Je zima a zrovna se zahříváme v jednom budapešťském bytě...šílený výlet!! Katka sehnala přes hospitalityclub přespání u jednoho Maďara. Viděli jsme ho jen asi hodinu. Nechal nám klíče od bytu a o více se nastaral, takže na celé ty tři dny jsem tam byli na bytě jenom my...Budapešť byla mírně zasněžená, studená, mírně větrná... V bytě jsem jen  Katka, já,  její brácha a Zajda. Vlastně nemáme co dělat, protože jsme měli peníze tak na ten výlet a včera jsme decentně pili, když byl ten nový rok.  Nevím, jestli jsem tenkrát povídala Katě o trampotách s bakalářkou a jak jsem si vymysela plán, že na to tady kašlu a vyrazím na rok jako dobrovolník do Mongolska. Nikomu se ten plán nelíbil. Ještě tam něco chytneš! bála se o mě babička. Co tam? tázala se mamka, ale já bojovala o ten útěk z toho na můj vkus až příliš překultivovaného českého území do země stepní krajiny. Popravdě.   Vlastně jsem si tím vším nebyla vůbec jistá. Práce v grafickém studiu, kde jsem si na tu cestu vydělávala mě příšerně nebavila. Bála jsem se být sama. Bála jsem se zimy. Možná by to celé dost bolelo. Tak jsem to stopla. Stějně jsem měla spoustu jiných aktivit. Ilustrarování. Přijímačky, možná. Stáž ve Francii, možná. Říkáš MONGOLSKO?Hm, tam bych taky jela. Pousmála se toho večera Katka. Třeba na léto. Existuje expediční fond, pokud vymyslíme nějaký zajímavý důvod cesty, tak bychom na to mohli sehnat i nějaké peníze, ale už na to nemáme příliš času. Za zkoušku nic nedáme....a tak jsem se toho večera našli a rozhodli jsme se, že i kdyby to nevyšlo, tak to nevzdáme..

ODHODLANOST

.....Vážně jsme neměly příliš času to pořádně vymyslet....Sehnat si dost materiálu...Nevyšlo to.....ale vlastně  jsem tím vymysleli (a spíše na začátku by to mělo být s y, protože protože těmi sudičkami jsme byly my -  Katka a já) možnou strukturu, důvod, plán, proč vlastně jet do Mongolska.

Problém bylo, že jsme na tak dalekou cestu neměly peníze. Katka našla, že bychom mohli získat grant přes  naší univerzitu. Abychom ten grant získali, muselo nás být více studujících  Západočeskou univerzitu.

Udělaly jsme si plakáty, že hledáme studenty, kteří by s námi vyrazili do Mongolska. Vyvěsily jsme to po všech fakultách, které univerzita má. Ještě   předtím se k nám přidal Lukáš s Honzou. Oba už dávno nebyli studenti, ale nápad se jim líbil. Během středečních setkání u piva se prostřídalo mnoho kandidátů. VYDRŽELI JEN TI NEJODVÁŽNĚJŠÍ. Přesněji na první schůzce nás bylo 9.

Kandidát č.1: Tomáš, student tělocviku, ačkoliv byl o něco mladší než my, zdálo se, že má velice dobré organizační schopnosti, narozdíl ode mně s Katkou (skleróza a chaotismus:)).  Kromě toho mluvil rusky.

Kandidáti 2,3,4:  Mirro  s Radoslavem a Nikolou..vypadalo to, že tito 3 s námi vydrží nejdéle, ačkoliv Nikola se přišel podívat jen ze zvědavosti

Tak jsem mohli zažádat o grant Západočeské univerzity. Všechno ty schůzky nám zabrali dost času, takže jsem to zase stíhali jen tak tak. Začali jsem si rozdělovat  úkoly, kdo co udělá a Tomáš byl velmi aktivní a pomáhal. Nakonec nám přišlo od grantové komise, že musíme přijít na pohovor. Vypravili jsme se tam já s Tomášem. Čekali jsem tam šíleně dlouho a ke všemu před námi byli mnohem zajímavější žadatelé než my (univerzitní televize, puťák Exodus). Začali se mi podlamovat kolena. Šli jsme jako první. Dlouhý stůl a kolem něho velké šedivé postavy. Nejraději bych mlčela. Hlas se chvěje a ke zvučným otázkám nezná cestu. V hlavě běží jen krátký seznam slov, která ústa vyslovuji nespisovnou češtinou. V krku se mi ucpal knedlíkem, který s každým slovem lezl výš a výš...a tak to musel Tomáš zachránit... Dostali jsme body k přepracování a doplnění...budoucnost se zdála dosti nejistá. 

Tomáš se od té doby  neukázal. Začal trpět záhadnou nemocí. Psala jsem mu zprávy, co mu je, ale na žádnou s těch zpráv neodpověděl. Rychle jsme se snažily s Katkou zajistit, to co nám navrhla komise k doplnění - místo, kde budeme divadlo hrát v Mongolsku a kde budeme mít v Čechách přednášky....

a pak už jsme jenom čekali, jestli grant získáme. Mezitím Katka si musela zajistit všemožné papírovaní, kvůli své stáži ve Francii a já měla přijímačky na Damu, což bralo hodně času se tomu více věnovat. Katka vážně neměla vůbec čas, protože studuje dvě školy na jednou a přejíždí nekonečně mezi Prahou a Plzní a přesto se tomu snažila ve všech možných chvílích věnovat.

Jelikož jsem se hlásila na Damu, mnoho let jsem byla pěstována v oboru literárnědramatickém a studuji ilustraci - získala jsem nejnevíce suprový úkol - vymyslet divadlo, které budeme hrát. Já když mám čas, tak mi jdou věci mnohem lépeji,  ale tohle bylo celé v šíleném presu.  Hned jak jsem měla po přijímačkách (čert mi to byl dlužen!), jsem udělala návrhy na loutky. Na pořádně promyšlení nebyl čas. Katka sehnala jednoho moc hodného pána, který nám ty loutky vyřezal. Napsala jsem si předběžný námět. Chtěla jsem udělat něco svého, kde by se do pohybu dávali malé věci..psssssttttt....ale nic...HLAVA - docela vyprázněná tykev (Faust, komiks o Ní...pssst...čas na chvíli zastavit!)

Restart - vzpomínka na babičku vyprávějící pohádky. Její hlas. Její gesta. Z repertuáru všech známých pohádek...byla  nejlepší ta o loupežníkách, kteří sedí okolo ohně...nesmí, cosi vyslovit, když to vysloví tak zmizí...bylo to něco podobného jako počítání oveček, takže jsme ke konci vklouzli s loupežníky do země snů...A všechny sny začínaly stejně -  těmi loupežníky sedícími okolo ohně...

..Tak jsem si vzala od každého trochu - pohádku Zvířátka a Petrovští (Mirro nám sehnal omalovánky od Svobody zvířat, které dětem dáme).

pokračování příště

....