HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Štýrský Hradec 2018  / Památky na okraji města

Památky na okraji města

Rakousko

Vytvořeno: 23.07.2018
Autor: JanPodany


Štýrský Hradec oplývá malebným centrem, jak jsem se zmínil minule. Ale skvosty jsou i na okraji města. Na východě ve čtvrti Eggenberg se nachází stejnojmenný zámek. Čtyřkřídlý zámek je obklopen rozsáhlým anglickým parkem. V každém rohu zámku je hranolová věž zakončená jehlanovou střechou. K tomu má zámek ještě osmibokou hodinovou věž. K zámku jsme z centra města přijeli tramvají číslo 1/6. Původně sem jezdí 1, ale jelikož je v centru výluka, spojily na léto linku 1 s linkou 6, tak jezdí pod označením 1/6. Od tramvajové zastávky je to ke vstupní bráně pár kroků. Vstup do zámeckého parku je zpoplatněn dvěma eury, která vám při zakoupení vstupenek do zámku v zámecké pokladně odečtou. Zámecký park je zalit sluncem, tak se těšíme na prohlídku do chladných prostor zámku. Prohlídka v němčině začíná ve stejný čas jako naše prohlídka v angličtině. Náš průvodce je mladý muž a představuje se jménem Filip. Německy hovořící skupina se nám ztratila a za celou hodinu, co prohlídka trvala, jsme ji nepotkali. Prohlídka zámku Eggenberg probíhá ve druhém patře pod střechou, takže kýžený chlad se nekoná. Zámek je prostě zařízený, takže výklad se zaměřuje na historii rodu Eggenbergů, na výmalbu stropů, historická kamna a nevelký počet historických artefaktů, které na zámku jsou instalované. Během výkladu dostávám odpověď na nevyřčenou otázku, zda štýrští Eggenbergové mají něco společného s jihočeskými. Dokonce se jedná o jedinou větev, neboť vlivný rod v habsburské říši má panství v Českém Krumlově, ve Štýrském Hradci i ve Slovinsku. Roku 1713 rod vymírá. Oceňuji, že průvodce Filip mluví o Českém Krumlově a ne o Böhmische Krummau, či jen Krummau. Po hodinové prohlídce se loučíme s Filipem a jdeme si prohlédnout zbytek zámku, kde v prvním patře je výstava církevních předmětů, a v přízemí jsou vystavené mince. Během prohlídky zámku se přehnal déšť. Ráno jsme kontrovali u Norů předpověď počasí pro Graz (Štýrský Hradec) a dnes by mělo pořád pršet a měly by dorazit i letní bouřky. Norům se už prostě nedá v ničem věřit! Po dešti je v parku příjemně, pozorujeme místní pávy. Převažují kohouti nad slepicemi. Dokonce objevujeme paví školku, kde jsou tři mladí kohoutci a jedna slípka. Jeden kohoutek už se před samičkou natřásá, ale ještě nemá dorostlou svou paví pýchu. Opouštíme zámek Eggenberg a chystáme se tramvají do centra, odkud jezdí na sever autobus číslo 40. Tramvaj nám ujede před nosem a já dostávám spásný nápad. Pojedeme na druhou stranu a po severozápadním okraji města se do Göstingu, kde se nachází středověký hrad, dostaneme jistě nějakým autobusem. A také ano. Od tramvajové konečné jede přímo pod hrad autobus číslo 85. Za pár minut jsme v Göstingu. U konečné je informační cedule, že nahoru na hrad to trvá chůzí 30 minut. Zuzanka namítá, že by nám mohl stačit na prohlídku vesnický zámek, který je hned u autobusové točny. Slunce pořád svítí a my vyrážíme do prudkého svahu, ještě že je cesta asfaltová. Procházíme vilovou zástavbou, která asi po kilometru končí. Asfaltová silnička přechází ve štěrkovou lesní cestu. Když jsme v polovině výšlapu, nebe se zatáhne a na zem začnou padat první dešťové kapky. Jedná se určitě o přeháňku, tak schovaní pod keřem se Zuzou těch pár minut přečkáme. Nebe však úplně zčerná a norská předpověď se naplňuje. Nad hlavou se nám rozpoutala pravá nefalšovaná letní bouřka. Ty naštěstí nemají dlouhého trvání. Po čtvrt hodině bouřka odchází, třebaže se nám asi třikrát otočila nad hlavou, déšť přechází v drobné pršení, které po chvíli přechází v mrholení. Opouštíme bezpečný úkryt a stoupáme vzhůru. Les je tu bukový a bučina je pěkně vyrostlá. Což se po chvíli ukazuje jako nevýhoda. Pod bukem se před deštěm neschováte, neboť jeho koruna není košatá. Déšť se vrátil a my jsme během chvíle úplně promočení. Naštěstí jsme už na dohled od hradu. Ve vstupní bráně přečkáme to nejhorší a jako dva vodníci procházíme ruinami hradu k hranolové věži. Nachází se tu hradní krčma, které vévodí stařena s vyvalenými bulvami, mírným hrbem a dvěma kočkami, které nade všechno miluje. Naštěstí se z osoby vyklube pohostinná krčmářka a ne stará čarodějnice. Tabulka na dveřích obsahuje napsaný stálý jídelní lístek a nápisy ve vícerech jazycích, že zde není elektřina a ani pitná voda. Zuzanku zaujme polévka dne. Dostáváme informaci, že polévka je nudlová. Zuzanka se na ni těší. Než se však uvaří, máme si prohlédnout hrad. K vidění je pouze hradní kaple a pak nás čeká výstup na věž, odkud je krásný výhled na Štýrský Hradec, řeku Mur a tunel dálnice A9. Dříve tu podél řeky určitě už vedla cesta a hrad tu stezku strážil. Nad městem svítí slunce, jenže na druhé straně je půlnoční království. Zatažené nebe je natolik, že to vypadá už na tmu. Sestupujeme do krčmy, polévka už je vařící a dostávám šálek i já. Musím uznat, že skvěle hřeje v žaludku a chutná báječně. Hlavou se mi však honí myšlenky, zda do tohoto zapomenutého koutu chodí hygiena. Polévka uvařená na kamnech, ve kterých se topí dřevem, nemá chybu. Následuje klobása a párky. Během našeho hodování venku opět prší. Přichází stará dáma chytře vybavená deštníkem, zřejmě kamarádka krčmářky, a zapřádá hovor. Nikdo tady nedbá, že nehovoříme německy. I my to po chvilce snažení ignorujeme a povídáme si německy. Dáma nám vysvětlí, že pochází z Lanškrouna, ale žila tam pouze rok. Zřejmě Sudeťačka, kterou jako jednoletou odsunuli do Rakouska. Z dětství jí zůstalo slovo povidlačka. Českému slovu koláč rozumí a je jasné, že její povidlačka jsou naše povidla. Po hovoru s krajankou v němčině, kterou nikdo z nás neovládá, se počasí umoudří a my se připravujeme na sestup z hradu. Cestou dolů ještě lehce mží, ale už je to paráda. Naštěstí nám z autobusové konečné jede linka číslo 40 přímo k hotelu. Na severovýchodním okraji města se nachází rezidenční čtvrť Mariatrost, kam za normálního stavu jezdí tramvaj číslo 1. Kvůli výluce musíme jet z centrálního přestupního uzlu Jakominiplatz náhradní autobusovou dopravou E1. U smyčky v Mariatrostu se nachází tramvajové muzeum, které však není dnes v našem zájmu. V pondělí je zavřené. Nás čeká pořádná dávka schodů, neboť na kopci je žlutá poutní bazilika. Výstup podnikáme opět v jemném dešti a schody mi dají zabrat. Nahoře supím jak lokomotiva. V bazilice je útulno, ticho a klid. Bohatě zdobený oltář vévodí celému prostoru, třebaže je doplněný dvěma oltáři bočními a dalšími šesti oltáři v lodi baziliky. Celý strop je pokrytý freskami a nad hlavním vchodem se tyčí barokní varhany. V bazilice jsme sami. Asi po půl hodině dorazí starší pár, který nás v církevním prostoru vystřídá. Venku už neprší. Můžeme si tento barokní skvost pořádně prohlédnout i zvenčí. Nezbývá už nic jiného, než se po schodech vrátit dolů a odjet náhradním autobusem do centra Štýrského Hradce. Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 81x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů