HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  klaruse  /  Masala tour  / Pesky k Everestu (1.cast)

Pesky k Everestu (1.cast)

Nepál

Vytvořeno: 16.04.2011
Autor: klaruse


Na trek k Everestu jsme se vydaly z Jiri, nechaly jsme si pet dni na to, abychom stihly mamku, ktera letela jako vetsina trekaru do Lukly. Dve ste kilometru do Jiri se rovnalo cely den autobusem po very bumpy road, s omlacenou hlavou jsme vyrazily na cestu. Narozdil od zkusenych nepalskych cestujicich jsme se zapomnely vybavit cepici s bambuli a plastovymi pytlicky (nepalska obdoba Kinedrilu). Po prvnim kopci nam doslo, ze to nebude tak jednoduche. Dva kilometery prevyseni do sedla, ihned pote sebehnout do patnacti set, hned nato zase vystoupat do tri tisic, porad nahoru dolu, kdo by to v Himalajich cekal? Nase organismy si zvykly lenosit v Indii a nebyly uplne pripravene na nejakou namahu, takze nam stridave protestovaly zaludky a streva, ale presto jsme se pomalu sinuly vpred. Nahoru, dolu, nahoru, dolu... Porad se nam nedarilo nahnat ten jeden den, abychom byly v Lukle nacas. Konecne po ranu sesty den chuze jsme se vyskrabaly primo pod letistni ranvej, ktera se zvedala do kopce pod uhlem dvanacti stupnu. Na letisti bylo velmi rusno, po ctyrech dnech spatneho pocasi se zase letalo, a tak mi priletela maminka a s ni spousta ceskych dobrutek jako syry, chleba s maslem, cokolady....mnam.

Aklimatizace v Lukle probehla pro mne v posteli a na zachode, holky vystoupaly smerem k sedlu Zatrwa La, cesta pry byla zapadana snehem, asi byly po zime jedny z prvnich, kdo se o sedlo pokousely. Ja sla v Lukle na prochazku a pohled na prochazejici dzo (krizenec jaka s kravou) se starbucks coffee v pozadi byl dost legracni. Dalsi vecer uz jsme slavily mamky narozeniny v Namche Bazaar, pripily jsme si changem (ryzove, psenicne ci kukuricne domaci pivo), ten pod Everestem piji radi a my take. Namche je vysokohorske mesto, clovek se osm dni skrabe po kopcich a najednou se ve trech a pul tisicich ocitne v udoli s tripatrovymi domy, pekarnami, internetem, obchudky pro trekare i mistnaky a nekolika bary. Kousek nad Namche nas cekal prvni pohled na spicku Everestu, vetsina se schovavala za mohutnou stenou Lhotse, zato Ama Dablam cnela do vysky v plne krase. O par set metru vys, v pravych serpskych vesnicich Kumjung a Khunde, zrovna sazeli brambory a vsude se potulovali uplne chlupati jaci. Objevily jsme Hillaryho skolu (jak byva v Nepalu zvykem, zrovna se neucilo) a peknou kliniku, tu take zalozili Novozelandani, ale nyni uz ordinuje nejaky Serpa.

Ke klasteru Thyangboche jsme vystoupaly skrz rododendronovy les, na rozdil od nizsich poloh jeste nekvetly. Cervena budova s barevnymi praporky a modlitebnimy mlynky vypadala velmi historicky, vznikla pry pouze pred sto lety a to jeste stihla nekolikrat vyhoret. Dovnitr jsme se nedostaly, protoze mnisi si zrovna cutali s micem, poradali turnaj ve Snakeovi na mobilech nebo snad sledovali telenovelu. Dalsim aklimatizacnim bodem jsme urcily Pangboche, ze ctyr tisic jsme vystoupaly do zakladniho tabora Ama Dablam (4600 m), bohuzel na horolezce bylo jeste brzy (a to jsme se tak pekne namalovaly, ucesaly a hlavne navonely...), zeleny paloucek s nekolika pomnicky a kamennymi kadiboudami vypadal docela utulne. Vecer jsme u kamen dostaly skvele knedlicky momo s jacim syrem a mlecny caj.

Do Dingboche jsme vyrazily brzy po ranu, to byly vyhledy nejnadhernejsi, ale take poradne mrzlo. Dokola bile stity - Ama Dablam, Lhotse, Nuptse, Thamserku, Kangtega a kolem behali obri jaci poseti jinovatkou. Abychom si zvykly na vysku, jeste jsme vylezly na petitisicovy vrcholek Nangkartshang (5090 m) nad vesnici Dingboche, to uz za mraky jen obcas vykoukla Ama. Dalsi den jsme si objednaly caj na patou ranni, poslusny pan Serpa nas dokonce vzbudil jeste driv, nasnidaly jsme se a sly zase spat, protoze vse bylo zakryte bilou mlhou a snehovym popraskem. Z naseho vyletu na petitisicovku Chukung Ri nebylo nic, zato jsme si uzily pohodlne dopoledne s palacinkami a u kamen. Tak vypada spravna aklimatizace... Kdyz nas cekani prestalo bavit, vydaly jsme se do Lobuche (4980 m), ve vanici vse vypadalo uplne jinak, ale melo to zvlastni atmosferu, z mlhy se vynorovali zasnezeni jaci a zakukleni trekari.

V Lobuche jsme si po dlouhe dobe musely davat pozor na jazyk, ubytovaly jsme se totiz v lodzi s ceskou cestovkarskou skupinou a pri veceri odposlouchavaly jejich trable. Zase jsme si potvrdily, ze kdyz je na ceste moc lidi, nelze uspokojit kazdeho, vubec jsme jim nezavidely. Cekaly jsme, co s nami udela noc v peti tisicich, vyspaly jsme se dobre, tedy jen Silvino dychani s prerusovanymi pauzami znacilo, ze neni polomrtva, ale jeste ne uplne aklimatizovana.

Rano bylo krasne jasno, proto jsme musely vyskocit uz pred sestou a v mrazivem udoli zamirily podel moren ledovce Khumbu smerem k base campu, obcas jsme minuly pomnicek nejakeho horolezce. V Gorak Shepu (5180 m) jsme udelaly pauzu na caj, protoze voda v lahvich nam zamrzla, nechaly jsme zde batohy a vydaly se na Kala Pattar, vyhlidkove misto na Everest. Se stoupajici vyskou byly vyhledy cim dal krasnejsi a nas krok pomalejsi a dychavicnejsi. Ledovec Khumbu jsme videly jako z letadla, Everest couhal za spicatou Nuptse, nad nami obrovska pyramidaiPumori, v dalce malinkate stany base campu a nad nimi bily ledopad Khumbu. Konecne barevne vlajecky a nas vyskovy rekord 5655 m. Asi dve hodiny jsme na to vsechno jenom nevericne ziraly.....

Vytvořil: klaruse   Zobrazeno: 1038x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku