HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  travelosers  /  Nový Zéland  / Jezero Waikaremoana

Jezero Waikaremoana

Nový Zéland

Vytvořeno: 25.02.2014


Toto jezero se rozprostírá uprostřed národního parku Te Urewera. Ten můžete najít na východní straně severního ostrova. K tomuto srdci národního parku lze přijet jak od pobřeží, či z vnitrozemí po 200 km dlouhé štěrkové silnice vedoucí od města Wairoa do Rotoruy. Okolo celého jezera vede pěší stezka. Jedná se o jednu z nejdelších pěších stezek na Novém Zélandu. Ty jsou proto nazývány slovním spojením Great Walks.

Na přesně tuto stezku jsem se vydal. Byla to vlastně moje první novozélandská Great Walk. O to víc jsem se na ní těšil. To jsem ještě netušil, že bude ještě hezčí, než jsem očekával. Přijel jsem k jezeru z jižní strany a jelikož byl večer, rovnou jsem zakempil své auto v zátoce Onepopo Bay. Než jsem se sem od moře dostal, musel jsem zprvu vyjet strmé serpentýny. Jezero je totiž položeno v nadmořské výšce 580 metrů.

Docela mě překvapilo, jaký tam byl silný vítr. Druhý den bylo celý den zamračeno a vítr neustál. Proto jsem pěší tůru odložil na další den a přál si po celou dobu sluníčko. Místo toho jsem si dal hodinovou procházku po jeskyních uprostřed zaroslého pralesa.

Od druhého dne však sluníčko vylezlo z mraků a přetrvalo po celou dobu. Stezka okolo jezera měří celkově 46 kilometrů a posledních 35 kilometrů se musí buď po silnici, či zkratkou po vodě – vodním taxi. Já jsem si zvolil, že budu stopovat. Né to taxi. Na té štěrkové silnici.

V příručce, kterou jsem vyžebral na informacích je znázorněn i výškový profil trasy – celkové převýšení od hladiny vody k vrcholu Panekire Range je cca 600 metrů. Jelikož trasu můžete jít z jedné i druhé strany, raději jsem si zvolil, že jí půjdu z jihu na sever. A to proto, že ten vejšlap na tu horu rozprostírající se přímo nad jezerem si musíte dát hned na začátku po strmé 8km kozí stezce a pak už jdede stejně dlouhou trasu jen dolů.

Ta je v některých místech snad ještě náročnější, ale posledních 30 kilometrů, kdy budete za sebou nohy vláčet, je defakto po rovinně s mírnými stoupáky. Těch Prvních 16km ale stojí za to. Kozí stezka vede po většinu trasy po hraně klifu a když nejste chráněni porostem, tak s vámi silný mrazivý vítr pěkně polomcuje.

Je třeba si dávat velký pozor kam šlapete. Může se vám stát, že se prošlápněte o 600 metrů hluboko.

Díky tomu roští a spoustu zeleni vám to ani nepřijde, ale ta půl metru široká pěšina se na hodně místech přímo dotýká tý neskutečný propasti dolů. Je zde spoutu vyhlídkových míst na celé jezero a z těkterých míst můžete vidět při dobré viditelnosti i 100 km vzdálený oceán. Celá stezka je průchozí pouze pěšky a nikde není možné si zakoupit jídlo.

Je proto vhodné si cestu dobře rozplánovat, vzít dostatek potravin a připravit se na i na změnu počasí. Na několika místech stezky jsou strategicky rozmístěny chaty, které můžou posloužit pro přečkání deště i pro přenocování. Jsou vybaveny krbem, pitnou vodou, toaletama a dokonce i postelema s matrací. Nikdo je uvnitř nehlídá a nevybírá poplatky. Avšak za přespání byste měli zaplatit 32 dolarů za noc.

Chaty a kempovací placy jsou po trase strategicky rozmístěny tak, aby bylo možné bez problému projít celou 46 kilometrů dlouhou stezku náročným terénem bez problémů i méně zdatným během 4 dnů. Po většinu trasy se furt někde šplháte po kořenech stromů a za chvíli se nohy ozvou i zkušenějším.

Trasa vede neskutečnou panenskou přírodou uprostřed prehistorických deštných pralesů. Je zde k vidění spoustu gigantických stromů porostlých mechem a jinými stromy a nebo naopak odlehlé pláže s křišťálově čistou vodou, na kterých se prohání černé labutě. Dále je zde možné nalézt několik gigantických vodopádů utopených hluboko v lese. Je zde možno relaxovat na spoustu odlehlých místech a poslouchat ten nádhernej zvuk přírody.

Já jsem si naplánoval, že trasu projdu během 2 dnů. Nakonec jsem druhý den v 7 večer skončil posledních 6 km před cílem. Nohy se opravdu ozvaly a začínalo se smrákat. Do toho mě strašně pokousaly mouchy. Lítají tady takové malé skoro neviditelné mušky a jsou zákeřnější než komár. Na každé noze mám aktuálně tak 100 štípanců velikosti komářího kousnutí a další každým dnem přibývají.

V posledním 1 km trasy jsem se v takové nepřehledné zatáčce málem prošlápl skoro o 15 metrů ze skály dolů, až jsem tam dole zahlídl jasně zářit červenou cyklistickou lahev na pití. Když jsem sešel dolů, rozhodl jsem se tam podívat, zda tam není i její majitel a nestanu se hrdinou, co našel mrtvolu.

To se následně ukázalo jako blbej nápad. Dostal jsem totiž během jedné sekundy 3 žihadla na 3 různá místa po mém těle. Nechápu jak se to těm kurvám vosám povedlo, když jsem tam viděl lítat jen jednu. Během druhý vteřiny jsem popad svůj bágl a nechal tůristu na pospas přírodě.

Rada na závěr? Až uvidíte tůristu spadlého ze skály, ani se mu nesnažte jít pomoct, akorád se to obrátí proti vám. A nestěžujte si “mě kousnul komár“. Novozélandské mouchy na vás!!

Další příběhy najdete na našem cestovatelském blogu www.travelosers.com

Vytvořil: travelosers   Zobrazeno: 332x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku