HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  helform  /  Čína 2012  / Půjdem spolu do Pekingu...

Půjdem spolu do Pekingu...

Čína

Vytvořeno: 09.12.2012
Autor: helform


 

 

  sláva na věčné časy..“ zpívávají sinologové během brzkých ranních hodin v nejmenovaných pražských putykách. A ačkoliv Vás každý turistický průvodce nabádá, že na výlet do hlavního města Číny se má jezdit na jaře či na podzim, my jsme se rozhodli být originální a zažít Peking zimní. Ten měl skýtat výhody v podobě ( nám na jihu vzácného ) topení, mimo-sezonních slev na vstupy, ne-příliš-početných davů lidí a.. no..a..hlavně jsme to prostě dřív nestihli..:-D

  Pekingská rána. Nebesky modré nebe, štiplavě chladno. V šedých uličkách hutongů pospíchají lidé, dech se mění v páru, stejnou jaká stoupá od „baocek“, které nabízejí ke snídani na každém rohu. Troubení cyklistů, vyvolávání majitelů snídáren. A do toho odchcrchlávat, tak, aby to slyšela celá ulice. Protože provádět s takovým gustem a rezonancí tuto ( nám nelibou ) činnost umí snad jen tady.

  Chrám Nebes, jedno z nejposvátnějších míst ve starém Pekingu, kam se císař jednou ročně chodil modlit za úrodu.. A Vás obklopuje opravdu do-nebe-volající-čínskost, jak výstižně pravil M. Silné duchovní zážitky jsme přízemně ( ale příjemně ) zakončili s L., Čechem žijícím v Pekingu, a jeho K., na pravé pekingské kachně. Obrovskými noži ji před Vámi naporcují na malé plátky, které si s cibulí a švestkovou omáčkou zabalíte do malé placičky, v cukru si obalujete nudličky propečené, skrznaskrz mastné kůže a od stolu se pak zvedá velmi, velmi těžko..

  Náměstí Nebeského klidu. Po důkladné kontrole zavazadel, i osoby, se před Vámi otevře ohromný prostor ohraničený zábranami. Sochy šťastných putujících za světlými zítřky, vlajky, vlajky, vlajky.. Největší plochu zaujímá Maovo mauzolemum, které jsme s chutí vynechali. Budovy v socialistickém stylu přidávají na pochmurné atmosféře, jež je umocněna neuvěřitelným množstvím viditelných ( a asi ještě větším množstvím tajných ) policistů. Domorodým návštěvníkům to však úsměv z tváře smazat nemůže a s požitkem se fotí před velkým portrétem předsedy Maa. Peking se zdál být plný vrabců a člověk měl až škodolibou radost, když je viděl v hejnech zobat broučky na trávníku. Jediné místo, kde neposkakoval ani jeden, byl právě Tiananmen. Asi mají kdesi hluboko zabudovaný genetický strach z onoho muže na obraze a není se jim co divit.

  Zakázané město, trvalá adresa Syna Nebes, běžným smrtelníkům nepřístupné. Honosné brány, bohatě zdobené síně nenechávají nikoho napochybách, kdo byl tady pánem. Pokud však zamíříte mimo hlavní trasu, začnete si všímat i chátrajících paláců, ze kterých se odlupuje omítka, lak dávno ztratil lesk a začnete pragmaticky uvažovat o práci restaurátora, které by tu bylo na celý život opravdu požehnaně.. Pokud bys si ovšem člověk za čas nezačal připadat jako onen bájný Sysifos..

  Na Uhelný pahorek za Zakázaným městem hned tak asi nezapomeneme, jelikož tam došlo k větší hádce mezi třemi Čechy a jednou čínskou prodavačkou vstupenek. Důvod byl prostý, studentská sleva. Argumenty všeříkající – na jedné straně evropský i zdejší průkaz zahraničního studenta, na druhé nepodložené tvrzení, že sleva je určena pouze pro čínské studenty. Po půlhodinové argumentaci, ve smyslu, kde je to psáno, aby to muselo být dáno, jsme museli potupně kapitulovat a zakoupit lístek pro dospělé. Za celé 2 yuany, místo studentského jednoho.. Tedy..ehm..rozdíl asi čtyř korun českých.. Ale..šlo o ten princip, chápete?! :-) Pachuť z prohry jsme alespoň spolkli na večerní návštěvě uličky Wangfujing, kde prodávají všemožné lahůdky od kobylek a švábů počínaje, přes štíry, stonožky pokračuje, kraby a hady konče. Takže Vás čeká nelehké rozhodování, kteréhože hmyzáka to ochutnáte nejdřív..:)

  Čínská zeď..Tak ta se asi slovy popsat nedá..Jen si představte, že pod modrou oblohou, se po horách vine jako písečný had, tu nahoru, tu dolů a vy, obyvatel vzdálené zemičky kdesi na západě, stojíte na místě, které znáte jen z fotografií, obrázků, cestopisných filmů.. A v tu chvíli máte dojem, že sny se mohou opravdu stát skutečností.. Na opravenou část navazuje i divoká, snad ještě krásnější.. A pro ty výhledy s klidem nejen zapomenete, že jste se sem museli drápat po schodech, které snad jsou 90-ti stupňové, že z Vás lije pot, že nestíháte stanovený sraz, protože..protože stojíte na jednom z podivuhodných divů světa..Protože stojíte na Velké čínské zdi..

  Pod pojmem holubičí polévka si pravděpodobně stále změkčilý jedinec představuje naprosto jiné věci, než jest realita.. A když Vám tedy W., místní učitel a Váš dnešní řidič, ( se kterým jsme se seznámili na první večeři. S mohutným vousem mi ihned připomněl čínského umělce Ai WeiWeie, jeho zálibou byla rychlá jízda na čínských silnicích, kdy si spokojeně ňufňal, zatímco já jsem vzadu trnula strachy) se širokým, šťastným úsměvem a pomlaskáváním dá do misky celé vařené holoubě s hlavičkou, zobáčkem a nezapomene podotknout, že jeho holubi, jsou bezkonkurenčně nejlepší, nezbývá nic jiného, než se se zavřenýma očima zakousnout.. Ztratit v Číně tvář se totiž rovná nejhoršímu ponížení, které Vás může potkat..

  Navštívit Letní palác v zimě je skoro malý oxymorón. Prázdninové sídlo císařské rodiny se rozkládá kolem velkého, nyní zamrzlého jezera. Barevné chrámy, bílé mosty, nad hladinou se sklání vrby s dlouhými vlasy, fouká mrazivý vítr.. Tato melancholická atmosféra, rýha v chodníku, kručení v břiše inspirovaly M. k improvizované recitaci vlastní poezie, za kterou však byl ( pravděpodobně duchy předků) potrestán náhle spadlou větví na hlavu.. Inu dodržovat předepsaný počet slabik ve verši se musí za každých okolností že..:-)

  Po příjezdu do Pekáče ( jak už mu můžeme jako návštívivše říkat ) jsme byli plní entusiasmu a nadšení, vstávali jsme za úsvitu, snídani jedli za pochodu, zásadně nejezdili po pomalých eskalátorech, ale svižně vybíhali schody a vraceli se v pozdním nočních hodinách plní zážitků. S přibývajícím časem se z nás stali tři chromci ( M -fialové malíčky, H - do krve rozedřené paty, M - permanentně zmrzlé nohy), pajdali jsme však statečně dál, jen už jsme vzali zavděk i jezdícími schody a při cestě v metru jsme svorně usínali. Ale stálo to za to, takže jo, sláva na věčné časy!!!

 

 

 

fotky na obvyklé adrese: helform.rajce.net

Vytvořil: helform   Zobrazeno: 880x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Renata
to je super, moc vám ten výlet závidím:)
09. 12. 2012, 12:29:40

Zuza
snad jen poznámka k tomu chrchlání ... na severu se i chrchlá s erizací :)
09. 12. 2012, 15:12:40

Niki
ahoj Helčo, jsem moc ráda, že jsi se sekala s Lukym a Kasey. Správný paradox: ty na svátky v Číně a Kasey u nás na Jizerce, měj se pa N.
10. 01. 2013, 11:55:31

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku