Rilský monastýr a cesta domů

Bulharsko

Den 8.

Po snídani a celkem teplé sprše absolvujeme prohlídku Rilského monastýru (obr. 18 - 22), největší zážitek si odnáším z vnitřku kostela, nebo možná z vyhlídky, kde nejsou skoro žádní turisti, zato tam sedí starší paní celá v černém a zpívá něco z evangelia. Navštívím také jedno ze dvou muzeí a nakoupím nějaké pohlednice, i když i vlastních fotek budu mít hodně. Odjíždíme až kolem půl druhé odpoledne a sjíždíme kopec, který jsme včera vyjeli, je to paráda… Až do chvíle než zjistíme, že jsme se rozdělili (respektive, že nám někteří ujeli) a nevíme, kudy pokračovat. Poradíme se s místními i s mapou na náměstí v Rile a dobře to dopadne. Za vesnicí Kočerinovo následuje znovu cesta po hlavní silnici směrem na Dupnitsu, ale naštěstí ne moc daleko, někde před tím městem skončíme u nádraží, odkud nám zítra pojede vlak. Trochu se opiju zbytkem becherovky, samou radostí, že už to máme za sebou :-).

Den 9.

Cesta vlakem probíhá podobně jako ta předchozí, jen je mnohem víc teplo, na některé zastávce se kluci polévají vodou z kohoutku, který uviděli na nástupišti. Na trati se horkem zvlnily koleje, vracíme se a do Bělehradu jedeme jinudy.

Den 10.

V jednu hodinu v noci vystupujeme v Bělehradu, ujel nám sice vlak, ale od jiné party Čechů se dozvídáme, že na mezinárodní pokladně nám vystaví lístek na noc v hotelu. Při cestě mě vystraší polodivocí peroucí se psi. Asi tři hodiny spánku v hotelu přijdou vhod. Ráno v Bělehradu vypadá o moc pozitivněji než večer (obr. 23). Před sedmou hodinou nastupujeme do krásně klimatizovaného EC, který jede až do Brna - hurá, už je konec přesedání! I tento vlak má bohužel zpoždění, takže nám zase ujede poslední spoj domů, tentokrát však nepřespáváme v hotelu, pomůže nám známý s dodávkou, kam naložíme kola a i svá znavená těla a před půlnocí jsme doma.  Výpravu jsme bez zranění přežili a budem mít dlouho na co vzpomínat!