Nedele 26.9.

Nas posledni den v La Paz. Mame domluveny vylet na Chacaltayu, horu nad mestem ve vysce 5300 mnm. Puvodne tam bylo nejvyse polozene lyzarske stredisko na svete, ale co se oteplilo a slezl snih,tak uz jsou tam jen dve horske chaty a meteologicka stanice a krome toho krasny vyhled na vedlejsi Huyana Potosi, La Paz a El Alto. Vede tam takova prasna cesta tak na jedno auto. Od chaty, u ktere konci i cesta, uz je to na vrchol kratky, ale vyzivny vyslap. Vzpominame na nase prvni dny v La Pazu, kdy jsme takhle funeli pri prohlidce mesta. Na vrcholu jsme se pul hodky fotili, kochali atd. A pak zpatky dolu do La Pazu. Cesta jednim smerem trva cca hodinu a pul.

Dalsim cilem bylo mesicni udoli, geologicky zajimava oblast na jiznim okraji mesta, kterou ale zacinaji pohlcovat luxusni redsidencni ctvrti. Po tech uzasnych horach, ktere jsme videli dopoledne bylo mesicni udoli trochu zklamanim. Byla tam spousta turistu a chodilo se po vyznacenych cestickach atd.

Mikrobusek nas vyhodil zpatky u hotelu, tak jsme si prebalili batohy a sli si doprohlednout mesto. Napred jsme si sli prohlednout calle Jaen, posledni kolonialni ulici, ktera ve meste zbyla. Moc pekna, jako by clovek vstoupál do jjineeho sveta a pak zase na konci vstoupil do reality. Bohuzel vsechna muzea a restaurace byly v nedeli odpoledne zavrene. Odtud jsme sli na plaza Murillo, kde probihala nedelni pohoda. Deti krmily holuby, kteri uz byli tak prezrani, ze nemohli letat. Deticky pobihali, prodavaci vnucovali ruzne sladke dobroty i nedobroty, na presidentskem palaci vlala Aymarska /indianska/ vlajka a pred palacem stala cestna straz v cervene uniforme i s plnou polni.

Pak jsme se sli podivat na Prado. To melo byt takove korzo, kde se meli LaPazane prochazet. Ve skutecnosti jsou to dve dvouproudovky se zeleni uprostred kde se da skutecne prochazet a obchody a restauracemi po obou stranach. Dali jsme si jeden tasty burger v docela cistem podniku a vyrazili zserelymi ulicemi domu a hlavne najit nejaky podnik na zaverecnou veceri. Nakonec jsme skoncili ve stejnem podniku jako vcera - Angelo Colonial. Ceny mirne, mily personal, rustikalni prostredi a vyborne jidlo.

Pondeli 27.9.

Na dopoledne jsme meli naplanovano nakupovani cetek, tretek a darecku. Tak jsme do ulic vyrazili brzi rano. To ale jeste stankari spali. Tak jsme cekani vyplnili kafickem a pak se do toho pustili. S plnymi batohy jsme se vratili do hotelu a v poslednich par minutach, kdyz uz na nas cekal taxik jsme: zablokovali kartu zapomenutou v bankomatu, koupili si krasne bundicky, zaplatili hotel a odjeli na letiste. Tam uz vse probihalo v pohode, vcetne toho, ze protidrogova kontrola neodhalila kokove listky, ume schovane mezi stranky pruvodce.

Az v letadle jsme se dozvedeli, ze do Limi letime pres Santa Cruz, takze zpet na vychod a pak znovu pres hory na vychod. V letadle nas vytala letuska s pokrocilou horskou nemoci. Nemohla dychat a tak tak stala. Vyhoda teto okliky byla v krasnem okruznim letu nad LaPazem a v urovni vrcholku And. Cestou ze Santa Cruz jsme leteli nad jezerem Titikaka. Leteli jsme docela nizko, protoze jezero samotne je uz v 4000mnm. Vyhlidkovy let byl super.

Zbytek uz jen telegraficky: zpozdeny odlet z Limi. Uletene letadlo z Madridu do Vidne. Ve Spanelsku stavka, takze odlet az druhy den odpoledne.