HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

JanPodany

(Jan Podaný)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  JanPodany  /  Štýrský Hradec 2018  / Výlet do Mariazellu

Výlet do Mariazellu

Rakousko

Vytvořeno: 23.07.2018
Autor: JanPodany


Na neděli jsem připravil výlet na sever Štýrska. Jelikož do poutního města je to ze Štýrského Hradce veřejnou dopravou s přestupem na dlouho, objednal jsem nám malý osobní automobil. Jelikož Rakušané ctí neděli, museli jsme pro auto do pobočky na letišti, neboť městská pobočka je v neděli uzavřená. Vstávali jsme brzo, abychom stihli bohatou hotelovou snídani, a už po deváté hodině ráno jsme byli na zastávce autobusu, kde jsme netrpělivě vyhlíželi spoj. Autobus přijel s dvouminutovým zpožděním a já pomalu propadal skepsi, že ten čtyřminutový přestup na Jakominiplatzu nestihneme. Naštěstí v neděli ráno nikdo nejezdí a my jsme v centru byli včas. Tam jsme přestoupili na přímý autobus na letiště. Uvědomil jsem si, že jsem autoatlas nechal v hotelovém pokoji. Tak z letiště to nevezmeme rovnou do Mariazellu, ale zajedu do středu města. Na letišti jsme včas, pár minut před desátou, akorát se vyhrnuli cestující z letadla, které přiletělo z Frankfurtu nad Mohanem. Jediná otevřená autopůjčovna je ta naše s jedním úředníkem. Před přepážkou stojí pár ze Spojených států amerických a chtějí si také půjčit auto. Po čtvrt hodině si žena přebírá klíče od vozu a nastává dalších 15 minut, protože si chlap též půjčuje auto. V půl jedenácté konečně přijdeme na řadu. Během pěti minut mám klíče od vozu Škoda Octavia Combi ve variantě RS s manuální převodovkou a benziňák. Jsem lehce překvapen, ale už z Nice vím, že za cenu malého auta můžu obdržet auto velké. Takže do alpských zatáček a serpentin pojedu kombíkem. Auta jsou odstavená na krytém parkovišti, ale pro výdej jsou postavená úplně jinde, než jsou tabulky s názvy autopůjčoven. Přitočí se k nám pracovník půjčovny a bodrou němčinou nám ukazuje, že auto je jinde. Pochopíme a ptáme se ho, kam máme auto vrátit, zda na stejné místo. Ukázal nám někam do háje a zmizel, neboť uměl jen německy a italsky. Auto je úplně nové, má najeto sotva 400 km. V základní výbavě auta je i vestavěná navigace, která mluví plynulou němčinou, na změnu jazyka jsme za celou dobu výpůjčky nepřišli. Pomalu se s dlouhým autem vymotávám z podzemní garáže a vyjíždím do ostrého provozu, který je v neděli dopoledne opravdu minimální. Během prvních metrů si osahám spojku, abych věděl, kde zabírá, a jedeme do města. Zuzanka se zatím hrabe v navigaci a po úspěšném boji se nakonec ukáže cesta přímo k hotelu. I když máme německy hovořící navigaci, přece jenom tištěný autoatlas je jistota. Konečně opouštíme Štýrský Hradec a svištíme si to po dálnici A9 na sever. Zjišťuji, že navigace je celkem rozumná, když jsem vypnul německý ženský hlas, a před nájezdy i sjezdy ukazuje i řazení do pruhů. Doba kráčí kupředu! Asfalt mi pod koly jen šustí a musíme uznat, že český výrobek je kvalitní a sedadla ergonomicky tvarovaná jsou naprosto pohodlná. Zajímavé to začíná být, až když opustíme dálnici. To už jsme s autem natolik sžití, že nám jízda působí potěšení. Silnice se zužuje, přibývá zatáček a citelně se ochlazuje. Překonáváme asi tři horská sedla, což značí serpentiny do kopce, po kterých zákonitě přicházejí serpentiny z kopce. Sem tam se na předním skle objeví kapky deště. Auto i v ostrých zatáčkách sedí náramně. V půl jedné přijíždíme do Mariazellu. Zuzanka poprvé a já po 28 letech. V roce 1990 to byl můj první zájezd do kapitalistické ciziny, na který mě pozvala moje sestra Květuška. S sebou tenkrát vzala i Jirku, který je již téměř dvacet osm let mým švagrem. Zaparkujeme na odstavném parkovišti, zaplatím v parkovacím automatu všemi mincemi, které mám, karty automaty tady ještě nepřijímají. Oblékneme nepromokavé bundy a vyrazíme k bazilice, která je přirozeným středem tohoto význačného štýrského poutního místa. Před bazilikou zjišťuji, že jsem nechal fotoaparát v autě a jsem nucen se pro něj vrátit. Naštěstí je Mariazell opravdu malé městečko. Konečně jsme pořádně turisticky vyzbrojeni a vcházíme do baziliky. V bazilice se nesmí fotit. Řada návštěvníků si z toho nic nedělá a prostorem chrámu lítají blesky fotoaparátů. Bazilika je opravdu výstavní. Tolik krásy pohromadě je opravdu vidět snad jen v katolických svatostáncích. Během našeho pobytu se bazilika rozsvítí, zřejmě za chvíli začne bohoslužba. Taktně místo se Zuzankou opouštíme. Na náměstí, které i tady se jmenuje Hauptplatz, si vyhlédneme hotel, kde se naobědváme. Před vchodem mají vypsaná tři menu: nejlevnější jsou špecle se sýrem za 10 €, pak je tam grilované maso s hranolky za 11 € a za 12 € je tam klasické vepřo knedlo zélo. Usadíme se k prázdnému stolu a chvíli se nic neděje, hospoda je opravdu plná. Jakmile přijde číšník, zpovídáme ho, jakou mají polévku v menu. Dozvídáme se, že dnes je nudlová. Zuzanka chtěla grilované maso s hranolky a já též. Předpokládal jsem, že je to nejdražší položka a objednávám k nudlovce menu za 12 pro nás oba. Hbitě obdržíme polévku, jedná se o čistý vývar, ale místo nudlí tam plave nakrájená uvařená mrkev, což nám nevadí. Za to druhý chod nás překvapil, místo hranolků máme krásné žemlové knedlíky. Zuza se snaží protestovat, ale není nám to nic platné. Konečně zas tak hrozné to nebylo. Ale spletl jsem se náramně. Po obědě se musíme vrátit k autu, neboť nám vyprší parkování. Na návrat je ještě brzo. Objedeme již po druhé Mariazell a hledáme další místo k zaparkování. Městečko je mi přívětivé v tom, že v celém městě je zóna 30 a na Hlavním náměstí dokonce zóna 20. Nacházím nezpoplatněné místo na parkování nedaleko lanovky. Nad Mariazellem se tyčí hora Bürgeralpe na kterou vede kabinková lanovka, sedačková lanovka a pár lyžařských vleků. Vzhledem k počasí volíme kabinku a děláme dobře, neboť jiný druh dopravy v dnešním sychravém počasí není v provozu. Lanovka jezdí každých dvacet minut a na vrcholu jsme asi za sedm minut. Nahoře je tak hustá mlha a mrholí, že nezbývá nic jiného, než si sednout v turistické chatě na nějaké zákusky a pro Zuzanku kávu. Po téměř hodinovém pobytu sjíždíme opět dolů. Jelikož je počasí opravdu nevlídné, jede s námi dolů mnoho promoklých zmrzlých turistů. Před pátou hodinou odpolední je na čase opustit poutní Mariazell a vydat se zpět. Jedeme stejnou cestou. Jen nedaleko před Štýrským Hradcem si dovolíme zastávku ve městě Bruck an der Mur, neboť navigace ukazuje i předpokládaný čas návratu. Bruck nad Murem je nevelké město s nádherným čtvercovým náměstím, kde parkujeme za sedm minut šest. Od šesti se parkování neplatí. Prohlédneme si malebné náměstí, kde nás zaujme Kornmesserhaus, který je mnohem zdobnější než radnice. Nad městem se vypíná kopec, který má podle vzoru nedalekého Štýrského Hradce také Hodinovou věž, která je v ruinách zámku Landskron. Na kopec se nám již drápat nechce, tak si prohlédneme farní kostel a pomýšlíme na návrat. Po dálnici je to z Brucku do Grazu hned. Tentokrát nezajíždíme do města, ale dálničním tunelem, který snad měří 10 kilometrů, podjíždíme Štýrský Hradec. Máme ještě poslední úkol, musíme natankovat plnou nádrž. I čerpací stanice umí navigace vyhledat. U letiště je pumpa, kupodivu je to pumpa s nejlevnějším benzínem. Cítím už značnou únavu a k tomu ještě úzkost, kam vrátit auto. Automaticky najíždím opět na dálnici, třebaže už jsme u letiště. Pozdě, otočit se můžu až na dalším sjezdu, který je za 4 kilometry. Nadávám si. Naštěstí navigace mě provede dalším sjezdem bezchybně, protože já bych to nezvládl. Jsou to snad dva či tři sjezdy dohromady. Konečně jsme na letišti a sjíždím do garáží. Ráno jsme obdrželi tři parkovací lístky. Dva jsme použili při výjezdu, z toho jeden se nám vrátil. Zasunuji lístek číslo 3 a závora se nezvedá. Použiji lístek číslo 1 a závora je pořád v klidu. Už mám toho opravdu dost. Vycouvám od závory, naštěstí žádné auto za mnou a parkovací asistent zabudovaný v autě mi pomáhá, a vracím se před příletovou halu, abych se na přepážce zeptal, kam auto vrátit. Tam se dozvím, že je přece naprosto jasné, že když chci zaparkovat, musím si nechat vystavit parkovací lístek a ne tam nějaký strkat. Obligátně se to dozvím po čtvrt hodině, protože je tam opět fronta, třebaže jsou tam úředníci dva. Konečně máme zaparkované auto a jdu vrátit klíče. Stále je tam rodina, která něco řeší s úřednicí a nebere to konce. Po deseti minutách se dostanu na řadu, vrátím klíče a hotovo. Až večer si na hotelu přečtu zprávu z půjčovny, že mi děkují za výpůjčku. Ujeli jsme 270 kilometrů a vše je v pořádku. Já jsem sice úplně tumpachový a ani nevnímám cestu zpět na hotel. Vytvořil: JanPodany   Zobrazeno: 129x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Frankie

Ježišimarjá, já na to úplně zapomněl, že jste vyrazili. Měl jsem po návratu tolik práce, že jsem to zcela zazdil, no nic, přečtu si to trochu s odstupem. Mějte se krásně. F.

30. 07. 2018, 17:19:41

Frankie

A pohlednici Grazu vůbec nemám, jak jsem teď zjistil, prosím o jednu ! Mariazellů mám mraky, zde nic. Čaute.

30. 07. 2018, 17:30:59
jan_podany
Jan

:( Byli jsme jen na necelý týden. Nemám žádnou volnou pohlednici Štýrského Hradce. Spíš jsem tipoval, že nebudeš mít pohlednici Mariazellu. To mě mrzí! :(

31. 07. 2018, 10:05:39