HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  klaruse  /  Masala tour  / Jak jsme se učily chachu na Kazbegu

Jak jsme se učily chachu na Kazbegu

Gruzie

Vytvořeno: 10.12.2011
Autor: klaruse


16.-18.8. 2011

 

Po krátké zastávce ve Tbilisi, kde splňujeme turistické povinnosti a každý večer poctivě konzumujeme místní sklizeň révy vinné, se vypravíme do Kazbegi. Máme tam sraz s kamarády Evou a Lubošem. Chceme obhlédnout (případně i seshora) jednu krásnou pětitisícovku Kazbeg. Máme trošku obavy, protože my jsme dvě ucestované lemry, kdežto Eva s Lubošem jsou určitě celí čerství, natěšení a namakaní. Naším jediným esem by snad mohla být trvající aklimatizace z Himaláje, tak při čekání na ty dva klatovské atlety zákeřně schováváme zbytky Diluranu na dno batohu a promazáváme lýtka...

První den vystoupáme kolem dvou tisíc metrů do meteostanice Bethlemi Hut, po cestě si připadáme jako na dálnici Praha – Brno a rovnou zdravíme „Ahoj“. Je vidět, že letos výrazně zlevnili letenky Praha - Tbilisi. Nejrychleji nám jde konečný přechod přes ledovec, protože nás žene krupobití, zima a hlad. Na chatě ale rychle rozmrzneme, přivítají nás Gruzínci s chachou (něco jako vodka) a připíjí se na všechno od slavných sovětských horolezců až po českogruzínské přátelství. Nevím, jak to ta holka dělá, ale Silvinka je hned středem pozornosti, k tomu nám svým konverzačním umem (koketa!) zajistí nejlepší spaní přímo u ohně a ještě jsme zvány na obědy a večeře…sakra, měla bych se něco přiučit! Pan správce George nás zdarma hostí ve své "komnatě", zatímco ostatní summiteři mrznou venku ve stanech. Pro jistotu spíme na jedné posteli, aby se tam nevešel nikdo další a je nám pana George trochu líto, když se z nenadání uprostřed noci posadí a pronese památnou větu: „Kak mam spat, když tu jsou takové krasivé dievušky?“ Čím to je, že v těch horách jsou ti chlapi tak nadržení, že by vejškovka?


Ráno je hnusně, tak si dáme jen krátký aklimatizační výlet a odpoledne trávíme na chatě, všude kolem je slyšet čeština, aspoň se připravujeme se na příjezd domů a dáváme si pozor na jazyk. Ve tři máme budíček, k Evině s ovesné kaši se naštěstí nevstává zas tak špatně ani v noci, tu zvádla uvařit přestože byla zmrzlá voda! Kolem čtvrté vyrážíme s čelovkami do mrazivé tmy, před námi se hýbou světýlka a my je rychle doháníme. Úloha vůdce a nosiče totiž připadla na Luboše a ten si naše ženské družstvo vede zkrátka, sotva stíhám popadat dech a fotit, na druhou stranu nám aspoň není zima. (Zejména při předbíhání skupinek před námi v nejprudších částech svahu Luboš svoji slavnou rychlochodeckou karieru prostě nezapře!)

Lano, mačky a cepíny zapůjčené dole ve vesnici se ukáží jako nezbytné, a naše zkušenosti s jejich používáním jako zcela nedostačující. Pomalu vychází slunce a začínají vykukovat kavkazské ledovce a vrcholky, do toho ledový fujavec, nádhera. Už jen se vyškrábat na prudší zledovatělý kopeček a jsme tam! Teď by se hodily lyže, ale i bez nich to jde dolů samo. Z chaty sestupujeme s veselou kupou gruzínských ragbistů, jak je vidno, dostali ještě více chachy než my. Raději je předbíháme a ještě odpoledne sestoupíme ke kostelu, který je obléhán českými táborníky. A pak konečně přichází ten moment zadostiučinění, Khinkali, gruzínské masové knedlíčky…

Vytvořil: klaruse   Zobrazeno: 865x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku