HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  WanderingSloth  /  Míříme na západ  / Objevujeme krásy portugalského pobřeží - São Bernardino, Peniche a Baleal

Objevujeme krásy portugalského pobřeží - São Bernardino, Peniche a Baleal

Portugalsko

Vytvořeno: 23.01.2018


(pro přehlednější čtení s odstavci k nahlédnutí na blogu: https://wanderingsloths.jimdo.com/2017/12/12/lenochodi-v-pohybu/) Během dlouhých zachmuřených večerů v Praze jsem někdy snívala o písečných plážích, tyrkysovém moři a palmách. Kuba, Maledivy nebo Bali byly bohužel daleko nejen svou geografickou polohou, ale i z finanční perspektivy. V té době jsem ještě nevěděla, že se zamířím do Portugalska a strávím nějaký čas přímo u oceánu. A musím říct (pokud si odmyslím ty palmy a přimyslím nějaké útesy), že portugalské pobřeží je ráj, který není daleko od toho, který jsem si vysnila. Díky naší misi (procestovat a zmapovat region Oeste) jsme měli možnost zůstat pár týdnů v přímořském městečku Consolação, které leží asi 80 km od Lisabonu. Bydleli jsme v malém, ale útulném domku poblíž oceánu. Mnoho Portugalců vlastní podobné příbytky (v podstatě přestavené garáže), které využívají hlavně během prázdnin. Připomněli mi oblíbenou českou tradici – chataření, kdy lidi utíkají z měst užít si klidné víkendy obležení přírodou. Stejně jako české chaty, i tyhle domečky na portugalském pobřeží, jsou vybavené vším, co člověk potřebuje, ale samozřejmě se nejedná o žádný luxus (neměli jsme např. Wi-Fi). To ovlivňuje i způsob, jak se na takovém místě tráví čas – místo vysedávání na Facebooku si vezmete knížku, jdete na pláž a posloucháte vlny oceánu. Consolação je perfektní na útěk od ruchu a hluku velkého města. Všechno tu běží pomalejším a klidnějším tempem. Abych byla upřímná, taková místa mám docela ráda, ale ne na moc dlouho. Většinou se pak totiž začnu nudit. Abyste to nepochopili špatně – miluju sedět na pláži s větrem v zádech (v případě pláže v Consolação alternativně i ze všech zbylých stran) a užívat si pohledu na oceán. Ale přesto mám zkrátka po pár dnech chuť prozkoumat něco nového. To byl jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli zjistit, co se nachází v okolí. Protože jsme v Consolação neměli auto a být v takovém místě odkázáni na veřejnou dopravu je tak trochu sebevražda, shodli jsme se realizovat naše expedice po svých. Pokud člověk čelí oceánu (s plánem prozkoumat pobřeží), má jen dvě možnosti, kam se vydat – doprava nebo doleva. My jsme se díky dostatku času rozhodli pro obě varianty. V součtu jsme my, dva lenochodi, ušli během tří výprav (dvou doprava a jedné doleva) víc než 60 kilometrů. Když jdete při pobřeží, vzdálenost si příliš neuvědomujete, protože vám nic, co vidíte, nepřipadá tak daleko, jak ve skutečnosti je. Vaše nohy ale ví v závěru dne líp... První výprava - São Bernardino Naše první výprava vedla z Consolação doleva. Se silným větrem v zádech (který mi ukradl z hlavy klobouk, který ani nebyl můj) jsme došli do São Bernardina. V téhle přímořské vesnici toho moc k vidění není, proto jsme většinu času strávili na dvou místních plážích. Jedna je poměrně malá, ale výborná na plavání. Druhá z pláží je dlouhá a divoká, omývaná velkými vlnami a lemovaná útesy. Čas, který jsme strávili na pobřeží, jsme si užili. Osobně se mi ale moc nelíbila cesta do samotného São Bernardina. Nebylo totiž možné jít celou dobu při pobřeží, část výpravy jsme tak strávili na prašné polní cestě a na silnici. Celkově jsme si víc užili naše výpravy směrem doprava. Zavedly nás do měst Peniche a Baleal, dvou dobře známých destinací pro surfery. Během našich cest jsme viděli mnoho z nich v akci na vlnách. Když jsem pozorovala některé zkušené surfery, přišla mi do hlavy myšlenka, že to musím zkusit taky. Znejistěla jsem ale poté, co jsem spatřila několik topících se začátečníků. Druhá výprava - Peniche Při naší první cestě doprava jsme došli na kraj Peniche, který se nachází na mini poloostrově. Podél pobřeží jsme se vydali směrem k jeho cípu, kde leží jeden z nejzápadnějších bodů v Evropě. Cabo de Roca coby nejzápadnější místo na evropské pevnině jsme sice nenavštívili, jeho sourozenec Cabo Carvoeiro v Peniche stál ale rozhodně také za vidění. Po cestě k němu jsme nepotkali živou duši. Kdo by se dneska šplhal do kopce po svých, když existují auta, že jo? To, že nejdeme s davy turistů, nám ale vůbec nevadilo. Cesta vedla nad krásnými, ale trochu nebezpečnými (no, když nedáváte pozor nebo se moc nakláníte...) útesy. Nesčetněkrát jsme se zastavili, užívali si krásných výhledů a dělali spoustu fotek. Upřímně, dlouhé chození není úplně mojí nejoblíbenější aktivitou. A tak jsem si po cestě začala stěžovat, jak je to vlastně všechno daleko. Nakonec jsem ale musela uznat, že se to vyplatilo. Poblíž Cabo Carvoeiro jsme našli perfektní místo, kde jsme si sedli a kochali se nekonečným oceánem. Pozorovali jsme křižující lodě a slunce pomalu se chýlící k horizontu. Přála jsem si zůstat tam navždy (a to nejen kvůli tomu, že jsem věděla, že nás čeká stejně dlouhá cesta zpátky). Do Consolação jsme se vrátili po té samé trase. Na pláži jsme byli svědky nádherného západu slunce. Úžasný mix barev na obloze vytvořil perfektní scenerii. Zanedlouho se ale udělala strašná zima a navíc mi začalo všechno po dlouhém dni na nohách bolet. Moje šťastné já tak bylo zastíněno. Motivaci v pokračování cesty mi dodala vidina teplé sprchy a masáže. Třetí výprava - Baleal Poslední výprava nás zavedla z Peniche ještě dál, do Balealu. Tentokrát se můj milovaný přítel rozhodl najít jakési ruiny hradu, které viděl na internetu. Měly se nacházet právě poblíž Balealu. Ty z obrázků jsme sice nenašli, ale objevili jsme jakési pozůstatky opevnění, které si ani nezaslouží být nazývány ruinami. Stejně jako v předchozím případě to byl ale i tak pěkný výlet. Užili jsme si další slunečný den na portugalských plážích s jemným pískem masírujícím naše chodidla. Pozorovali jsme umění surferů a kousek opodál vlny narážející do útesů. Po cestě jsme viděli jakýsi ostrov na horizontu a přemýšleli, co je na něm k vidění. Později jsme zjistili, že se jedná o jeden z ostrovů patřících do souostroví Berlengy. A na tom zmiňovaném a zároveň největším z nich (Berlenga Grande) se nachází pevnost (ne ruiny), kterou jsme předtím beznadějně hledali na pevnině, a také přírodní rezervace patřící do UNESCO. A tak jsme se rozhodli, že se na Berlengy musíme bezpodmínečně vypravit. Ale o tom se dočtete více v jednom z dalších článků.Vytvořil: WanderingSloth   Zobrazeno: 52x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů