HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  travelosers  /  Nový Zéland  / Žádám o Medical and Chest X-Ray Certificate

Žádám o Medical and Chest X-Ray Certificate

Nový Zéland

Vytvořeno: 03.03.2014


Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem navštívil doktora v Čechách, natož v zahraničí. Já jsem ho v zahraničí totiž nikdy nenavštívil. A to ani během ročního pobytu v Austrálii. Teď ale nastal čas i na tohle. A to právě na Novém Zélandu. Ono mi vlastně nic není. Kromě toho, že se cítím, že bych měl zalézt rovnou do rakve, jsem úplně zdravý člověk. Proč jsem se tedy rozhodl dobrovolně navštívit zdravotnické středisko?

Během následujících dní budu žádat o nové Working Holiday víza, díky kterým získám pracovní povolení na území Nového Zélandu. Tyto víza se udělují na období 12 měsíců. Pro ty, co se rozhodnou odcestovat na Nový Zéland a žádají o tyto víza rovnou z České republiky nutnost prokázání svého zdravoního stavu tímto certifikátem neplatí. Resp. neplatí, v případě, že jste po dobu 5 let zpětně nepobývali minimálně 3 měsíce v zemi s výskytem tuberkulózy. Pokuď tedy žádáte o Working Holiday víza z Čech, buďte při splnění této podmínky bez obav.

Kvóta pro rok 2014/2015 pro Working Holiday víza se otevírá 5. března. Já jsem ale netrpělivý a odcestoval jsem na Nový Zéland na základě bezvízového styku už v únoru – čili jsem tu již celý jeden měsíc. A v tom je právě ten háček. Medical and Chest X-ray Certificate je vyžadován automaticky od osob, které žádají o přidělení víz opravňujících k pobytu delším než 12 měsíců – a to v součtu od vašeho prvního vstupu.

A jak tedy o tento certifikát požádat? Stačí si zavolat či zajít do nejbližší zdravotnické kliniky. Většina z nich by měla umět tento certifikát vystavit. Tuto informaci můžete i snadno najít na webových stránkách místní kliniky.

Já jsem se tohodle certifikátu obával jak čert kříže a proto jsem tam raději dlouhou dobu ani nevolal. Už jenom ten složitej název “Medi-kal end čest X-Rej čerti fikáte” značí, že to bude něco pekelně složitýho. Jak to říci. No prostě asi tak, že jsem posera a předpokládál jsem, že bych to se svojí angličtinou nezvládl?

A to i přes to, že se za rok a půl mého cestování moje angličtina zlepšila z bodu nula do stavu, že dokážu usmlouvat kdejakého číňana, a dokážu si samostatně vyjednat i to, co se snad vyjednat ani nedá.

Ono představa, že budu půl hodiny odpovídat doktorovy na jeho speciální dotazy ohledně mého zdraví, které raději nebudou ani latinsky, natož pak česky, mě moc neuklidňovala. Z hodin kurzu angličtiny – sekce “názvy částí lidského těla” si pamatuju jen několik partií.

Mězi ně patřily třeba bradavky (The Nipples), na které jsem se musel speciálně zeptat, protože je učitelka chtěla zapomenout uvést. Pak v mé slovní zásobě je několik partií těla, které mají jen někteří z vás.

Tím však moje slovní zásoba končí. Až se mě doktor zeptá na cokoliv jiného, tak se raději budu vidět v zadní části trávicího traktu.

Setřásl jsem strach a šel si pro telefon. Kontaktoval jsem kliniku v Hastings a dohodl si schůzku. První krok tedy za mnou. Ale pak jsem si začal říkat: Co by se stalo, kdybych tímto testem neprošel a díky tomu by mi byla zamítnuta žádost o vydání nových víz? No raději o tom nechci ani přemýšlet. Že jsem si raději na ten Zéland nepřijel jako všichni ostatní v březnu a neušetřil se tohodle šaškování.

Poté mě ještě napadlo, že by mi doktor mohl sdělit: “Pane, našli jsme u Vás tolik nemocí, jako tady nevidíme v součtu za celej rok, a proto vás musíme ihned deportovat.” To bych pak neměl čas ani na tu žádost o nové víza a hodili by mě rovnou do černého neprodyšného pytle na nebezpečný odpad a poslali nejbližším speciálem zpět do České republiky a týden dekontaminovali kliniku.

No tak přesně tak jsem se toho certifikátu obával! Nastala ale chvíle mého appointmentu a já se hlásil ve 2 odpoledne na recepci. Dostal jsem k vyplnění štůs dvaceti papírů a vyplnil vše, co bylo třeba. Dodal jsem k tomu tři pasové fotografie s mým rudě spáleným nosem a dostal kalíšek, který se prý má naplnit něčím, čemu se říká Urine. Ještě, že jsem se před příchodem do kliniky nalohnil půl litrem vody. Jinak bych jim nevyprodukoval ani mililitr Urinu. Kór, když moje první cesta před návštěvou doktora byla na pisoáry, kde jsem s blahem vydržel snad minutu koukat na muší hovna na dlaždičkách – jak jsem musel.

Teď to bylo ale na ostro. Snažil jsem se opravdu usilovně a hrdě jsem přinesl skoro naplňený kalíšek až k víčku a mohl jsem tedy přejít k dalšímu kroku. Změřili mi snad dvakrát krevní tep, zvážili mě, změřili výšku a provedli zkoušku zraku.

Nebyla to ale zkouška zraku, ale spíš mého anglického hláskování abecedy. Jsem se tam tak zakoktal, až jsem málem měl v protokolu napsáno, že moje druhé oko je slepé jak patrona. Ale i to jsem nakonec obhájil.

Dalším kromek byla návštěva druhého lékaře. Ten však budil respektem už na pohled a tak jsem mu raději hned po příchodu řekl, ať si dá na mě bacha, protože moje medikální angličtina je opravdu příšerná. Zasmál se tomu a vrhnul se na vyšetření. Svítil mi svítilnou do očí i pusy, poslouchal srdce a začal se mě vyptávat na spoustu věcí. Většině jsem vlastně bez problému rozuměl. Mezi tím byly i otázky, zda beru drogy.

Na čež jsem odpověděl že ne. A pak jsem si začal říkat, aby se mě nepodíval ještě na moje nohy. Na každé mám ještě furt asi tak 100 štípanců od místních much a vypadá to, jako bych tu kůži měl rozpíchanou od dávek heroinu. Poté následovaly otázky mého zdraví, zda se cítím zdráv a mám všechno v pořádku. Proto jsem odpovídal pouze Yes.

Zanedlouho však přišla velice zrádná otázka. “What about ejdž aj ví?”. No a já mu řekl: “Yes, I have everything!”

No ani nedokážu popsat jeho výraz. Asi mě chtěl rovnou hodit do toho neprosyšnýho pytle. Pomalu jsem si to vyhláskoval a uvědomil si, že ejdž aj ví bude asi HIV – tak mu znovu říkám: “Yes, I have everything OK!” Tím zkončila moje zpověď a já byl vyslán na odběr krve. Asi si chtěli ještě jednou ověřit, že jim opravdu nekecám.

Šel jsem tedy do přízemí a vyčkal si 5 minut na odběr. Chopila se mě taková mladá sympatická slečna a docela hezky jsme si spolu popovídali. Raději jsem se na ní ani nedíval, protože bych se musel koukat, jak ze mě saje tu krev, a to bych asi nedal. Když náš krásnej rozhovor o tom, zda jsou v Austrálii hezčí ženský než na Novém Zélandu, skončil, tak jsem zjistil, že ze mě vysála celý tři velký stříkačky – svině.

Hezky se se mnou rozloučila a moje levá ruka málem upadla, protože jsem jí vůbec necejtil. Kdyby mě v tuto chvíli poslali na odběr ejakulátu, tak tou zkouškou nejspíš neprojdu. Posledním test byl hned naproti přes chodbu – rentgen.

Tam se mě chopila druhá velice milá slečna, usmála se na mě a zeptala se, zda bych tu na Zélandu nechtěl zůstat už napořád. Tak jsem jí odpověděl, že když mi nenajdou v krvi HIV, Syfilis, Kapavku a já nevím ještě co, tak se mě to dokonce možná i povede. Než mi provedla samotný rentgen hrudníku, musela mi předem na sobě předvést, jak mám před tím přístrojem stát, protože jsem jí ani napočtvrtý nerozuměl. Motal jsem se tam prostě jak koza.

Šel jsem tedy zpět na recepci, zaplatil ze své karty 370 dolarů a byl seznámen s tím, že výsledky testu budou hotové za dva dny. No a tím to vlastně pro mě skončilo. Vyzvedl jsem si výsledky a víte co je největší překvapení? Nenašli na mě ani jeden problém – jsem prý zdráv jako rybička a plně schopen pobytu na Novém Zélandu bez rizika, že zde započnu novou epidemii virového onemocnění.

Další příběhy najdete na našem cestovatelském blogu www.travelosers.com

Vytvořil: travelosers   Zobrazeno: 545x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku