HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

lucie-jan

(Lucie Jeníčková)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  lucie-jan  /  Indie 2013  / 1. den v Indii Bombai

1. den v Indii Bombai

Indie

Vytvořeno: 27.04.2014
Cesta: Indie 2013
Autor: lucie-jan


BOMBAI – 1. Den v Indii (25. 1. 2013)Konečně jsme přistáli. Začíná klasická tlačenice, všichni sezvedají pro svá příruční zavazadla a po dlouhém letu se tlačí úzkými uličkamik východu. Konečně se začíná řada lidí hýbat a my procházíme okoloprázdných sedadel. Co nás upoutá je neuvěřitelný nepořádek. Všude se válejíoříšky, igelitové obaly, zmačkané a roztrhané noviny, kusy jídla… „Tos námi cestovaly jen děti?“Vcházíme na letiště v Bombaji, je 5 hodin ráno, zlehka nanás dýchne teplý těžký vzduch. Tak teplý jako by bylo pravé poledne. Příjemnázměna z překlimatizovaného letadla, ale vzduch stále stojí. Velice rychlese aklimatizujeme a už svlékáme svršky… Tak a jsme konečně venku z letiště, než jsme sevymotali, je 7 hodin. Venku i na letišti se hemží lidi jako mravenci, pomalusvítá a my se hrneme k první lavičce, co vidíme. Z každé strany se nanás obracejí Indové, někteří si nás jen prohlížejí, jiní křičí: „Taxi! Taxi!Good Hotel! Good price!“ My jsme však po dlouhém letu unavení a chceme sichvilku odpočinout… Za pár minut k nám přijde sympatický a neodbytný Ind,je celý v bílém. Rozhalená bílá košile a rozevláté bílé kalhoty. Nejdřívesi nás jen prohlíží, pak se na černé tváři rozzáří úsměv a hned nabízí zařízeníodvozu do města, kde nám ukáže překrásný hotel jeho kamaráda. Nechtěli jsmenastoupit do auta hned prvnímu člověku, kterého potkáme, ale po chvíli náspřemluvil… Původně jsme měli v plánu jít z letiště kus pěšky, abychomsi i prohlédli okolí, nebo jsme chtěli jet autobusem, ale žádný tam nestál.Davy lidí vycházely z letiště a další je vítaly a odvážely pryč. Stále sejen měnila auta, která ani nevypínala motor. Ostatní řidiči co čekali na dalšícestující, si nás se zájmem prohlíželi. Nenápadně si šeptali a pousmívali se,do toho ne už tak příjemné tmavé očí trochu se mračících policistů.Přijíždí auto s řidičem, my nasedáme a vzhůru dovelkého města Bombaj! Po cestě v chaotickém provozu se s námi Indovésnaží navázat kontakt, vyprávějí o hotelu, do kterého jedeme. Ptají se,z jaké země pocházíme atd. … Naše angličtina není až tak dobrá a jejichindický přízvuk nám komunikaci ještě trochu stěžuje, takže jsme si mocnepopovídali.Přijíždíme k hotelu. Ten stojí na konci úzké černéuličky vedoucí od rušné silnice plné aut a rikš. Okolo silnice jsme zatímviděli jen obydlí, postavená ze všeho možného. Trčela z nich tráva, různáprkna, dráty a střechy byly zakryté plachtami. Sem tam byl na děravé střeševidět i satelit… Dost nás tedy překvapilo, že hotel uprostřed tohoto, vypadávelice hezky a docela i moderně. Vcházíme do haly hotelu, ta je celá z pískového mramoru,ozdobená lištami ve zlaté barvě. Opravdu nádhera. Cena za pokoj, kterou nám narecepci ukazuje mladíček už tak nádherná není…cena za pokoj se pohybovala od4500 do 7000 Indických Rupií (RPS). Jelikož jsme si náš výlet naplánovali nadelší dobu, chceme taky trochu ušetřit, abychom si mohli Indie užívat conejdéle. Navíc to vypadá, že okolo hotelu toho není moc k vidění. Jsmesice velice unavení, ale po krátkém rozhodování nasedáme opět do auta. Nechávámese odvést na vlakové nádraží. Po cestě na nádraží náš sympatický Indv bílém vystupuje, žádá nás, o předem sjednané peníze za odvoz. Ty mu bezřečí dáváme a loučíme se, přeje nám mnoho štěstí. Po pár minutách jsme i my namístě. Řidič zastavuje, takřka uprostřed silnice a pomáhá nám s batohy, auta hoobjíždějí. S přibývajícím ranním sluncem přibývá i hustota dopravy. Řidič ponás žádá další peníze. Argumentuje tím, že peníze, které jsme dali Indoviv bílém, nejsou pro něj a že by ani na benzín nestačili… Po krátkémdohadování mu strkáme pár drobných do kapsy, bereme si na záda těžké batohy apokračujeme na zastávku vlaku. Zakupujeme jízdenky na městský vlak jedoucí naViktoriino nádraží. Je stále ráno a vlak je poloprázdný. Sedíme na dřevěnýchsedadlech a se zájmem hledíme ze zamřížovaného okna vlaku. Okolo trati jsouvidět doslova hromady odpadků. Na nich si hrají polonahé špinavé děti, na zemiběhají vyhublí zubožení psi. Na některých místech přechází přes koleje i celéskupiny lidí, těsně před projíždějícími vlaky. Indické ženyv pestrobarevných sárích s nápadnými zlatými šperky jsou úžasnýmkontrastem mezi šedivými roztrhanými slamy. Náš vagón se pomalu plní, ale místa vedle nás jsou stáleprázdná. Všichni si nás nedůvěřivě prohlížejí. Ani potulní prodejci, kteřípřelézají z vagónu do vagónu, nás moc nechtějí oslovovat. Jen lidé stojícía sedící přímo ve dveřích se nechávají ovívat větrem a pozorují ranní sluncemezi vysokými budovami.Jsme na konečné, vystupujeme na Viktoriině nádraží.  Na nádraží se to hemží větším množstvím lidínež na letišti. Každý den se zde vypraví přes tisíc vlaků a projde zde okolo 2milionů cestujících. Budova nádraží je překrásná, bohužel se zde nesmífotografovat. Probíráme se tedy s batohy ven na ulici…Přibývá dne a s ním je i větší a větší horko. My stálebloudíme s napěchovanými batohy na zádech po ulicích neuvěřitelně barvitéBombaje. Pot z nás za chvíli teče proudem. Stále hledáme hotel, bohuželnacházíme buď plné, nebo s přemrštěnými cenami. Po nekončícím hledání sezastavujeme v restauraci na oběd a za celý den na první pořádnou kávu.Můžeme si také v klidu prostudovat našeho průvodce. Plán je jasný,podíváme se ještě na pár památek v okolí a pak si zakoupíme místa v takzvaném Sleepbuse, který nás odveze směrem na jih Indie. Do menších aklidnějších měst…Už jsme skoro po obědě, prosíme číšníka o účet. S kouskem popsaného papírku nám na stůl pokládá i malou mističkus malými zelenými zrníčky. „Co je to?“ „Hezky to voní…“ „To máme jako sníst?“„A je to vůbec jedlý?!“Nenápadně se rozhlížíme po restauraci, co s mističkoudělají ostatní hosté… Číšník nás také s úsměvem pozoruje. Ukazuje, aťzkusíme dát hrst zrníček do pusy. Do dnes nevím, co to bylo, ale chuť bylapodobná naší hašlerce. Vůně z pálivého jídla z našich úst okamžitězmizela akorát, zrníčka se dostávala mezi zuby.Tak šup, batohy na záda a pokračujeme… Při hledání BrányIndie, která kdysi vítala britské i další cestovatele mířící k indickýmbřehům, nacházíme cestovní kancelář, kde si domlouváme již zmíněný Sleepbus.Ten nás odveze do asi 600 km vzdáleného státu Goa. Ten se pyšní jedněmiz nejkrásnějších pláží Indie. Po zakoupení jízdenek pokračujeme hledatBránu Indie. Chodíme stále sem a tam po rušné, dlouhé ulici. Potkáváme mnohopolicistů a vojáků hlídajících honosná sídla. Drží v rukou zbraně,samopaly. Služba je asi dlouhá a stát v uniformě pod rozpáleným sluncemnení určitě to pravé. Není divu, že se trochu mračí. Když se ale na vás mračímuž se samopalem, necítíte se moc dobře. Po asi hodině hledání se blížíme k cíli. Přibývápouličních prodejců a žebráků, pokřikují na nás děti a taxikáři. Na cestu septáme postaršího Inda, ten se ochotně nabízí, že nás dovede až k bráně. Pocestě se nás vyptává snad na vše, zve nás k sobě domů na jídlo a pití.Všeobecně jsou Asiati a zejména Indové prezentováni jako velice přátelští apohostinní. My, jako většina Evropanů, na to však nejsme zvyklí. Dnes simyslím, že je to možná veliká škoda, protože jsme k Indické kultuře mohlipřičichnout ještě více…Obdivujeme monumentální oblouk jedné z nejslavnějšíchdominant Bombaje. V tom k nám přichází malá Indická žena a připevňujenám na zápěstí náramek z voňavých kvítků jasmínu. Kroutí hlavou a penízenechce, je to prý dárek. Pokud ale chceme, můžeme koupit jídlo jejímu dítěti.Chytá Honzu za ruku a už nás vleče mezi davy lidí k zastrčené uličce. Tamjí trhovkyně podává dětskou výživu v balení, které by stačilo celémukojeneckému oddělení, cenu nemusím ani uvádět. Vracíme náramky a pomalu sevydáváme do středu města, kde nás vyzvedne náš Sleepbus.                Pomalinku se šeří a my se těšíme, až sikonečně odpočineme, od příletu jsme si pořádně nesedli. Ani při návštěvě maléhoměstského parku v centru, tam bylo jen málo laviček. Trávník skoro žádný,zmizel totiž ve vyšlapaných cestičkách jeho návštěvníků. Při čekání pozorujemenekonečné davy Indů, všímáme si opět překrásných pestrobarevných sárích, ale isvětlobarevného nažehleného oblečení mužů. Ti převážně nosí košile a plátěné kalhoty,neuvěřitelné pro mě je, že jsou celý den čistí a nažehlení. V takovém horkua při množství aut a všudypřítomnému prachu z ulice je to až nemožné, aleje to opravdu tak. Se zapadajícím sluncem nás více a více začínají kousatmoskyti. Repelent je samozřejmě až na dně batohu, naštěstí už přijíždí tolikočekávaný autobus. Naše cesta pokračuje směrem na jih do města Mapusa ve státěGoa…Vytvořil: lucie-jan   Zobrazeno: 586x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



TripEconomy Hotely

Tenhle článek je hodně zajímavý a taky velmi užitečný k tomu, abyste si užili ještě zdařilejší a příjemnější dovolenou. Indie je nádhernou destinací!

18. 05. 2016, 17:16:51

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku