HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  travelosers  /  Nový Zéland  / Ovčí stezka do Pukeokahu – bez ovcí

Ovčí stezka do Pukeokahu – bez ovcí

Nový Zéland

Vytvořeno: 05.03.2014


Říkali mi, že z Kuripapango vede do Rangitikei jen jediná cesta – chytří místní Novozélanďani. Když jsem se s nimi přel, že to fakt není možný, jelikož navigace mi ukazuje dvě cesty (ta stejná navigace co mi o den dříve neukazovala ani tu první cestu), nenechali si to vymluvit. No já taky ne – jsem přece Čech, tak to musím vědět líp. I kdyby ta druhá cesta byla jenom pro téréňák – snad jí musím objevit, projet a zmrvit si tam svoje auto jenom proto, abych jim dokázal, že jsem měl zase nakonec pravdu.

Ty satelitní snímky jsou hoši nádherná věc. Odhalej vám i to, co ani místní zdaleka netušej.

Vydal jsem se tedy tu cestu hledat. Z Kuripapango vedla nádherná asfaltka a točila se kolem řeky zařízlý v údolí. Po chvilce jsem ale vyjel na kopec a zjistil, že ty hory skončily. Přede mnou se najednou rozprostírají travnaté planiny zlatavé barvy.

To je zvrat. To jsem opravdu nečekal po těch lesy zaroslých stržích obřích špičatých kopců, co se dotýkaly silnice kolmými mechem porostlými stěnami. Po chvíli jsem tu odbočku opravdu našel. Byla to normální štěrková cesta. Jen jí musíš čekat, žejo, a né okolo ní celej život projížďět. Jinak bych jí asi taky přejel. Tady to začínala bejt zase jedna ovce za druhou.

Moc jsem jim to teda nezáviděl. Ta tráva byla fakt ňáká jetá a vypadala, jak z ausralský stepi.

Divil jsem se, že z toho taky nemaj ňákej zvrat. Rozhodl jsem se tedy aspoň ty vychrtlý ovce vyfotit. Všechny raději přede mnou utekly a o žádnej bulvár nestály. Se jim nedivím – anorektičky.

A že jích tam místy bylo. Musel jsem zastavit snad každejch sto metrů, abych zachytil tu atmosféru. Nikde nikdo. Jenom ty ovce mě z dálky pozorovaly, jestli na ně nekuju ňákou boudu. Nevím proč byly tak plachý. Na hlavním tahu jim projede před ksichtem kamion s dvěma návěsy a ani nezvednou čumák. Tady stačilo jen zastavit u krajnice a najednou se to všechno rozprchlo za levou i pravou kantnu. A záběr byl prázdnej. Jako při natáčení filmu, když rejža zavelí – VŠICHNI Z PLACU !!

Tím dnešní focení ovcí zkončilo a mně nezbylo nic jinýho, než využít situace a změnit plán. Jdeme fotit krajinu bez ovcí. To mi najednou šlo velice dobře. Nikde se mi do záběru nepletla ani jedna svině a nemusel jsem je pak ve photoshopu retušovat. Když jsem tu štěrkovou cestu po několika desítkách kilometrech dokončil a dostal se do civilizace, pochopil jsem, proč jsou ty ovce tak plachý.

Za celou tu dobu jsem nepotkal jediný auto a ani jednoho člověka. Žije si to tam svým poklidným ovčím životem mezi kopečky a připadá vám, jako by se tam zastavil čas.

Další příběhy najdete na našem cestovatelském blogu www.travelosers.com

Vytvořil: travelosers   Zobrazeno: 358x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku