Utery 14.9.
Rano jsme se jeli busem domluvenym od cestovky do Copacabany, coz je mesto na Bolivijskem brehu jezera Titikaka. Puvodne jsem meli v itinerari zustat v Cope a na Isla del sol zajet pouze na jeden den lodi. Dostali jsme vsak tak dobre reference na tento ostrov, kde se narodilo slunce, ze jsme se rozhodli tam stravit dve noci. Z autobusu jsme se nechali zlaka na listky na lod. Zbyvala nam necela hodinka, tak jsem se na plazi najedli a jeli dalsi hodinu a pul na Isla del Sol. Tady zacal poradny vystup. Vesnicka Yumani, ktera je vstupni branou na ostrov je dost v kopci. Ono jezero je uz samo o sobe v 3.800mnm. Takze jsme s batohy meli vzstoupat dalsich 200m a to byla sila. Uz v pristavu si nas ulovil mali kluk Hugo, ktery nam prubezne do naseho funeni nabizel ruzne kvalitni bydleni. Nakonec jsem vytrvali a dosli az uplne na kopec, kde by vyhled jak na vychod tak i na zapad slunce. Hugo nam vybral hotel Inti Kala a sliboval pokoj ze ktereho budeme videt jak vychod tak zapad. Takovy byl v hotelu jen jeden a mi ho dostali. Hugo dostal 10 Bs a mi pak kazde rano sledovali vychod slunce ze spacaku:-)

Ten vecer jsme si jeste prosli jizni cip ostrova a uvizli napred na caj a pak i na pstruha v hospode (spise chysi) Las Velas. Z dvorku jsem sledovali zapad slunce a pak nas zima xahnala dovnitr. Nebyla tam zadna elektrina (ani zachody), ale dostali jsme na stul svicky a bylo to moc romanticky. Po tom co jsme si objednali, utikala babicka na nakup a pak 2 hodiny varila, ale stalo to za to.

Streda 15.9.

 Budik zvonil na 6:15, abychom stihli rozlepit oci pred vychodme slunce. Jen se se mu to opet povedlo, tak jsem si jeste zdrimli. Na 8 na snidani a v devet na cestu ostrovem. Cestu na sever jsme zvolili vychodnim ubocim, pres vsechny (2) vesnice, policka a plaze. Cesta byla velmi dobrodruzna, nebot jsme ji ze zacatku ani nemohli trefit, ale pak uz to bylo moc pekny, zadni turisti, jen mistnaci, babicky se stadem ovci, osliku, krav a prasatek. Ty vodili na plaz pit z jezera a zpatky. Sli jsme take kolem skoly v obci Challa, kde meli na skolni zdfi krasne namalovane pomucky, na jedne strane byla evoluce, na druhe strane desatero a uprostred Evo Morales. Ve vsi Challapampa jsem si dali rychly obed a potkali se tam s turisty, co sli na sever cestou "horni". Pak jsme se sli podivat na vykopavky Inskych sidlist a ruznych kamenu. Hlave na zkamenelou pumu.
Pak jsme uz nastoupili "horni cestu" pres hreben ostrova na jizni cip, kde jsem bydleli. Ostrov i cele pobrezi jezera Titikaka ma takovy stredomorsky nadech. Pri nekolika pohledech jsem se citil jako v Recku. Jen voda na plazich je sladka a je tam chladneji. Meli jsem toho docela dost a opet byl kazdy krok znat. Take slunicko bylo dost blizko, takze casti tela, ktere nebyly dost zakryty nebo dujkladne namazany pekne zrduly - me se zapaluji litka. Kdyz jsme po 9-ti hodinach dorazili k prvni hospode v Yumani, tak jsem to oslavili piveckem v houpacim kresle.
Vecer uz jen "hot shower amigo", vecere v jedne s mistni hospudce u babicky a unaveni spat.

Ctvrtek 16.9.
Rano jsem si zbalili batohy a sestoupili do pristavu. Lod jela az v 10:30, tak jsem se spise flakali s ostatnimi turisty, pospavali a opalovali se. Po poledni jsme opet pristali v Copa, ubytovali se a sli na prohlidku mesta. Hlavni pametihodnosti je tu katedrala se zazracnou madonu, ktera samozrejme uzdravuje a plni vsechna prani. Na mistni pomery moc pekne udrzovany kostel a okoli. Pak jsem vysplhali na horu nad mestem, kde mely byt pozustatky Inske obzervatore. Neco malo jsme odhalili, ale byl odtamtud pekny pohled na mesto a jezero.
Cestou zpet jsem si koupili listky do Puna a Cuzka pres noc se zastavkou na plovoucich ostrovech. Takze dalsi vstup uz z Peru.