HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

filippo-communityinspiration

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  filippo-communityinspiration  /  Dobrovolničení v mexické Huasce de Ocampo  / 19) Podepsal jsem Seville. Nastoupil v dresu Realu.

19) Podepsal jsem Seville. Nastoupil v dresu Realu.

Vytvořeno: 15.08.2009



Snažím se rozcvičit poctivě. Přeci jen je tomu půl roku, co jsem naposledy sportoval. Zranit bych se tu nechtěl. Zkušenost s úrovní místního zdravotnictví bych si raději odpustil. Přesto je mi trapné jít se sám rozběhat. Ostatní náhradníci totiž jen postávají kolem kouče a sledují hru. Nechci si hrát na profíka. A tak se alespoň protahuji a snažím se tvářit nenápadně. Pokud to v mojí situaci vůbec jde.

Přichází za mnou trenér. Nevím, zda-li mi chce dát cucnout pivka či mne seznámit se strategií a taktikou. Porozuměl jsem jen tomu, že se mám postavit na levé křídlo. Patrně ze mne bude chtít udělat Honzu Kollera. Svým vzrůstem převyšuji ostatní.

Moje chvíle se blíží. Začínají na mne pokřikovat fanoušci. „Blonďáku, blonďáku ...“. Ačkoliv se za blonďáka nepovažuji, nemůže být pochyb, že je výraz „guero“ určen mně. Snažím se tvářit přátelsky. Je nad slunce jasné, že největší chyba by byla znepřátelit si vlastní fanoušky. Pavel Horváthů by mohl vyprávět. Pro cizince to platí dvojnásob.

Proto trpělivě naslouchám jejich radám. Aspoň se tak tvářím, rozumím totiž prdlajs. Nejaktivnějšímu z nich vysvětluji, že nejsem gólovej, že branky spíš připravuji než dávám. Povzbudí mne palcem vztyčeným vzhůru.

Sudí přerušuje hru a kouč mne posílá na hřiště. Stavím se na hrot. Hurá. Konečně pořádnej trenér, co mne dobře otip a rozpoznal mé ofenzivní kvality. Co se nepodařilo Vinšákovi, Obrovi a Čendovi za sezóny, to dokázal pupkáč se sombrérem a lahváčem v ruce za deset minut. Dobrý.

Jsem na hřišti dvě minuty a už se dostávám do první příležitosti. Ve skrumáži ve vápně přetlačím několik proti- i spoluhráčů, dostávám se až ke gólmanovi, který moji slabou střelu z bezprostřední blízkosti reflexivně vyráží. V ochozech to zahučelo. Škoda. To mohl být úvod jako hrom. Trošku si to vyčítám, podcenil jsem to. Měl jsem to křápnout bodlem jak Máca Bártlů ... Byl by to gól.

Pět minut nato dostávám balón na půlce. Vidím vpřed upalujícího kolegu v bílém dresu. Posílám to „Raulovi“ bochánkem krásně za obranu. Překvapuji sám sebe. Krásná časovaná příhra. Raul jde sám na bránu. Bez problémů zvyšuje na 3:0. Přibíhá si se mnou plácnout, poděkovat za exkluzivní pas. Slov uznání se dočkávám i od ostatních. Dělám jakoby nic. Normálka, Luďo.

V průběhu dalších minut zásobuji své spoluhráče několika přesnými pasy a spaluji další dvě vyložené šance. Pověst nególového útočníka plním do puntíku. V Mimoni se určitě mohou uškytat. Na hrotu dominuji. Snad už je jasno, jakou roli v týmu hodlám plnit. Maskot z Evropy, to by byl příliš velký luxus.

Pochopili to i protihráči. Jeden z nich mi dává pocítit rozdíl mezi dopadem na evropský trávník a místní betonově tvrdý plac. Rozdíl to opravdu je. Připomínám si již zapomenuté. Fotbal bolí. Těžce se zvedám, ale fňukat nebudu. Nedělal jsem to nikdy a nezačnu ani v Latinské Americe. Herců tu mají dost.

I já hodlám ukázat bojovné srdíčko. To co mne na hřišti vždy zdobilo. Souboj tělo na tělo. Rameno na rameno. Dostávám beka pod tlak. Nesetkávám se však s pochopením. Přibíhá sudí a s úsměvem mi ukazuje žlutou kartu. „Takhle se tady nehraje, blonďáku ...“. Trošku ho podezřívám, že spíš než-li souboj ocenil žlutým kartónkem moji příliš bledou tvář. I pro něj jsem atrakce. V Oldřichově by dostal co proto.

Po 15 minutách mi začíná docházet. Čtyři měsíce jsem nesportoval. Hlavní problém ale spočívá v nadmořské výšce. Jsme přeci jen o dva kilometry výše než-li většina hřišť, na které jsem se v rámci Libereckého krajského přeboru podíval. Můj pohyb se stává úspornějším. Vyhlížím závěrečný hvizd úzkoprsého arbitra. A dočkávám se. Slavíme vítězství tři k nule. Do statistik si zapisuji jednu asistenci.

Fanoušci jsou spokojeni. Jak s výsledkem, tak se svým „bělochem“. Nabízejí mi lahváče. Přijímám. Myšlenkami jsem ale jinde. Trvá mi dobrých dvacet minut než-li se můj tep dostane do normálu. Kyslíku mají v Mexiku proklatě málo.

 

------------------------------------------------------------------------------------------

NOVINKY A FOTKY přímo z Mexika (galerie: studenti, čeští podporovatelé, příroda a okolí):

http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration

Všeobecné informace o projektu:

www.communityinspiration.com

VIDEA (nejen) z výuky

http://www.youtube.com/user/FILIPPOsenaCI


Vytvořil: filippo-communityinspiration   Zobrazeno: 494x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku