HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  david-andr  /  Na svatbu do Miami? a kde budete slavit rozvod?  / Příběh volně inspirovaný událostmi 14-30.4.2017 Miami Florida #1

Příběh volně inspirovaný událostmi 14-30.4.2017 Miami Florida #1

USA

Vytvořeno: 08.08.2018
Autor: david-andr


Kapitola 1 – start? Čím to je, že člověk sebere poslední zbytky peněz, které si vydělal / ušetřil / půjčil / ukradl a vydá se na cestu? Čím to je, že člověk zapomene na své každodenní povinnosti a odletí vstříc neznámému? Může za to potřeba změnit prostředí? Chuť nových zážitků? Snaha dokázat si stálou přítomnost mladé mysli? Nebo je na vině jeden cár papíru, na němž stojí „Zveme Vás na svatbu – Andrea a Jan“? Každý hnán svou vlastní motivací jsme se za slunečného svátečního rána sešli na letišti Václava Havla s kufry nacpanými k prasknutí a plni očekávání, co že na nás vlastně v té zemi demokracie čeká a co nás nemine. Dokuřují se poslední cigarety, dopíjí se poslední plechovky s pivem, dojídají se poslední vyžebrané tousty a jdeme se odbavit. Přes drobné problémy s nadváhou (některých zavazadel) vše probíhá hladce a za okamžik stojíme před roztomilým vrtuláčkem, s nímž strávíme první hodinku z naší jedenácti hodinové cesty. Opravdové letadlo na nás čeká až v Berlíně, kde nasedáme do Boeingu středního vzrůstu a snažíme se uvelebit před martýriem zaoceánského letu. Nejvíce se na dlouhý let těší malá Rozárka – holčička, odhadem tak rok života za sebou, plná nadějí a ideálů ještě málo tuší, že dětský pláč se dá vyléčit i izolepou. Rodiče jsou však shovívaví a dávají dítěti šanci na normální život. Krátká chvíle rollování po běhcestě a letadlo se vznáśí do oblak, směr bermudský trojúhelník a dá-li bůh, až do Miami na Floridě. Nuda se dostavuje rychle. Dlouhé lety jsou zajímavé když je vám 8 let a měříte metr padesát, v jakémkoliv jiném případě se situace spíš dá popsat jako dlouhodobé hledání polohy, která vám bude drásat nervy nejméně. Být v méně vynalézavé společnosti, čekalo by nás deset hodin utrpení, naše situace však byla nadějná. V dutý ale free shopu jsme v záchvatu prozíravosti koupili slovy dva litry ruského standardu, jenž se nádherně snoubil s chutí palubního pomerančového džusu. Stewardky se kvůli nám naběhaly, ale všichni si holt neseme svůj kříž. Pod vlivem únavy z dlouhodobého chlastání přichází i vytoužené chvíle spánku. Přerušované občasným klepáním na rameno, ať jakože navalim ruskej standard, že už máme džusy. Před absolutní ebrietou nás zachraňuje přistání v Miami na mezinárodním letišti. Toto letiště se vyznačuje tím, že to není to, vedle kterého bydlíme. Pokračujeme tedy směr půjčovna aut, kde si vyzvedneme zamluvená auta. Cestu nám ovšem zkřížila osoba, zodpovědná za tuto výpravu do země nezemě. Jan Larsson Kvachl Kvapil, žijící již téměř rok svůj americký sen a nastávající ženich nás lehkým mávnutím vítá ve svém městě. Vítání je dojemné, ale chuť na pivo je silnější. Naložíme věci, vyzvedneme si auta, naladíme navigace a vyrážíme do malého zeleného domečku v Heyes street, našeho útočiště na následujících 14 dní. Vyzvednutí aut z půjčovny zpříjemňuje fakt, že námi zvolený typ auta není k dispozici, a tak se musíme smířit s vozem o třídu lepším za stejnou cenu. Heyes street. Zelený dům, ve kterém se rychle zabydlujeme. Vypínáme klimatizaci, zabíráme si pokoje, vybalujeme. Tedy ti, kteří mají pokoj a skříně, tak vybalují. Na některé z nás zbyla jen chodba na záchod s malou, rozvrzanou dětskou postýlkou a matrací na zemi – údajně manželskou dvoupostelí. Na stěžování není čas, neboť náš Miamský hostitel ladně vytahuje 4 packy, každý po 24 pivech, které se rozhodně samy do lednice nevyskládají. Za zvuku otevírání prvních teplých plechovek piva se jeden po druhém skládáme do zahradního bazénu luxusních rozměrů. Je čas na lehkou ochutnávku umění místních sládků, nicméně ráno nás čeká zásadní rybářský výlet na otevřené a kvalitní odpočinek bude po náročném letu zcela rozhodující. Zavládá tedy rozum, opíjíme se pouze do němoty a ukládáme k spánku, každý do své díry. Nastává ticho. Zasloužené ticho. Spánek spravedlivých se nikdo neopovažuje rušit… Až na jednu osobu. Z pozice vypravěče využiju svého privilegia a nezveřejním její jméno. Jelikož probudit se po hodině a půl spánku, vzbudit celý dům s tím, že už za 3 hodiny jedeme na ryby a je potřeba se připravovat… To by se dalo považovat za přinejmenším nešťastné rozhodnutí.Vytvořil: david-andr   Zobrazeno: 12x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku