (my jsme dokonce platili kombinací KM a € a nebyl žádný problém), mají evropský záchod (jako všude v regionu s sebou raději noste svůj toaleťák).

O památkách se rozepisovat nebudu, to si můžete najít jinde na netu v milionech verzích, a navíc jsem nebyla v Sarajevu poprvé, takže už to nemělo to kouzlo :)

Po skončení školení vyrážíme s mojí irskou spolubydličkou do Mostaru. Zpáteční jízdenka autobusem stojí 26,50 KM (obsahuje i poplatek za servis autobusové stanici neboli vstupné na busák). V autobuse mě ještě skásnou za batoh 1 KM. Autobusy do Mostaru jezdí často, původně chceme jet v 8:15, ale ten nám ujíždí před nosem (dlouhá storka... opět jsem si potvrdila, že je lepší cestovat sama ;) ...a tak bereme bus v 9:00. V Mostaru jsme v 11:30, máme štěstí na počasí, procházíme tohle miniměstečko a v 15:00 frčíme zpátky do Sarajeva.

Na busáku v Sarajevu kupujeme jízdenky do Nového Pazaru (tentokrát volíme nejlevnější cestu přes Kosovo), stojí 32 KM (opět pozor ať máte dost jejich peněz, jízdenka původně měla stát jen 30 a my měli poslední peníze... a oni ještě naúčtují 2 KM za servis/vstup... naštěstí nás jede víc, takže dobrovolníkům v nesnázích pomáhají další dobrovolníci... :))) Autobus do Nového Pazaru odjíždí ve 22:00 - tenhle bus (jediný během dne) pak z Pazaru pokračuje do Prishtiny, lístek NP-PRI si koupíte až v busu za 5 € a z Prishtiny pak jede několik autobusů denně do Skopje. Jinak ze Sarajeva do Nového Pazaru jede autobusů víc během dne, jen ten večerní ale pokračuje do Prishtiny.

Kosovská razítka v pase srbští celníci přeškrtávají, aby jako bylo jasno, ale nic neříkají, žádné problémy nejsou. Problém má jen jedna dobrovolnice z Turecka, tu Srbové posílají zpátky do Bosny, potřebuje totiž pro vstup na území Srbska vízum. (Cestu do Sarajeva jela zřejmě jinou cestou... nebo nevím. Podle kámošů holka o potřebě víza věděla, ale myslela si, že se na celníky usměje a bude moci projet, tak nevím... :)))

Kamarádi během přestávky v N. Pazaru objevují autobus, který jede až do Skopje, takže rychle popadáme batohy a přesunujeme se do jiného busu. V něm platíme 12,50 € a už nemusíme nikde přesedat.  

Opět hraniční a pasové kontroly, prohlížení autobusu, šofér dokonce musí otevřít poklopy na střechu, policajt baterkou svítí pod každý sedadlo, proklepává bundy a batohy na sedadlech, no... paráda, zážitky jak mají být :) 

Musím upřímně říct, že když nás bus asi v 10 ráno vyklápí ve Skopji, jsem moooooc ráda... a valím rovnou domů do sprchy :)))

PS: závěrem tedy je, že cesta Sarajevo-Skopje přes Prishtinu a Novi Pazar je rychlejší a levnější než přímý autobus. Na zpáteční cestě jsme ušetřili 4 hodiny času a 20 €. Dopátrat se těch spojů na netu je ale věda (ofic. weby nejsou většinou aktuální a nebo vůbec nefungují), je třeba se hodně ptát lidí a zjištěné ceny zaokrouhlovat nahoru. Při plánování cesty hodně pomáhají cestovatelské blogy, často po vygooglení vypadávají třeba Trip Advisor atd. Domorodci jsou zvyklí pro informace telefonovat na autobusáky - můžete někoho požádat, aby to pro vás udělal, lidé jsou tu milí a ti mladší většinou rozumí anglicky. No, ale my Slované si přece rozumíme... když chceme :D

A pár fotek z cesty: http://picasaweb.google.com/109276288968376937817/BosnaIHercegovina2010#

:) ...tak zase příště, zdarec!