V sobotu odpoledne jsme dojeli na nadrazi v Santa Cruz, Verunka zazila kulturni sok z te spousty lidi a odjeli indianskym autobusem do Sucre. Cesta trvala 16 hodin a kdyz ridic zavrel dvere bez kliky mezi prostorem pro cestujici a kabinou ridice, tak na nas padla uzkost. Za nami sedela stoleta basbicka s rancem plnym cehosi, vedle nas sedela dalsi takova babicka a kdyz jsme se podivali za sebe, zacali jsme zhluboka dychat. Ale nakonec v pohode, dokonce jsme i 3x staveli na vycurani - Bano naturale. Nikdo nas neokradl. Jedina neprijemnost byl muj batoh nasakly cimsi hodne smardlavym. Verunka pres svuj ucpany nos identifikovala zvysenou koncentraci puchu.

Cesta vedla nizkymi horami az do 2700 mn., castecne byla betonova a castecne prasna, kolem cesty jsme tusili a rano videli vesnicky.

Nedele 5.9.

Do Sucre jsme dorazili po osme. Mesto bylo v mlze, ktera se pomalu zvedala. Mesto je opravdu bile, jak rika pruvodce. Nasli jsme si bydleni u hlavniho namesti a trochu se dali do poradku. Uvarili jsme si prvni caj z koky a hnusne balene vody. Trochu jsme se zkulturnili a vyrazili na prohlidku mesta. Byli jsme dost unaveni a tak jsme se line plouzili po bilych ulicich. Nakoukli do kostelu a zucastnili se svadby. Bohuzel vedsina pamatek byla v nedeli zavrena a ani na trh jsme se nedostali. Pak jsem vylezli na kopec nad mestem a tam jsme si dali kafe (ja si dal vitaminovou bombu, kde bylo krome kafe i syrove vejce, musli, kakao, mliko a banan) s vyhledem na mesto v kafe Mirador. Moc pekne to bylo.

Cestou zpatky jsme podporili mistni komunitu a zakoupili prvniho kulicha. Ve meste jsme pozdne poobedvali a sli se podivat na namesti, kde probihal a stale jeste probiha, jak odsud slysime, neco jako folkrolni festival skupin z ruznych mest Bolivie. Vsihni si to moc uzivali, zvlaste ucinkujici. A mi samozrejme hodne fotili. Ted uz toho mame dost, uz se tesime na postel, podruhe na teto ceste.