Motel v Katoombě, kde jsme se ubytovali, ležel pár metrů od okraje útesů, v místě kde bylo informační centrum, hlavní vyhlídka a východiště spousty turistických tras. Modré hory vlastně nejsou opravdové hory, jde spíše o náhorní rovinu, do které jsou vmodelována hluboká údolí, vesměs porostlá eukalyptovými lesy, jejichž výpary vytvářejí pověstný opar, který dal Modrým horám jméno. Výhled dolů z útesů, které spadají kolmo dobře přes 150 metrů, je úchvatný, před očima se otevírá pohled na protilehlé hřebeny a dole se rozprostírají široká údolí s eukalypty a křičícími ptáky nad korunami stromů. Z náhorní roviny přitéká řada potoků, které pak na hraně útesů vytvářejí fascinující vodopády.

Absolvovali jsme okružní trasu zahrnující ta nejzajímavější místa z okolí Katoomby, přechod hrany útesů v okolí „Tří sester“, což jsou izolované skalní věže vybíhající ze stěny útesů směrem do údolí. Sestup na dno údolí pod útesy, kde vládne prales a jeho ptačí obyvatelé. Šli jsme dál po okružní trase pralesem, po úpatí útesů, cestou, která nás dovedla ke Katoomba Falls a podél nich zase nahoru na hranu útesu. Tady, v horní části toku vytvářejícího vodopád, předvedl Mates kromobyčejné divadlo, které vyvrcholilo jeho pádem z kmene stromu do vody (nic dramatického, těsně nad kotníky), přičemž byl mohutně aplaudován přihlížejícími francouzskými turisty. Alice aplaudovala již méně, mně vadilo hlavně to, že jsem to nestihl natočit.