HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  matisska  /  Dhaulagirí circuit - Nepál 2015  / Den 14 - Hidden Valley - Dhampus Pass - Yak Kharka

Den 14 - Hidden Valley - Dhampus Pass - Yak Kharka

Nepál

Vytvořeno: 19.01.2017
Autor: matisska


Celkový čas: 8 hod Celkové převýšení: -900 m Budík nám sice opět zvoní v 6:30, ale ve stanu je -6 °C a nám se jíž tradičně nic nechce. Jediný rozdíl oproti předchozím ránům je ten, že nám konečně na stan svítí sluníčko. Což ovšem neznamená, že by bylo tepleji. Námrazu mám i na spacáku. Vytahujeme namrzlé věci na sluníčko a vaříme klasicky čaj a porridge. Němci vyráží asi tak hodinu před náma, Holanďani, kempující opodál, dnes zůstavají. „Rozumné“ rozhodnutí zůstat přes 5.000 mnm, když jim jedna členka výpravy zvrací a další polovina lidí na tom taky není úplně dobře. My zjevně aklimatizaci zvládli. Lehkou bolest hlavy jsme zahnali tekutinami a půlkou aspirinu. Jen v noci se hůře dýchalo a od Němců se ozával kašel. Nicméně jsem pochopila, že nedostatek kyslíku leze na mozek. Budila jsem se dost často (vlastně o spánku nemůže být moc řeč) a napadaly mě myšlenky, že bych si měla jít zaběhat apod., měla jsem návaly horka na střídačku se zimnicí, no zajímavé. Vyrážíme v 9:00. David, který ještě včera chtěl druhý den sejít až do Marphy, nás přemlouvá, ať ještě den zůstaneme. Se Zbyňďou, po probdělé noci, kategoricky odmítáme. Po 9 vyrážíme. Zastavuje nás guide Dutch grupy, ať jim uděláme fotku. Opět žádné „PROSÍM“. S nevolí fotím rozjařenou skupinu blbců a jdeme dál. Přejdeme malé sedýlko, chvílí mírně klesáme a pak začínáme pomalu stoupat do Dhampus Passu pravou stranou údolí. Do Dhampus Passu dorážíme po 2 hodinách chůze ve čtvrt na 12. Toto sedlo je nám mnohem sympatičtější, než French Pass z předchozího dne. Sice zde není tam fantastický výhled na Dhaulágirí, ale otevírá se nám pohled na masiv Nilgiri a za ním na část masivu Annapuren. Po levé ruce máme šestitisícovku Dhampus Peak. Tak trochu jsme koketovali s myšlenkou na ní vyběhnout, ale kluci byli už v Bolívii výš a mě se ta hromada suti zas až tolik nelíbí, tak nám nějak chybí motivace (ANO, zpětně mě to mrzí :-D). Poměrně dlouho se v sedle kocháme a děláme snad 1000 fotek. Němci se nám ztratili z dohledu, což není příznivé, neboť dle popisů, které máme k dispozici, lidé zde často bloudí. Začínáme klesat, ale držíme se po levé straně údolí, kde zhruba po 20ti minutách nacházíme stezku. Jdeme po ní a jdeme po ní opravdu hodně dlouho. Zde je potřeba dávat si pozor a držet se vlevo, protože vzít to prostředkem, nebo pravou stranou, sleze člověk do úplně jiného údolí, než kde se nachází Marpha. Před námi Nilgirí, po pravé straně vykukuje ještě Dhaulágirí. Výhledy nepopsatelně nádherné, ale bohužel nejde si je moc užívat, protože cesta je opravdu úmorná. Vlastně půl dne vůbec neklesáme, jen traverzujeme nejprve Dhampus Peak, pak další hromadu kamení. Na jednom pěkném exponovaném místečku si dáváme oběd a traverzujeme dál. Klesat začínáme až kolem 15:30, ale zato pořádně prudce. Do Yak Kharky (nebo alespoň někam, kde si myslíme, že by Yak Kharka mohla být) dorazíme před pátou. Máme toho plnej kýbl. Odházíme jačí trus a stavíme stany poblíž Němců tam, kde tolik nefouká, jinak totiž fičí solidně. Vaříme bramborovou kaši a čaj a zaleháme. Když jsem se ještě v Praze divila, že místo s názvem Yak Kharka se objevuje v mapě na více místech, vč. ABC treku, Zbyňďa zkonstatoval, že to bude něco jako „jačí stezka“. Po dnešku jsem přesvědčena, že YAK KHARKA = JAČÍ TRUS. Nejvíc ho má kolem svého stan David, tak je pasován Zbyňďou na KRÁLE HOVEN!!! V noci vylezu ven a konečně se můžu pokochat hvězdama, aniž bych měla pocit, že u toho umrznu. Je to opravdu nádhera. Vytvořil: matisska   Zobrazeno: 49x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů