HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  klaruse  /  Masala tour  / Canonying ve Spiti

Canonying ve Spiti

Indie

Vytvořeno: 23.07.2011
Autor: klaruse


Pred nocni cestou z Haridwaru do Manali jsme se jeste posilnily v nadrazni dhabe (levne kantynce) a ja objevila uzasnou vec jmenem Malai Kofta (syrovobramborove knedlicky v huste omacce). Manali nam pripomnelo Kathmandu, krasne zelene kopecky, mili domorodci s barevnymi cepickami, zeny v kobercich, usi a nosy plne nausnic. Levne obchudky a vyborne jidlo i piti… Ale presto jsme se odhodlaly a brzkym rannim autobusem vyrazily do udoli Spiti. To znamenalo prekonat dve ctyrtisicova sedla. Kdyz jsme ve tri odpoledne stali na stejnem miste jako o devate rano, za radou kamionu uvizlych v bahne, a po rozjeti kolony jeste pichli, cloveka uz to pomalu prestavalo bavit. Ridic vsak s klidem kociroval TATAbus tou silene nehostinnou krajinou, po kamenitych cestach i horskymi potoky az do Kazy.

Spiti je vysokohorske udoli, tak odlehle, ze sem nedosahne ani monzunovy dest. Vesnicky a buddhisticke klastery lezi ve vysce kolem ctyr tisic a vrcholy zde dosahuji asi sesti tisic metru. Vyprahla krajina pripomina Ladak, kam se take vyda vetsina turistu, my si tedy muzeme nerusene bloudit po suchych kopcich. Kaza, hlavni “mesto” Spiti, se stava nasi zakladnou pro vylety do okoli, tedy presneji jedna indicka dhaba a cukrarna u nadrazi.

Prvni den dostopujeme k nadhernemu klasteru Ki, ktery je videt uz zdaleka, doslova obrusta jeden z kopecku. Mnisi nas ihned zvou na prohlidku gompy a jeste dostaneme bylinkovy caj, pry dobry na dychani ve velkych vyskach. Kdyby nas slyseli, jak se za chvili ufunene sapeme na horu nad klasterem. Nastesti je krasny vyhled a musi se hodne fotit! Najednou se octneme v obrovskem kanonu, stometrove skaly a rozbourena reka, uz se pomalu stmiva a my uz se videly v dhabe v Kaze. Jedina dostupna mapa udoli Spiti je spatna, krome chybejicich vrstevnic tam ani neni vyznaceno, ze je treba umet letat, zbyva nam cesta zpet. Zachrani nas chaloupka s dedeckem a termoskou caje ve vesnici Tashigaon. Jeho pani carodejka pripravuje veceri zatimco deda si mudruje mantry "On mani padme hum" a my s nim pripijime arak a chang pri sledovani ladackych romantickych videoklipu. Rano se nas asi pan chce zbavit, tesne pred sestou nam naserviruje mlecny caj a vejce primo do postele. Rychle vyrazime do Kibberu ve 4200 m, pry nejvyse polozena vesnice s elektrinou, odtud o devate vyjizdi autobus do Kazy a v poledne uz jsme zase stastne v dhabe…

---------------------------------------------------------------

18.7.
Při dalších výletech opět hodně bloudíme v suchých kaňonech, to by se asi v přelidněném Ladakhu nestalo, na druhou stranu je to tu naprosto panenské, za celou dobu potkáváme jediné trekaře. Tady nejsem naposledy!! Jeden z treků nás zavede do Kimik monastery ve výšce přes čtyři tisíce, na chvíli se posadíme k huhlajícím a troubícím mnichům a necháváme se ukolébat. 

19.7.
Odpoledne si stopneme auto do Siklingu, odkud vyšlápneme k Dankar monastery. Tento buddhistický hrad zasazený ve skále je spolu s políčky zelené pšenice a rozkvetlými šípky velmi fotogenický, zvláště seshora, na přespání totiž vylezeme k jezeru nad ním. Koupačka se sice nekoná, protože je skoro vyschlé, ale kolem se prohání divocí koně, nádhera. 

20.7.
Stopem se přesuneme do Tabo, kde je jeden z nejstarších buddhistických klášterů. Tento výlet se nám logisticky přiliš nevydaří, neboť zjišťujeme, že očekávaný ranní autobus neexistuje. Takže se hned obrátíme nazpět do Kazy a vezeme se autem spolu s karavanou motorkářu na zájezdu. Nemáme už v Indii mnoho času, tak ho počítáme na dny a ne na týdny...

21.7.
CHANDRA TAL
Ranní autobus nás doručí na sedlo Kunzum La (4500) a odtud se po svých vlastních odebereme směrem k jezeru Chandra Tal (4200). Cesta trvá pouze tři hodiny, tak si můžeme vychutnávat překrásnou krajinu, která mě snad nadchne ještě více než suché Spiti. Tady už občas zaprší, louky kvetou barvami, kolem se pasou koně a v pozadí panorama špičatých zasněžených šestitisícovek. Všemu tomu kýči přidá na kráse ještě tyrkysové jezero Chandra, ve kterém se zrcadlí hora připomínající Manaslu! Od jezera vede cesta směrem k Lehu na sedlo Baralacha La, měla by trvat asi 4 dny, ale někdy můžou nastat problémy s broděním rozvodněných řek, my už se však loučíme s Himalájem a tento trek si nechávám v seznamu pomyslných lahůdek na příště...

Vytvořil: klaruse   Zobrazeno: 922x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku