Zdravime z La Pazu, kam jsem se po velke expedici po Salarech dostali nocnim busem a ted se tady trochu lecime.

Minule jsme Vas opustili prvni den rano v Uyuni, podivnem mestecku na jihu Bilivie. Kolem jeden8cte ten den jsme nastoupili do Land Cruseru - terenaku v poctu 6. My dva, Robert, Lili, ridic-pruvodce a kucharka. To bzla nase sestava na dalsi tri dny. Sice predbiham, ale ridic byl daleko viuce ridic nez pruvodce, jeho pruvodcovske komentare se omezovaly na: 5 minutos amigos, kdyz jsme zastavili u nejake zajimavosti a vzlezli z auta pripadne 10 minotos amigos, kdyz se vyzadoval jeste nejaky pohyb. Zato kucharka krome vybornych polivek a ok mezinarodni kuchyne obcas rekla jak se ktere jezero ci hora jmenuje.

Takze nebudu popisovat co vsechno jsme videli. Vsechny nabizene tury maji stejny program, taze se stejna auta potkavaji na stejnych mistech a ja se tesim az si to prohlednu na fotkach. Prvni dva dny jsem statecne jedl paralen, strikal si krk joxem a v noci se potil ku zdravi. Verunka na tom byla nastesti o neco lepe, tu vzdy k veceru klatila slabsi horska nemoc. Celou dobu jsme se pohybovali ve vyskach nad 4000mnm a druhou noc spali v 4500mnm. Spalo se v takovych utulnach na postelych, ale jen v jedne byla tekouci voda.

Ale zpatky k tomu co jsme videli. Salar de Uyuni je jednoznacne uzasny zazitek. Vypada to jako obrovske zasnezene jezero, ktere je ale ze soli. Sul je tak tvrda, ze se po ni da jezdit autem a taky se z ni daji vysekat bloky na stavbu domu nebo se da seskrabat a odvezt na nakladaku k soleni. Proti modre obloze to vypada fakt uzasne. Obcas se v mistech "tezby" udelaji louzicky se slanou vodou, kterou jsem si intenzivne kloktal. Po tehle plani, ktera ma obrovskou rozlohu jsme jeli skoro cely den. Staveli jsme na Isla Incahuasi, coz kdysi byl ostrov v jezere, ted je to skala uprosted te bile plane, na kterem rostou obrovske kaktusy, nektere i pres tisic let stare. Tam jsme meli obed a celou hodinu na prohlidku ostrova. Pak jsem kousek poodjeli a blbli jsme na soli, kteta potlacuje vnimani perspektivy, takze lze ledacos s fotakem nainstalovat. Vecer jsme dojeli do Bella Vista, coz mela byt jako ze ubytovna postavenou vesnici svepomoci za spoluprace nasi agentury, aby si jako trochu videlali. Povecereli jsme, trochu pokecali a pak vypli generator a slo se za svitu celovky spat. Pres den jsme byli v triku a ted bylo v nocleharne krasnych 10C.

Dalsi den byl predevsim ve znameni uzasne zbarvenych hor a plamenaku. Plamenaci maji muj velky respekt. Ve dne v noci se brodi tou ledovou vodou v te hrozne nadmorske vysce a jeste k tomu zasne vypadaji (coz se o nas uz rict nedalo). Da se to tezko popisovat ( a ja to hlavne vnimal bouzel jen okrajove), ale fotek je more. Co mi utkvelo v pameti je, jak Verunka nutila kazdou chvili naseho "pruvodce" aby zastavil, ze chce neco fotit. K veceru jsme zastavili u laguny Colorado, ma cervenou vodu a zase spoustu plamenaku a pesky(!) jsme se vydali na cca 1,5 hodinovy vylet po brehu jezera. Slunicko zapadalo, pekne se rozfoukalo, zatze jsme dost zmrzli a plamenaci byli v pohode, jen tak kracely tou cervenou vodou a macely v ni zobaky. Vecer jsme bydleli na v takove boude na solarni energii, takze jsme svetlo vydrzelo daleko dele nez my. Zalehli jsme kolem osme, protoze rano jsme vyrazeli uz v 5 abychom jako vydeli gejziri sirne pary v nejvetsi krase.

Takze jeste za tmy = spousta hvezd a turecky mesic, jsme nasedli do auta a hura na sopouchy. Byly to takove diry v zemi, ve kterych se varila voda a funela syrna para. Trochu jsme se tam ohraly a jeli jsme dal k jezeru s horkym pramenem a u neho udelanym jezirkem. To bylo uz plnem belochu. Zatimco senora kucharka udelala snidani, tak jsme se tam meli jako namocit. Ja ani Verca jsem nesebrali, take vzhledem k nasemu zdravotnimu stavu, odvahu se v te hrozne kose vysleci do plavek, tak jsem si alspon umyli nohy. Odtud jsme jeli k Laguna Verde (Zelena Laguna). Vsechan ta jezera jsou bareva podle rozpustenych mineralu. Hnedka za jezerem je Vulkan Sdlouhymjmenem, ktery je druhou nevyssi hrou bolivie se skoro 6000mnm. Z nasi vysky se to jevilo jako kousek na vrchol. Taky se to inzeruje jako jednoduchy jednodeni trek. Odtud uz to bylo jen kousek na hranice s Chile, kde jsme nechali nase spolucestujici, kteri pokracovali dale po vlastni ose a my se uz vraceli zpet do Uyuni. Jeste Skoro do ctyr hodin odpoledne to bylo moc zajimave, uz se mi udelalo lip a mohl jsem se kochat krajinou. Ruznobarevne hory oddelene pousti sem tam pokrytou chomacky travy. Pak jsme se dostali k rece, jejiz korito jsem nasledovali. Tak mu byla obcas i zelena vegetace a tam jsme taky zjistili, ze ty sedive chomace travy kvetou malymi modrymi kvitecky. Do toho se pasli Lamy a Vikuni.

Posledni cas uz byla dost nudna, jenom jsme se trasli po hrbolate ceste zpatky do mesta. Tam nas nasi pruvodci vyhodili z auta pred hotelem a bylo po slavnem vyletu. Jeste pred odjezdem nocniho busu do La Pazu, jsme se stihli v hotelu vysprchovat, coz jsme fakt uz dost potrebovali. Ono se zpiva, ze otrel prach cest, ale ono to neni tak snadne, ta nasladla chut a pach prachu zustava vsude a tezko se ji zbavuje.

Tentokrat jsme se placli pres kapsu a jedeme gringousskym (turistickym) autobusem, ve kterem se topi (!) a da se tam i spat.

V 5 rano dnesniho dne prijizdime do La Pazu. To znamena z verchu. Pod sebou vidime spousty svetylek ve velke hloubce, pak autobus celou pulhodinu klesa az do centra. Jeste za tmy vypadneme z autobusu a nechame se odchytnout metrakovou indiankou-taxikarkou, ktera nas zavezla k hotelu Sagarnaga ve stredu mesta. Na dverich hotelu je mriz, nastesti na zvoneni nam oteviraji a ubytuji. Trochu jeste pospavame a lecime se z uplynulych dnu. Nicmene stalo to za to.