HEDVABNASTEZKA.CZ KLUB HEDVÁBNÁ STEZKA VELEHORY EXPEDIČNÍ KAMERA FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTŮ KLUB CESTOVATELŮ Praha/Brno KARAVANA ESHOP (mapy, průvodci)

Výšlap na Mt. Aragats

Arménie - 1.10.2011

Z treku v Geghamskych horach se vracime cely vyrizeny, asi uz nam po tech osmi mesicich na cestach dochazeji baterky. Ordinujeme si tedy odpocinkovy den v Jerevanu s navstevou brandy factory Noe. Pri vstupu si priplacime 1000 daramu (50Kc) za ochutnavku a dobre delame! Vino z 1924, 20ti- a 10tileta brandy za to fakt stoji! Jen me zradil bananovo-jahodovy koktejl o nemz jsem docista preslechla, ze je taky vylepsen panakem a nadsene prijala ty nabizene ceskym parem, ktery byl na prohlidce s nami. Ze zbytku odpocinkoveho dne uz si toho vice nepamatuji...

Radeji tedy vyrazime pod Mt. Aragatz, sopku, ktera je se svymi 4095m nejvyssi horou Armenie. Jakmile opustime moderni Jerevan, presvedcujeme se, ze jsme stale v Asii: busem s nami misto koz jedou bedny rajcat a zavarovaci sklenice; pan, ktereho si stopnem k pevnosti Amber pod kopcem, chce najednou platit (jako by byl nejaky riksak...) a na posledni kousek pod jezero Kari Lich nam zastavuje zigul s Pasem, Koljou a Sasou, kteri tam evdentne mini pokracovat ve vodka-pikniku. Zigulovi dochazi do kopecka dech, a tak nejdriv vystupujem, pak si berem batohy a nakonec musime auticko tlacit. Tak tenhle stop se energeticky moc nevyplatil!

Dorazime k veceru a tak uz si jen obchzime jezero. Prekvapuji nas tu Kuba s Barou, ktere jsme potkaly na predchozim treku (Cesi maji na armenske hory skoro monopol!) jak piknikuji s partou mistnich delniku. Mimochodem 3 ze 4 se jmenuji od A. (spravni Armenci!). Samozrejme jsme tez bourlive pozvany. Teda, takove grilovane kuratko jsme nemely pul roku, pecene baklazany dlouho ne a tolik vodky jeste v zivote! Kolem jezera jsme potkaly nekolik stop po armenske pohostinnosti, kterou evropske zaludky neunesly.

Ve 3000 je nam dost chladno, tak nechavame nas vetraci stan (po bocich ma jakousi sitku, super!) zabaleny a prespavame za mrkanim zpolovicnelou cenu ve vyhratem pokojicku v mistni meteostanici. Po rozedneni vyrazime vzhuru.

Kolem krateru Aragatzu se tyci ctyri vrcholy: nejsnadnejsi a nejblizsi je ten jizni, ale nam se vice libi spicaty zapadni ve 3995m. Nahore jsme za dve hodiny, kdy jsou mraky jeste pod nami a primo naproti z nich vykukuje spicka tureckeho 5-titisicoveho Araratu. Mavame Noemove arse a sestupujem stejnou cestou, abychom ze sedla mezi zap. a jiz. vyrazily pres krater k vrcholu nejvyssimu, severnimu (4090m). Nejasna cesta, chuze po lavove suti a snehu nas dost zmaha, jeste k tomu zahucim do ledoveho jezirka pri nabirani vody... Na predvrchol se za dve hodky vyhrabeme, ne uz pro vyhled, ale pro cest (jenom posledni vrcholovou partii, ktera vede po drolive skale s pulkilometrovým sesupem do nedohledna, zanechavame bez nasich otisku.)

Druhy den se vracime do Yerevanu luxusnim busem, ktery nahore nechal bandu francouzskych turistu a mirime do muzea genocidy. Teda, o utrpeni Zidu vi kazdy, ale ze Turci vyuzily zmatku 1. svetove k masakrovani Armencu (a nejen jich) ve velkem stylu jsem netusila. Nedavno Tibet, ted Armenie...jak jsme rady za nas maly nenapadny statecek v srdci Evropy.

Vecer vyrabime klukum ( a deseti armenskym nadheram, ktery pozvali do bytu na party) ovocne knedliky, oni zase syrsky falafel a tak se loucime s Yerevanem.

Po ceste do Gruzie se zastavujeme v pulce cesty, prespavame u UNESCO klastera v Sanahinu, pak odtud zatrecikujem (protoze nam nikdo nezastavuje:o( ke klasteru v Hagpatu a stopujem si Bulhara vezouciho 22tun kompotu do Kolnu nad Rynem. Tedy, uprimne, trochu vahame, jestli se mu neusadime v TIRaku na celou cestu ale... Gruzie laka!

 

Přečteno: 295 x.
 

Reagovat



Fotky:

Zatím žádné fotky.

Mapa :