Zdravime opet z naseho temer jiz domovskeho mesta La Paz. Po te dobe co jsme tu nebyli jsme se sem tesili. Uz nam nepripada, ze je tady zima, ze se tu neda dychat a jsou tu divni lidi. Moc se nam tu libi......, ale postupne.

Patek 24.9.

Dneska jsem se meli presunout z Cuzka do Puna. Na radu jsme zvolili turisticky autobus, ktery stavi cestou na peti mistech z toho jedno je delikatni obed formou bufetu, dalsi mista jsou pametihodnosti po ceste. Hlavni atrakci ale melo byt misto mezi Punem, Cuzkem a Areqipou, ktere stavkujici protestanti (ta nemila zalezitost s vodou) uzavreli a nikoho nikam nepustili. toto misto jsme meli prejit pesky (asi 3 km - hruza!!!!! :-)) a na druhe strane nasednout do dalsiho autobusu. No nebudu Vas napinat, nakonec to dopadlo velmi dobre a totiz, ze tesne pred nasim prijezdem protestanti silnici otevrelli, takze jsme mohli projet. Nicmene jsme z autobusu videli spoustu turistu s batohy a kufry na koleckach, kterak se sunou podel silnice. Krome teto atrakce jsme videli jeste kostel svateho Petra a Pavla v takove male visce za Cuzkem, ktery je pravem nazyvan americka Sixtinska kaple. Interier je uzasne vyzdoben jak freskami tak i pozlacenymi oltari a krasnymi soskami. Bratri frantiskani asi uz nemeli koho obracet na viru svatou, tak meli spoustu casu venovat se rukodelkam a moc jim to slo:-)

Dalsi zastavkou byla vesnice Raqchi. Tam stal za casu Inku velky chram nejvetsiho boha, ktery byl tak velky, ze ho uctivala jen nobilita. Ta take kontortlovala okolni oblast a meli tam postaveny takove kamene bytovky. Sest stejnych namesticek se stejnymi domky. Dalsi zajimavosti teto archeoligocke oblasti jsou mistni zemedelci a pastevci, kteri mezi vykopavkami hosporadi.

Dalsi zastavkou byl jiz zminovany bufet lunch, ktery teda nebyl tak uplne delikatni, ale zasitil nas. Pak uz jsme jen s napetim projeli mestem Sicuani (kde probihala ta slavna blokada) a zacali stoupat na antiplano. V prusmiku La Raya (4300 mnm) jsme udelali par fotek a pak uz jsme spechali do Puna, abychom tam dojeli vcas, tj. kolem seste.

V Punu jsme se nechali dovezt do doporuceneho hotelu, kde bylo plno, ale o dvere vedle byl o neco mene luxusni podnik (V: ani jeden z nich nebyl luxusni!!!), kde pro nas meli misto. Vecer jsme se vypravili na hlavni tridu Lima predevsim na veceri a taky samozrejme nasat atmosferu prijezerniho mesta. Od Puna nas mnozi zrazovali, ze to neni hezke mesto a ze nema cenu se tam zdrzovat, nicmene tech par hodin co jsme mu venovali bylo tak akorat a prijemne nas preklapilo. Vetsina obyvatel Puna se venuje paseractvi (a neplati dane) zbozi a surovin z nedaleke Bolivie. Vetsina domu ma nedostavena horni podlazi (taky z danove optimalizacnich duvodu).

Sobota 25.9.

Po snidani na pesi tride jsme se nechali odvezt do mista, odkud jezdi mikrobusy do Deseguadera (hranice s Bolivii). Micro uz cekalo jen na nas a jen co jsem se kazdy vklinil mezi sve dva indiany, tak jsme vyrazili. Po dvou a pul hodinach jsem dorazili na hranice, tam se nas ujak mladik s drozkou a odvezl nas napred do smenarny, pak na jedny hranice, pres hranicni reku, pres druhe hranice az na misto, odkud jezdi autobusy do La Pazu. Tam jsme se trochu nepohodli o cene a za trest jsme se s nim ani nerozloucili. Chytli jsme dalsi indiansky autobus a nechali se dovezt do Tiwanaku.

Tiwanaku je pred inska kultura, ktera se po 1800 let rozkladala na brehu jezera Titikaka, nez jim po nejakych tektonickych poruchach jezero o 40 km ustoupilo. Nicmene vykopavku, teda to co zbylo po stavbach okolnich domu, zeleznice a dalsich zasazich, jsou moc pekne. Hlavne jsem se dozvedeli, ze tato kultura cile komunikovala s ostatnimi svetadili a ze ji vladli vousati bili muzi.

Pred zavirackou jsme chytli dalsi indossky micro do La Pazu. Pri zapadu slunce jsme prijizdeli do toho trychtyre, kterym La Paz je a byla to opet dramaticka podivana. Dosli jsme do naseho domovskeho hotelu Sagarnaga. Konecne jsme si tentokrat zaslouzili pokoj s vyhledme na mesto a nikoli do zdi.

Zitra jeste mesicni udoli a cetrky-tretky a uz se s Vami mili-drazi uvidime:-)