HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Candy  /  Mexico July 2011  / 15. - 17. den: Iztaccihuatl

15. - 17. den: Iztaccihuatl

Mexiko

Vytvořeno: 15.07.2011
Autor: Candy


1. den:

Po probuzeni v hotelu San Carlos bylo nasim ukolem sehnat alespon zakladni vybavu na Iztu, jako jsou rukavice a cepice. Amecameca je jedno velke mercado, a tak mame pocit, ze to nebude zadny problem. Opak je vsak pravdou. Mercado je tu obrovske a jestli jakykoli pruvodce ci cestopis pise, ze je tu draho, je nutne to poprit. Temer v centru je obrovsky supemarket a kazdy den spousta trhovcu, kteri nezabiraji jen namesti, ale i vsechny ulicky kolem tak, ze jsou pro auta neprujezdne.

Vybavemi jsme nakonec (asi po hodine hledani) sehnali uplne necekane v bezejmennem kramku s oblecenim hned vedle hotelu. Pote jsme si vyridili ve sprave narodniho parku vstupni formality, dali posledni lehky obidek a mavli na taxi do Paso de Cortes (vychoziho sedla mezi Iztou a Popo). V ten samy moment zacina prset. Za 250 pesos vyjizdime 22 km dlouhou silnici do vysky asi 3600 m. Zapisujeme se v turistickem stredisku a vyzvedavame klice od 5 km vzdalene ubytovny, kde mame dneska spat. Pocasi je nevalne, mlha, ze je videt max. na 20 metru, do toho opet prsi. V poncech dorazime na ubytovnu ve 3900 m. celkem hotovi, vyska dela svoje a batohy mame jeste tezke, plne vody a jidla. Ubytovna Altzomoni pod vysilacem je jednoducha, 3 pokoje s krbem po 4 palandach a 2 WC, bohuzel drevo k zatopeni neni. Jsme tu uplne sami, po 18. hodine zalehame do spacaku, protoze je opravdu zima. Spanek se vsak dostavuje az kolem pulnoci. Doufame, ze zitra bude pocasi lepsi.

2. den:

Po neklidne noci se budime po sedme hodine, venku je snad jeste hutsi mlha, nez vcera, nas vsak ceka nejdelsi cast. Nejprve se presunout do 4000 metru, do mista zvaneho La Joya, kde konci terenni cesta pro auta. Odtamtud zacina samotny vystup na horu, nasim cilem je dojit do bivaku Refugio de los Cien ve 4800 metrech. Rano dalsiho dne sa pak odtamtud pokusime o vrchol. Doufame, ze dnes uz se snad dostaneme nad mlhu a dest.

Update: Po 5 hodinach neskutecne driny jsme tu! Pocasi se nezlepsilo, dest nas provazel celou dobu, viditlnost opet zadna. Cesta je vsak nadherna, jeste nad 4000 metry buji pestrobarevna vegetace, teprve od 4500 uz je to jen zeme kamenozrouta. Na 5 km prekonavame 1000 metru vysky a v tom necase je to opravdu boj. Vzduch je znatelne ridsi, v prubehu se zastavujeme na vydychani kazdych 20 kroku. Batohy se pronesou, je znat kazdy gram. V posledni fazi nas doprovazi ostry bocni vitr a dest strida mokry krupkovaty snih, ktery lezi na zemi asi od 4700 metru. Je mokry a chuze po nem, je celkem narocna, klouze to. Za teto situace se rozhodujeme dat zitra vrchol pouze tehdy, pokud bude slunce a viditelnost. V tom nas utvrzuje jediny partak, ktery je s nami toho dne na hore, mlady mexicky lezec. V pcasi jako dnes nam vrchol nedoporucuje, nebot tam jsou elektricke boure a vyboje. Podobne jako vcera i dnes je vysvobozenim moment, kdz se z mlhy vynoruje bivak. Proti vcerejsi ubytovne je nas dnesni squat ve 4800 metrech totalni punk, je to drevena kabina pobyta zvenku plechem, ktera ma asi 3x7 metru a vevnitr jen 3 patra na spani. O poradku tu nemuze byt rec, hlavne je tu ale sucho a zavetri.

3. den:

Od vserejsiho prichodu na bivak nas vytrvale boli hlava (dusledek vysky, i kdyz pijeme o 106) a s ubyvajicim dnem klesa teplota. Cekame na spanek jako na vysvobozeni, nakonec nam to ulehcuje Brufen. Ne vsak na dlouho. Kabina nejen ze sama o sobe vyluzuje roztodivne zvuky, kolem pulnoci zacina nefalsovana snehova vichrice a bourka, coz je v 5000 metrech celkem zazitek. Narazy vetru stridaji blesky, nase bouda je vsak na tyto podminky stavena, takze nas trapi jen zima. Za celou noc spime ani ne 3 hodiny a cekame na usvit, rozhodnuti otocit to zpet, pokud nebude vyslovene azuro. Rano je vsak stejne jako predchozi dny s tim rozdilem, ze pribylo snehu. Po sedme hodine tedy zahajujeme sestup, protoze snih je namrzly a myslenky na vrchol se rozplyvaji. Vubec nam to nevadi, nehonime zakulacene vyskove rekordy a mame velkou radost i z toho, ceho jsme dosahli, navic za tezkych podminek (4800 m.). Soustredime se na bezpecny navrat a prvni metry, kdy je videt na 30 metru, nejsou vubec jednoduche. Se znacenim na urovni Evropy se tu nesetkate, Misky orientacni smysl nas vsak nakonec bezpecne privadi na cestu. Hranice snehu zde (asi ve 4700 metrech) konci, viditelnost se zlepsuje a pred nami se konecne oteviraji vyhledy, o kterych se nam predchozi 2 dny mohlo jen zdat. Konecne zadostiucineni, Popocatepetl je vsak utopeny v mracich, takze bohuzel neprivezeme ani jednou fotku :( Cesta (sestupova je totozna s vystupovou) je v podstate nenarocna, az na par lezeckych pasazi, kde je treba pouzit ruce. Komplikace zpusobuje jen mokry teren, ktery nektera mista promenuje v blato nebo sesouvajici se sut. Nejpodstatnejsi je samozrejme nepodcenit aklimatizaci.

Zivot v Amecamece:

Amecamecu jsme si velmi oblibili i presto, ze v provodci ji neni venovan temer zadny vyznam, krome doporuceni jako zakldany pro vystup na vulkany a jedineho tipu na hotel San Carlos. Je tu jiz zminovane obrovske mercado, ktere ovsem funguje hlavne pro mistni a suvenyry zde nenajdete. Zamilovali jsme si tu jednu restauraci na namesti, ktera nas po navratu vratila zpet do puvodnich telesnych proporci :) Lido jsou tu velmi ochotni a privetivi, jeden priklad za vsechny: Po navratu do Paso de Cortes jsme nemeli zajisten odvoz zpet do Amecamecy (20 km) a nebyl tam signal, abychom si zavolali taxi. Prvni chlapek, ktereho jsme oslovili, nas nalozil na korbu sveho pick-upu k dalsim trem amigos, ackoli uz tam nebylo skoro misto, a dovezl nas az pred hotel. Mesto je podobne jako Celestun absolutne neturisticke, mistni lide jsou vsak k turistum pratelsti, jsou pysni na Iztu a Popo a fandi vsem, kdo se tam vydavaji. Nijak se vsak nepodbizeji s nabidkou zbytecnych sluzeb.

Ted je 5 odpolendne, unava se dostavila a jsme hotovi, takze zustavame jeste jednu noc v nasem "king size" apartma a Tom ted bude jeste chvili premlouvat Misu na Tequilu :))

Kuchyne:

Pokracujeme v ochutnavani mistnich specialit a tentokrat bych chtela trochu nastinit upravu masa, zejmane tedy hoveziho! Pokrm CECINA je vynikajici platek liboveho hoveziho (nevim, ktere casti), tenky platek (zadny steak), ke kteremu dostanete v misticce fazole (jim je i ja, takze jsou fakt vynikajici) a cremu. Crema pripomina jogurt mozna smichany se slehackou, kterou si ten platek polivate a je to fakt nezapomenutelna chut! Samozrejme vedle dostanete do osatky tortilly a nekde i pan (mistni chleba, spise ale bageta). Postres (dezerty) jsou taky velmi tucne a kvalitni, predevsim mistni cheese cake (pay de queso). Clovek odchazi z restaurace kvalitne nasyceny za par supu :)

Vytvořil: Candy   Zobrazeno: 1318x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



taťka
druhý den ještě není dopsaný tak doufám, že to dobře dopadne.
15. 07. 2011, 23:34:01
Zatim se podivej na predchozi prispevek :)
16. 07. 2011, 00:14:53

Sysel
Škoda že to počasí nevyšlo líp, i tak vám ale závidim ty zážitky! :)
16. 07. 2011, 00:41:09

taťka
Bylo to jak v hororu, ale hlavně, že všechno dobře dopadlo. Tak na zbytek pobytu přejeme z Kololeče šťastnou cestu a hezké zážitky.:o)
16. 07. 2011, 07:44:34
Pridan jeste jeden postreh pro gurmany :)
16. 07. 2011, 18:00:54

Sysel
Ten postřeh přímo drásá!
16. 07. 2011, 23:28:57

Ludek
Rad, ctu, ze mate rozum a otocili jste to...uzijte si zbytek!
17. 07. 2011, 00:33:52

ivana
Ahoj, chystáme se sem letos, mohu poprosit o kontakt a event. další postřehy? ivanabohonkova@seznam.cz
11. 05. 2012, 14:20:44

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku