HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

filippo-communityinspiration

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

47) Vítězná tečka

Vytvořeno: 15.08.2009



Kolem půl osmé se konečně začaly kompletovat první týmy. Trvalo povětšinou alespoň pět minut, než-li se je podařilo nahnat na hřiště. Jako by se to, že jeho tým právě hraje, muselo oznámit každému členu družstva zvlášť. V žádném případě nestačilo zahlásit to jen tak do „éteru“.

Rozpis zápasů byl na nic. Muselo se hrát s těmi týmy, které zrovna byly k dispozici. Jejich laxnost mne, puntičkářského a perfekcionistického středoevropana, přiváděla téměř k nepříčetnosti. Byl jsem rád, že týmů bylo jen 6. Být jich 10, těžko bych nedošel psychické újmě.

Třetí zápas jsme přišli na řadu konečně my. Šlo o minuty, začalo se s velkým časovým skluzem. Pět minut před startem našeho zápasu jsem zašel upozornit „otce“, že by se měl pomalu začít převlékat. Nikde jsem navíc neviděl našeho brankáře, a tak jsem se zašel optat Huga hrajícího na kytaru, zda-li neví, kde je. Prý neví. Nenápadně jsem mu naznačil, že do zahájení zápasu zbývají asi 3 minuty, že „otec“ stále ještě není převlečený a že bez gólmana asi hrát nemůžeme. Jestli by nebylo dobrý zkusit sehnat nějakého náhradního. Hugo odvětil, že to je určitě dobrý nápad, kytaru však neodložil a žádné úsilí v této záležitosti jevit nehodlal.

Situace se nezměnila ani po pár dalších minutách. Když jsme měli vyběhnout na plac, otec byl stále ve své kanceláři v civilu, Hugo se věnoval kytaře. Začínal jsem toho mít plné zuby. Řekl jsem Gáby, že prostě nejsme ready, ať tedy odehrají svůj zápas další týmy, my – pokud pánbů dá – odehrajeme oba své zápasy jako poslední, postoupíme-li z druhého místa, dáme si dokonce tři zápasy po sobě.

Pánbů dal a my skutečně vyběhli – i s objeveným gólmanem - k předposlednímu zápasu ve skupinách. Naše šance jsem odhadoval jako nevelké. Hrál jsem naplno. Vepředu, vzadu, kde bylo potřeba trošku do toho šlápnout, přitlačit na pilu.

V půlce zápasu zahrával „otec“ Juan Carlos, velký fanoušek mexického velkoklubu Cruz Azul, autové vhazování, chytře přehodil gólmana a mně již stačilo trefit malou, leč odkrytou branku. Povedlo se! Světe div se, nególový střelec skóroval! 1:0 pro kvarteto. Udržet vítězství by se rovnalo téměř jistému postupu ze skupiny do semifinále. Stáhl jsem se do obrany, s bolestivou grimasou se snažil blokovat střely soupeřů, vítězství se nám podařilo uhájit!

Po závěrečném hvizdu nás čekal poslední zápas v základní části. Opět to byl boj. Nahoru dolu. Dalekonosné střely, pohledné kombinaci se zde příliš nefandí. Utkání ovšem rozhodla podobná situace jako zápas předchozí. Tentokrát jsme si pozice vyměnili. Z autového vhazování jsem prudkou ranou oslovil „otcovu“ hlavu, od níž se míč odrazil do branky. Znovu 1:0. Zápas skončil.

K velkému překvapení jsme se stali nejlepším týmem základní části a s plným počtem bodů postoupili do druhého semifinále. Podařilo se nám tak vyhnout silnému týmu Guo-Guo, který vyhrál druhou skupinu a v jehož barvách zářil dynamiťák, jež na mne zapůsobil hattrickem předchozí den.

Guo-Guo vyhrálo na penalty své semifinále a čekalo na soupeře, jež měl vzejít z našeho zápasu s týmem „milovníků“. V čase výkopu jsem opět musel obíhat své spoluhráče. Hugo obdivoval novou sadu „bicí“, jež byla zakoupena do kostela, otec se ukryl ve své kanceláři a mocně se podivoval tomu, že ještě máme vůbec hrát nějaký zápas. Marnost nad marnost.

Jak jsem tak na své nedochvilné spoluhráče čekal, napadlo mne, že zápas možná budou rozhodovat také penalty a tak jsem si jednu „z půlky do prázdný“ zkusil. Zapadla hezky k tyči. Snad jsem si tím svou porci štěstí nevybral předčasně.

Boj o finále byl ještě urputnější než-li předchozí klání ve skupinách. V normální hrací době skončilo utkání bez branek. Nastalo prodloužení. V jeho poslední minutě se ke mně odrazil na polovině hřiště míč, který jsem z voleje napálil na zdařbůh směrem k brance. U nás by to pochopitelně nemělo velký smysl, tady mezi indiány to ale o kombinaci není, lepší míč zakopnout daleko za plot než-li riskovat jeho ztrátu a rychlý brejk. K údivu nejen mému, ale i početné divácké kulise, však prudká střela zaplula soupeřovic gólmanu mezi nohy a poslala nás do finále.

Před jeho zahájením zmizel náš brankář a „otec“. Prvně jmenovaný se již neukázal, ten druhý se opět odebral do své kanceláře. Z ní pak po několika lidech vzkázal, že se turnaj musí dohrát jindy, poněvadž je po 10. hodině a pokračování by zavánělo rušením nočního klidu. To už na mne bylo dost. Zařekl jsem se, že jestli se finále neodehraje, žádného turnaje se tu už účastnit nebudu. Tím míň jako hlavní organizátor.

Trval jsem na svém. Na finále si s Hugem a Tolentinem půjčíme cizího brankáře a hráče, další den nemá cenu se scházet jen kvůli jednomu zápasu. „Otec“ se nakonec nechal přesvědčit, takže jsme ze široké nabídky adeptů vybrali jednoho mého studenta na post gólmana. V samotném zápase jsem se snažil při obranné činnosti stále pohybovat v blízkosti „hattrickového kanonýra“. Zůstal ustrážen. Zápas tak skončil bez branek. Na řadu přišly pokutové kopy, jež měly určit celkového vítěze nedělního turnaje.

K prvnímu jsem se sebevědomě postavil já. Snažil jsem se zůstat klidný – kdo jiný by ji zde měl proměnit než-li „ten bílej z Evropy“ – ale právě ten pocit zodpovědnosti mne svazoval. Nechtěl jsem zklamat ani sám sebe, ani své fanoušky. Velkou část z nich jsem si svou bledou tváří, nezpoplatněnou výukou angličtiny a předvedenými výkony v průběhu turnaje získal na svou stranu. Byla by škoda ten dojem pokazit neproměněnou penaltou zrovna ve finále.

Dva rychlé krůčky ... krátká suchá rána ... a míč se z poloviny hřiště řítí přímo doprostřed odkryté brány. Zatímco ostatním to určitě přišlo přirozené, mně se vydatně ulevilo. Dnes jsem tu na každý pád zanechal dobrý dojem.

Bombarďák z Guo-Guo trefuje k mému překvapení pouze tyč! Hugo však míří mimo a druhý člen týmu našeho soupeře srovnává po druhé sérii na 1:1. V poslední sérii se k míči staví „otec“. Pomodlit se mi v této situaci připadá nevkusné, a tak to nechávám pouze na něm. Trefuje přesně! Soupeř následně míjí a „kvarteto a brankář“ tak mohou slavit titul!

Já jej slavím noční cestou domů a studenou sprchou. Teplá tu neteče.

-------------------------------------------------------------------------------------

NOVINKA: CI vydalo první publikaci: Bezpečnostní manuál pro oblast LATINSKÉ AMERIKY

http://www.communityinspiration.com/prirucka.htm

NOVINKY A FOTKY přímo z Mexika (galerie: studenti, čeští podporovatelé, příroda a okolí):

http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration

Všeobecné informace o projektu:

www.communityinspiration.com

VIDEA (nejen) z výuky

http://www.youtube.com/user/FILIPPOsenaCI

 

HLEDÁME:

- DOBROVOLNÍKY

- ČLENY VYSÍLAJÍCÍCH KOMUNIT

- SPONZORY a PARTNERY PROJEKTU

- příznivce a zájemce o spolupráci

INFO: http://www.communityinspiration.com/podporte.htm

logonapohled.jpg

Vytvořil: filippo-communityinspiration   Zobrazeno: 450x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku