HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  david-andr  /  Gruzie na Pražáka  / S baťohem a pohorama to umí každej. Ale jak se cestuje v keckách jen s kreditkou a mobilem? Bavte se u nejhoršího cestovatelského blogu

S baťohem a pohorama to umí každej. Ale jak se cestuje v keckách jen s kreditkou a mobilem? Bavte se u nejhoršího cestovatelského blogu

Gruzie

Vytvořeno: 03.10.2018
Autor: david-andr


Gruzie Cesta tam a zase zpátly Já: Nezlobte se, ale tu schůzku v úterý v 16:00 musíme přeložit na dřívěji. Odpoledne odlétám na dovolenou. Co 14:00? On: Samozřejmě pane Andr. A kam se chystáte? Já: Do Gruzie… On: Cože? Já: Přesně… Tradice Výletů do ošklivé země vznikla už loni, kdy jsme podnikli výlet na Ukrajinu. Tehdy jsme ho podnikli ještě beze mě, ale to se letos změní. Původní plán – Bělorusko – po dospělácké hádce měníme na zajímavější Gruzii. V plánu jsou dva dny ve Tbilisi, dva dny v horách (konkrétně oblast Kazbegi) a dva dny u moře v Batumi. Léni kamarádka ze Zaleťsi.cz nám vysvětluje, že do Tbilisi se lítá blbě a lepší je let do Kutaisi. Břitva nám (po další dospělácké hádce) zařizuje letenky a v úterý večer jsme zase jednou na letišti Václava Ruzyně. Letíme s Wizzairem, který už dopředu avizuje zpoždění cca 2 hodiny, na což Dušan odpovídá nákupem litru Jeagermeistera v Duty free a se slovy „tady dávam zápisný volové“ mi láhev předává do úschovy. V úschově vydržel 11 minut, kdy potkávám dálší skupinu lidí s jégrem a dokonce s ukulele, ke kterým se připojíme. Jégr dochází. Kupujeme ještě bechera. Noví budoucí bývalí kamarádi mi nevěří, že na ukulele vládnu, a tak jim v autobuse k letadlu vyšvihnu Není nutno, které si všichni (já) s radostí zpíváme. Jsme v letadle. Na palubě se opět vymlouvám na strach z létání a objednávám 4 vodky s džusem. Dušan to otočí… Přistáváme. V Kutaisi se nezdržujeme a rovnou nasedáme do busu, který nás veze do Tbilisi. Po cestě pospáváme a probouzíme se až na předměstí hlavního města Gruzie. Abyste byli v obraze, žije tam cca 1,5 milionu lidí, historie sahá do 5. st. n. l. a hlavním náboženstvím jsou kočky. Vzhledem je město spíše bližší Asii než Evropě. Místní obyvatelstvo bych přirovnal k trochu vyspělejším rostlinám. Bus nás vyhodí na náměstí. Posnídáme v malé pekárně kousek opodál a hned se začíná projevovat hlavní rys Gruzie. Gruzínci jsou líný a blbý. Není žádný příjemnější způsob, jak to říct. V 8 hodin ráno je jediný otevřený obchod non stop pekárna. V 9 otevřelo i turistické centrum, jdu se tedy zeptat, kde si nejlépe vyměnit peníze. Holčina neví. Mají wifi, tak si směnárnu najdu sám. Ptám se na heslo. Holčina neví. Kdybych se jí zeptal, kde mají v budově strop, tak by taky asi nevěděla. Internet sháním i proto, abych nalezl náš apratmán. Moje offline mapa.cz není až tak podrobná a požadovanou ulici nenachází a v rámci zero-waste kultury přeci nebudu nic tisknout. Po chvilce bloudění a 2 minutách telefonátu s borcem pronajímatelem (což je krásnejch 130 korun českejch) se konečně setkáváme a jdeme se ubytovat. Těžko říct, jestli nás chlapík vede do apartmánu, nebo vybydleného squatu na pár prásku cracku. Zevnitř je byt naštěstí o poznání více oku lahodící a my po rychlé sprše uleháme dospat pár hodin a doplnit energii. Klimatizaci nastavuji na 22°C. Dušan ve Tbilisi 3 roky žil. Dokonce odsud propašoval manželku a dítě do čech. Tehdy se tomu ještě neříkalo „Migranti“ a mohlo se to. Ujímá se tedy úlohy průvodce a bere nás do čtvrti Vake na vyhlídku na město. Po cestě se rychle zastavujeme v podchodu v malém močí páchnoucím obchodě, kde si Modrej kupuje místní simku s internetem. Po hodině a půl končí s gruzínskou simkou, 5 GB dat, telefonem přenastaveným komplet do ruštiny a pár znuděnejma a nasranejma kamarádama (to jsme my). Jdeme kus pěšky. Zakopneme o hezké zmrzlinářství, kde se chystáme ukojit naši touhu po sladké odměně. Nákup zmrzliny probíhá následujícím způsobem: 1. Vystojíte frontu 2. Objednáte si a zaplatíte 3. Jdete vedle k pultu se zmrzlinou 4. Tam na vás úplně jiná zaměstnankyně čumí jak Fleming na černýho Jamese Bonda a vy se jí snažíte vysvětlit, co jste vlastně zaplatili. 5. Napotřetí pochopí, že chcete kornout a ne misku 6. Nabere vanilkovou 7. Ta jí upadne do čokoládové 8. Prohlásí, že vanilková došla 9. Vzdáváte se a prosíte jí, aby vám dala dva kopečky čehokoliv a nechala vás být 10. Přichází dvě další kolegyně 11. Chvíli se radí 12. Dostanete kopeček vanilkové a ptá se, kterou si dáte další 13. Rezignovaně odcházíte se dvěma kopečky vanilkové. 14. Zanadáváte si na inteligenci místního obyvatelstva a už nikdy Gruzínce neoslovíte jinak než „Delfíni“ Delfíni totiž navzdory všeobecnému mínění jsou blbý jak nápis na zdi. Ano, mají mozek velikostně srovnatelný s lidmi, ale ten mozek není plný neuronů. Je plný tzv. Gliových buněk, které mají za úkol chránit to důležité v mozku před působením chladu. Je to jako když si z číny objednáte mobil a bude zabalený v krabici o rozměru kubického metru a ta krabice bude plná vaty. (Jop, edukativní okénku na mym blogu. IKR? Vytvořil: david-andr   Zobrazeno: 21x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku