Cestou z Katoomby jsme poprvé otestovali naše půjčené auto na nezpevněných cestách. Osvědčilo se výborně, mám pocit, že drží líp než auto, které jsme měli v Namibii. Aby taky ne, auto je na to stavěné, terénní Toyota Landcruiser, s osmiválcovým motorem o objemu čtyři a půl litru, pochopitelně s náhonem na všechny čtyři kola. Test byl velmi lehký, terén, který nás později čeká, bude mnohem, mnohem náročnější.

Před polednem jsme přijeli k Jenolanským jeskyním. Jsou pozoruhodné z mnoha důvodů. Jedním z nich je to, že skrz jednu jeskyni vede regulérní, vlastně jediná, silnice spojující tuto oblast se zbytkem světa. Jeskynní systém je hodně spletitý, skládá se z několika navzájem propojených jeskyní. Jen zpřístupněných tras je aspoň devět nebo deset. Celková délka je přes devět kilometrů (aspoň teda myslím), otázka je, kolik toho zůstává neobjeveného. Silně pochybuju, že by tam probíhal průzkum v podobném duchu jako u nás v Moravském krasu. Tedy kolečka, kopáčky, motyky a tak…Spíš prostě jenom někam občas vlezouJ. My jsme si vybrali prohlídku River cave, což byly poctivé dvě hodiny prohlídky, stoupající od hladiny podzemního toku do horních pater a zase zpátky, několikrát za sebou. Součásti trasy byla i prohlídka jedné jeskyně bez průvodce, bez vstupenky se tam ale nedostanete, vstup je na čárový kód. Stojí určitě taky za to, přestože se jedná o prostory z větší části osvětlené denním světlem. Jde v zásadě o obrovský tunel prorvaný v několika výškových úrovních velikými okny, celý super zpřístupněný žebříky a mostky. Líbilo se to nejen mě, ale i Alici a dětem, dokonce Alice řekla, že je to nejkrásnější jeskyně jakou viděla.

Zbytek dne jsme strávili na cestě do tábořiště v odlehlé části Modrých hor, u Boyd River. Cestou jsme zahlédli první klokany. Do tábořiště jsme dorazili jako první, kromě nás tam nebyla živá duše, až to bylo trochu zarážející. Po půl hodině ale přijela další dvě auta, takže jsme v tom nebyli sami. Večer jsme ještě vyrazili na prohlídku Kannangra Walls, což jsou další vysoké útesy, pár desítek kilometrů vzdušnou čarou od Katoomby. Kousek od místa s výhledem na Kannangra Walls vede stezka dolů do údolí, přes vodopád, z něhož jsme viděli už jenom kousek, ale bylo to nádherné místo. Děti už ale protestovaly a tak nezbylo, než se vrátit do tábora. Udělali jsme si oheň, převážně z eukalyptové kůry. Kouř měl docela specifickou vůni, ale bylo to velmi příjemné. První noc v divočině.