Úvodní dojem je, že všechno funguje. Tak nějak normálně, logicky. Když se na letišti vytvoří fronta na odbavení u přepážek pro cizince, otevřou se promptně další, byť původně určené pro Australany. Když vám chybí ve formuláři nějaký údaj, úředník se na něj slušně zeptá, ale nezdrbe vás, že jste to zapomněli vyplnit. Dokonce ani nechce, abyste to doplnili teď, doplní to sám za vás. Jednoduché ale pořád trochu nezvyklé. Myslím i v Evropě nezvyklé. Kolik hloupých a důležitých úředníků jsem už ve „schengensk&ea cute;“ Evropě viděl? Stáli na hranicích s Ukrajinou. Ale taky stáli a někdy ještě stojí na německých hranicích. Občas je uvidíte na pařížském letišti nebo taky ve Vídni, v Praze nebo Římě. Tady je i přistavení taxíků skvěle organizované, žádný chaos, žádné předbíhání. Přistavené auto je přiměřené počtu osob a počtu zavazadel, řidič je normální, pomůže s batohy a trefí na místo určení.  A tak se zakrátko po přistání vezeme do půjčovny aut, kde máme zarezervované terénní auto. Tady nás čeká nepříjemné překvapení: auto je sice velké, v dobrém stavu a takové, jaké jsme si objednali, ale se vším kempinkovým vybavením je dost těžké do něj naskládat čtyři osoby se všemi batohy a příručními zavazadly. Naštěstí má něco jako střešní zahrádku, takže když si zakoupíme plachtu a nějaké provazy na uchycení zavazadel, je problém vyřešen a takto vylepšena vypadá terénní Toyota fakt dost „expedičně“.

Řízení vlevo už mám vyzkoušené, ale tady je to zase skoro jako poprvé. Jsem unavený po skoro třicet hodinách trvající cestě, navíc auto je obrovské a provoz v Sydney taky není zrovna pro začátečníky. S vědomím toho, že není jiná varianta, se noříme do hektického provozu a snažíme se najít cestu na sever do čtvrti Manly, kde máme zamluvený pokoj na první dvě noci. Lhal bych, kdybych řekl, že cesta byla hladká a bez potíží. Ve skutečnosti jsme docela dost „ kufrovali“ a když se nám podařilo dorazit do Manly na správnou adresu, měl jsem toho tak akorát dost. Jen průjezd přes Harbour Bridge mě probral z letargie, ten fakt stojí za to. Most sám je úžasný a výhled z něj do okolí naprosto uchvacující.  I přes únavu jsme se odpoledne šli vykoupat na pláž a pak si taky prohlédnout „Ocean World“ v Manly, velké akvárium v podobě tunelu, kde nad hlavami proplouvají želvy, manty, rejnoci i žraloci v dost intimní blízkosti. Škoda jenom, že jsem už byl tak ospalý, že i kdyby tam proplouval Neptun i s harémem mořských panen, nechalo by mě to asi dost v klidu.