HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  jose  /  Thajsko  / Průzkum soapy parlors aneb jak se v Bangkoku povozit tuk tukem zdarma

Průzkum soapy parlors aneb jak se v Bangkoku povozit tuk tukem zdarma

Thajsko

Vytvořeno: 04.01.2014
Cesta: Thajsko
Autor: jose


Na závěr pobytu v Thajsku po přesunu z Pattaye do Bangkoku a ubytování v hotelu vyrážím odpoledne do centra. Z říční lodi, fungující jako místní hromadná doprava vystupuji na turistické zastávce u královského paláce. Při pohledu na zde se tísnící turistické výpravy je musím v duchu politovat. Jedni šlapou po druhých, protože nástupní mola nejsou nafukovací a když jedna výprava již čeká na loď a druhé přijede jejich loď dříve, je z toho tlačenice a rozčilování, protože první kvůli druhým nemohou zpět a druzí kvůli prvním dopředu. Ani si tak neužijí thajské pohody a to nemluvím o tom, že určitě nejezdí lodí za 10 THB jako místní nebo expati. Původně jsem plánoval navštěvu královského paláce, ale cedule u vstupu s jednoznačným dress code mi dává najevo, že z návštěvy nebude nic - mé turistické oblečení - krátké kalhoty a tričko – je na indexu. Na rozdíl od turistické Pattaye je totiž Bangkok již civilizace a je nutné mít vhodné oblečení, alespoň takové, jaké nosí domorodci, to znamená dlouhé kalhoty a rukávy. Je sice možno se před návštěvou převléknout, ale to zase znamená vystát mimo dlouhé fronty na lístky další, ještě delší na převlékací místnost a to samé absolvovat po ukončení prohlídky, což mě neláká. Při odchodu z nádvoří paláce mě však oslovuje jedna z průvodkyň a nabízí, abych vyzkoušel projížďku jedním z místních tuk tuků – malou motorovou tříkolkou. Někteří řidiči mají dnes promotional day, takže jezdí jen za 50 THB klidně i několik hodin - zrovna tenhle to je - a ukazuje na jednoho, stojícího u chodníku. Zpočátku jsem nedůvěřivý, na internetu jsem se skvěle bavil, na jaké hlouposti dokážou turisté v Bangkoku falešným průvodcům skočit a teď se obávám, zvláště po zkušenostech s některými taxikáři, abych se nepřipojil do dlouhé řady napálených i já. Po přibližně půlroční přípravě cesty a deseti dnech pobytu v Thajsku se již nebojím pravděpodobné alternativy s krejčím, zlatníkem a dalších „hrozeb“, které dokáží vyděsit zelenáče a přimět je k nákupu, ale možnosti konfliktu z rozdílného pochopení služby a její ceny, které může být mnohem nepříjemnější. Když průvodkyně vidí moji nerozhodnost, vysvětluje, že se nemám čeho bát, ukazuje na svoji uniformu a vytáhla i nějaký odznak a průkazku. Navíc mě ujišťuje, že si ji zde mohu zítra najít, pokud by byl problém, takže nakonec se rozhoduji to risknout. Tuk tukem jsem ještě nejel a občasné nepříjemnosti beru jako součást individuálního cestování a svým způsobem také jako zážitek. Vybavení chytrým telefonem s navigací a pro případ problémů i čísly na turistickou policii je velmi užitečné a dodá vám kuráž i vyjednávací sílu. Po přijetí nabídky mě průvodkyně vede k řidiči tuk tuku a na mé mapě Bangkoku mi kroužkuje místa, kam mě řidič zaveze. Jsou to samí Buddhové - Big Buddha, Smiling Buddha, Happy Buddha - ani nevím, zda se tak všechny chrámy jmenovaly - sochy Buddhů mě moc nebaví, nedokáži ocenit jejich uměleckou hodnotu, jakou pro mne mají třeba evropské antické nebo barokní sochy, vyjížďku plánuji jako základní seznámení s okolím. Pro jistotu opakuji ještě před řidičem a průvodkyní, že cena bude 50 THB. Oba souhlasně kývají, ano, dnes je promotional day. Usedám a vyrážíme na prvního Buddhu. Řidič jede poměrně divoce, proplétá se mezi auty a autobusy, do toho telefonuje nebo vykuřuje. Vzhledem k malému tuk tuku máme kolo autobusu v úrovni hlavy a když pomyslím, že nás řidič autobusu nemusí těsně u boku vidět v zrcátkách z důvodu mrtvých úhlů, nemám z manévrů příliš dobrý pocit. Pohybovat se v Asii po silnici je dle mého názoru nebezpečnější, než lovit kočky v barech a to i když řídím sám :-)). Stavíme u chrámu prvního Buddhy, jdu fotit a řidič na mě čeká. Při přejezdu k druhému chrámu už se ptá, zda by mi vadilo zastavit se u indického krejčího. Zřejmě mě nepovažuje za za úplného zelenáče, protože hned dodává, že „Nemusím nic kupovat, jenom se ukázat, říci, že je to drahé a odejít“. Když chvíli neodpovídám, začne vysvětlovat, že je chudý a že za každé tři dovezené kusy turistů dostane kupon na benzín. Je mi jasné, jaká odpověď se očekává, takže nakonec souhlasím – soch Budhy jsem během pobytu již viděl dost, ale žádného krejčího. Chytit a sníst mě nemůžou, pokud zkusí nějaký podraz s nuceným nákupem, znám číslo vozidla a v nejhorším odejdu pěšky a dopravím se zpět sám. Na to, že každé, i sebevýhodnější rito lze vždy doplnit dalším ritem si tu rychle zvyknete. Zdejší obyvatelé nemají ani ponětí o evropském sociálním státu, takže každý spoléhá přízemně pouze na sebe. Byla by to dobrá škola pro některé fňukaly v Evropě. Vystupuji u krejčího, skutečně zde asi šijí ty vychvalované thajské obleky na míru. Krejčí má dva pomocníky a ihned se na mne vrhnou, nosí vzory látek a chtějí mě měřit. Protože oblek nechci, zjišťuji cenu ušití klasického oblečení, košile nebo kalhot. Kupodivu to vychází jen mírně dráž než za kolik si je mohu koupit doma. Oblečení by sice bylo na míru, ale nabízený materiál ve mě nebudil důvěru a ani nemám žádnou záruku kvality ušití. Dohadovat se pak nad hotovým oblečením při přejímce v hotelu by bylo hloupé, takže z obchodu skutečně není nic. Odcházím a nastupuji do tuk tuku. Řidič mě chválí a bez problému jedeme k dalšímu Buddhovi. Odtud pro změnu ke klenotníkovi a tuk tukář mě ubezpečuje, že poté dalšího Buddhu a už jen posledního krejčího - vím přece, že je chudý. Při vystoupení u klenotníka mě napadá, že bych mu mohl přispět provizí, dokonce lepší, než kupón na benzín. Ptám se, zda zná nějaké místní soapy masážní salony. Nejprve nerozumí, zkouším tedy měnit výslovnost a výrazy, až pochopí a ihned vytahuje pod sedadlem ukrytý prospekt s nahatými kočkami v mydlinkách. „Ano, přesně tohle - ale žádné podrazy s provizí v salonu, nechci mít problémy s manažerem nebo ochrankou, když si nevyberu. Dovnitř půjdu sám bez tebe a pokud si vyberu, vrátím se, dám ti 200 THB navíc za doporučení a můžeš jet, jinak pojedeme jinam“, navrhuji dle mého zajímavý obchod. Samozřejmě, podniků zná mnoho, ukáže, zaveze - slibuje řidič a ihned jde s prospektem k vedle čekajícímu řidiči - asi konzultovat seznam. U klenotníků se příliš nezdržím. Zlatých ozdob mají sice mnoho a zřejmě i za dobrou cenu, já ale nenosím ani snubní prsten a vybírat něco mé drahé polovičce bych si bez ní netroufl. Znovu nastupuji a jedeme na další chrám s Buddhou. Zde řidič říká, že „za deset minut zpátky“ a ukazuje i na prstech - chápu to tak, že se to týká mě, takže kývám, že OK a odcházím. Chrám je malý a je už zavřeno, takže jsem zpět dle času na fotoaparátu za sedm minut. Už se těším na masážní salón, jenže přijdu zpět a můj tuk tuk nikde. Ptám se na něj jednoho z čekajících řidičů a ten říká, že odjel. „Takže asi myslel sebe, jenomže to není dobré znamení. Zřejmě si jel dohodnout provizi ještě před mým příjezdem“, uvažuji nahlas a chápu to jako přesně ten podraz, před kterým jsem ho varoval. Má tedy smůlu, pojedu s ním už jen zpátky, nechci riskovat problémy v salónu. Jeho provizi bych samozřejmě zaplatil ve vstupném a pokud bych si nevybral, mohli by mi bránit v odchodu - to nechci riskovat. Čekám ještě asi dvacet minut, tuk tuk stále nikde. Začíná mi být jasné, že buďto uvízl v dopravní zácpě, nebo se nedohodl u jím vyhlédnutého salónu a jel hledat další. Naštěstí jsem si při odchodu z tuk tuku vzal všechny věci sebou, takže teď mi tam zůstala jen lahev s vodou, bez které se nějakou dobu obejdu. Protože tuk tukáři v okolí jsou zadaní, nastupuje plán B. Vytahuji svoji Nokii a zapínám navigací, která ukazuje vzdálenost asi čtyři kilometry od původního výchozího bodu. V okolních ulicích sice projíždějí autobusy hromadné dopravy, nemám však odvahu nasednout. Popis je jen v místním jazyce a mohly by mě odvést ještě dál. Protože se začíná stmívat a čtvrť, kterou procházím, nevypadá příliš turisticky atraktivně, koriguji ještě směr k bližší zastávce říčních lodí. Doufám, že budou ještě jezdit. Jak se ukáže po příchodu k řece, zastávková mola říční dopravy nejsou v Nokia mapách příliš dobře vyznačena. Navigace mě dovedla na molo, které sice existuje, jenže je zřejmě soukromé. Postupuji podél řeky, až nacházím další molo, které je již označené jako zastávka říčních lodí a navíc tu asi deset lidí čeká. Cesta zpět do hotelu kombinací loď/skytrain je již rutinní, cestou ze zastávky procházím asi v jedenáct večer přes tržiště, kde se ještě prodává a kupuji si thajské mandarinky a trs banánů - méně mi vzhledem k ceně a představě bohatého faranga nechtějí prodat. Okolí je ve dne díky chudým obydlím depresivní, v noci vypadá téměř jako z amerického kriminálního filmu. Přesto jsou všichni v pohodě a usmívají se, takže nemám strach, ani když si uvědomuji, že jsem opět úplně sám mezi domorodci. V Americe v černošské nebo hispánské čtvrti bych tuto zkušenost určitě nezopakoval. / A v ČR v romské čtvrti také ne :-)) /. Po příchodu do hotelu mě recepční pozoruje nedůvěřivě a s nezbytným úsměvem ptá, co bych si přál. Když řeknu, že kartu pokoje 402, udiveně vykulí oči a zmizí v zázemí pro posilu. Zřejmě nastoupila na noční službu a je evidentně zmatena mými kraťasy, upoceným tričkem, trsem banánů a baťůžkem. Muž z hotelové služby v hale také vstává a zamíří k recepčnímu pultu, evidentně připraven pro případ problémů. Hotel je totiž lehce bussines a kriticky musím přiznat, že podobně oblečeného Thajce by zde v hlavním městě měli za šupáka. I žebráci, kteří sedí na kartonu na ulici mají nažehlené bílé košile a dlouhé kalhoty. Naštěstí vychází moje známá recepční, která si mě zřejmě pamatuje z důvodu dopoledního dohadování o deposit pasu na recepci. Ani se neptá na jméno, s úsměvem mi podává kartu a přeje dobrou noc. Takže to nakonec opět dobře dopadlo. A aby jste milé děti neřekli, že jsem použil soapy jen jako vábničku pro nalákání k přečtení článku, podělím se s těmi, kteří by to chtěli zkusit, o některé konkrétní podniky. Výčet není samozřejmě úplný a vzhledem k odstupu jednoho roku ani některé nemusí fungovat - mnoho dalších si ale snadno obratem naleznete na internetu. Přímo v Pattay jsou asi nejznámější tři podniky řady Sabai / Sabai Dee, Land a Room /, které jsou od sebe v okruhu asi 50-ti metrů poblíž Big C na 2ND road – druhá rovnoběžná ulice s pobřežní pláží. Další najdete v bočních uličkách, pokud se dáte po 3RD road od Soi Buakao na sever – hned vlevo je Honey, po asi 50m vpravo Dream Teen a PP body massage. V době mého pobytu byla cena ve všech stejná, 1800 THB/1,5 hod/fishbowl girl. Další podniky jsou nejen ve městě, ale i na objízdně silnici Pattaye. U klasických thajských masáží se mi nejvíce líbila VIP sauna za standardní cenu 200 THB/hod u klasické a 300 THB u olejové masáže, směrem dále od turistických enkláv klesá cena i na polovinu – 99THB/ hod. Nabídku na 60Kč za hodinu klasické masáže doma určitě nenajdete. V Bangkoku je podniků také velký výběr, z klasických turistických například Annie\'s, kde mají pěkně zpracované webové stránky včetně popisu velmi intimních detailů dívek – cena je však turistická 2500 THB/girl. Z lokálních soapy přístupných pro turisty jsem vyzkoušel S Botan massage, kde jsem během své návštěvy byl jediný běloch v podniku. Vybavení je zde skromnější a nemají nafukovací matrace, provozují však nejen soapy, ale i klasické, olejové a erotické body/body masáže, podle toho, do kterého vchodu vejdete. Dívky jsou zde podstatně skromnější a vystupují více asijsky, s angličtinou je však problém. Cena 1000 THB/hod za soapy pro turisty. U všech typů masáží včetně klasických doporučuji dát po masáži masérce alespoň 20 procent ceny, samozřejmě za předpokladu plné spokojenosti. Odvážným přeji hodně zážitků při objevování a současně doporučuji dávat na sebe pozor a používat hlavu – já si to vždy připomínám glosou sluchátka z večerníčku Mach a Šebestová: „Říkáte na severní pól? Ale prosím, prosím, jak račte. Ovšem pozor! Může tam být zima.“ Vytvořil: jose   Zobrazeno: 483x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů