HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  michal-r2  /  Camino Frances  / Moje Camino - den dvacátý sedmý

Moje Camino - den dvacátý sedmý

Španělsko

Vytvořeno: 05.04.2015
Autor: michal-r2


Brzké ráno a já šlapu na výpadovku. Je to tak 5-6km. Na kruháči východním směrem Ponfferada. Což je fajn, jel bych zpět po trase Camina na Leon, Burgas, Logrono, Pamplonu a do Francie. Navíc z Bordeaux jezdi bus Eurolines a pod Bordeaux je letiště Biarritz. Všechna auta ale jezdí na sever. Mapa v mobilu mi říká, že je tam městečko Ribadeo. Přímo u moře. No, tak když zde nic, mohu jet severnější trasou. Vždyť o nic nejde. Přesouvám se o výjezd hned vedle a brzy již sedím v autě. Nejede daleko, ale další na sebe nenechá dlouho čekat. Starý děda s malým Citroënem jede velmi svižně, drtí plynový pedál do podlahy každou možnou chvilku. Mam pocit, že sám bych už moc rychlejší nebyl. Jen jsem mu mohl říci, že jeho auto má i pátý rychlostní stupeň a nerozjíždí se na dvojku . V 11. h. jsem u moře. Na pláž nemám ale ani pomyšlení. Zjišťuji totiž, že tu není směnárna a banky mění pouze svým klientům. Tak to není dobré, já mám v kapse 56 centů!! Napadá mne jediná varianta. Zajišťuji telefonicky vložení peněz v ČR na jediný účet, od kterého mám u sebe kartu a který běžně moc nepoužívám. Je náhoda, že jí vůbec sebou mám. Ještě dnes tam prý kamarád peníze vloží. Tak si za padíka kupuji malou suchou bagetu a dělím ji napůl. Cesta podél pobřeží kopíruje Camino Norte, další z mnoha variant cest do Santiaga. Jenže provoz je na poutnické cestě přece jen o něco větší, než na silnici. Mam pocit, že tu projede víc traktorů než aut. Posouvám se dál velmi pomalu. Nájezdy na dálnici jsou zde \"odnikud\", navíc jsou úzké s cedulí zákaz pěších. A Španělé ji dodržují tak, že na těchto místech nezastavují a ještě se za volantem rozčilují, kde že to stojím. Ale já ji také dodržují. Stojím deset centimetrů před ní. Ale když už jednou za čas jede auto, řidič se tváří, že nemá kde zastavit. Na státovce občas auto projede, dokonce mne jedno pět km sveze a dál nic. Mnohdy jedu z \"blbého místa\" na \"ještě blbější\". Držím se hesla být stále v pohybu, takže když to někde nejde, šlapu pěšky o kus dál. Někdy to pomůže. Během odpoledne se tak dostavám do Luarcy. Španělé mají zvláštní vlastnost. Zastaví vám a řeknou, že jedou jen dva kilometry. V druhém případě, kdy se nemůžete pohnout, jedou kolem a gestikuluji, ze jedou jen kousek. Co na tom, že vám by i ten kousek pomohl. Dálnice tu není placená, ale málokdo na ni najíždí. Ale výjimka se najde. Chlápek v neuvěřitelně špinavé dodávce mne veze kus po dálnici. Nakonec mi na sjezdu k vesnici, kam jede, říká, že za hodinu pojede do Ovieda. Ok, zkusím stop, a když to nepůjde, uvidí mne tu. Ještě že tak. Zastavuje mne až na křižovatce za Oviedem, kde najíždí proudy aut. Odsud můžu jižně přes Leon. Já sice potřebuji na severovýchod, ale již jsem se přesvědčil, že jižnější cesta je frekventovanější. Aut jezdí spousta, ale nikdo mi nezastavuje. Moc se nedivím, není to tu pro zastavení nejbezpečnější. Každé auto sem z kruháče vletí. Situaci konzultuji i s policií, která u mne zastavuje. Tady u kruháče je to ok, nahoru na nájezd nesmím. Ujišťuji je, že to je přece jasné. Nedodávám už, že jsem se tam byl ohřát na sluníčku ještě před třemi minutami. Nakonec mi stejně nezbývá než jít na státovku. Chvíli musím pěšky, nakonec stopuji na autobusové zastávce. Jedno auto, kousek cesty. Pak další ochotny řidič. Ptá se, co říkám na Španělsko. Říkám mu mimo jiné, jak funguje španělský bankovní systém pro cizince, co chtějí směnit peníze. Ve svém cílovém městečku mi navrhuje, že mi koupi jízdenku. Že by přijímal za španělské bankovnictví osobní zodpovědnost? Už jsem se naučil přijímat, tak přijímám. Ale vlaky mají již v 17h siestu. Nejezdí. Ani v mobilu nenajde žádný vlakový či autobusový spoj. Dává mi dvacet euro na dopravu. Na oplátku by rád české peníze do sbírky. Ukazuji mu, že mám jen pětitisícovku. Je zklamaný a mává nad tím rukou. Žádám ho o adresu, poslu mu peníze poštou. S radostí mi dává svoji adresu - do Londýna. Na zastávce se od jakési paní dozvídám, že bus jede za 5 minut. Za tři eura se posouvám až na konečnou. Gijónu jsem se vyhnul, další větší město je Santander. Na dalším místě mi staví mladík se zářivým úsměvem orangutana. Hned se představuje. Ptám se na nejbližší vesnici a na Santander. \"Sí, sí, Santander.\" září radostí. Já sice nezářím, ale super, dostanu se až do Santanderu. Nabízí mi cigaretu. S diky odmítám. Zapaluje si tedy sám, a já po chvíli cítím - marihuanu. Snad mne doveze vcelku. Jenže po deseti minutách zastavuje a ukazuje na jakýsi kruháč, že ten je pro mne ten pravý. Ach jo, tak zase vystupuji. Jenže po tomhle kruháči už dlouho žádné auto neprojelo. Nakonec se rozhoduji pokračovat dál po okresní silnici ve směru, kudy odjel předchozí řidič v marihuanovém opojení. Zastavuje mi dvojice kluků. Je ostuda, jak rychle zapomínám jména. Chvíli si povídáme, pak mezi sebou mluví španělsky. No, Čech by řekl, že se do krve hádají. Zapaluji si a nabízejí mi taky. Opět odmítám. \"No droga\", uklidňuje mne jeden z nich. Jak vědí, co mne napadlo? Když dodám, že vůbec nekouřím, nechají mne být. Zastavují na konci městečka, kde bydlí a kde je i můj dnešní cíl. Ukazují mi, kde najdu alberque s ubytováním. Nechávám je odejít a mířím opačným směrem, z města ven. Dva opuštěné domy, kolem kterých jdu, sice nabízejí přístřeší, ale taky je tu možnost neočekávané návštěvy. O kousek dál přelézám ostnatý drát u pole a na jeho kraji si rozkládám ležení pod stromem. Dobrou noc.

Více zde: http://www.michalovycesty.cz/fotogalerie/camino-de-santiago-2014/


Vytvořil: michal-r2   Zobrazeno: 198x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku