HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  helform  /  Čína 2012  / Tygr, Tibet a tak dál....

Tygr, Tibet a tak dál....

Čína

Vytvořeno: 06.06.2013
Autor: helform


Dávná pověst vypráví, že jednoho dne se muži vydali na lov. Štěstí jim přálo, zanedlouho narazili na čerstvé tygří stopy. Vidina masa a cenné kůže byla lákavá. Rozběhli se tiše kupředu, a opravdu zanedlouho uviděli šelmu. Tep se zvýšil, chřípí se roztáhlo, z hrdla se ozval bojový pokřik. Lov začal. Nahoru, dolů, nohy kmitaly, skrz bambusový les, po srázu dolů, k řece, vzdálenost se čím dál víc zmenšovala. Tygrovi už ubývaly síly, když se v posledním okamžiku vzepjal, jedním mohutným odrazem přeskočil soutěsku a zmizel mužům v lesích na druhé straně řeky.. Soutěska Tygřího skoku se stala další částí našeho putování po jihočínské provincii Jün-nan. S krosnami na zádech jsme začali šplhat. Cesta byla prach a štěrk a udusaná hlína.. Stoupala prudce nahoru k mrakům.. A slunce žhlo.. A pot smáčel skřípající záda.. A nohy plné velkých puchýřů.. Ale.. Když vyjdete nejhorších 28 zatáček, které se v tu chvíli zdají být sice nekonečné, objeví se Vám na tváři úsměv.. Člověk totiž nad sebou uvidí špičky hor, modrou oblohu, kolem zelené borovice a bambus.. Dole se prudce valí řeka, tvoří peřeje, jdeme po uzoučké stezičce, kde najednou proti Vám vyběhne stádo koz, které se na večer vracejí z pastvy domů. A neodpustím si poznámku nad čarou, že hostinec Na Půli cesty by si zasloužil 1.místo za nejkrásnější výhled ze záchodků.. Možná proto byly vždycky obsazené..:-) Zážitky s místní přepravou by byly kapitolou samy o sobě. Tak jen malou ochutnávku pro představu. Člověk jisto-jistě chápe, že po horských komunikacích je jízda velmi komplikovaná. Jeden z našich autobusů musel kupříkladu každou chvíli zastavovat a dočerpávat vodu a především přibírat další a další pasažéry, bez ohledu na volnou ( v reálu plnou ) kapacitu vozu. Docházelo tedy k blízkému poznání spolucestujících, zjistíte, že tady si pán nese na večeři v igelitce ryby, které sebou neustále mrskají a Vám po nich zbyde na batohu velký krvavý flek. Seschlá stařenka v jutovém pytli přepravuje živé slepice, jež zvědavě vystrkují hlavy a hlasitě komentují nelibost bílých způsobenou kouřící pánskou částí osazenstva. Nutno podotknout, velmi jsem oceňovala M. zálibu sedět u okénka, neboť, když jsem uviděla jeho zděšení ve tváři a jen se letmo naklonila, zjistila jsem, že pod námi jsou hluboké srázy, svodidla neexistují a kola se nebezpečně přibližují ke kraji. V této situaci, dokonce ani takový spáč ve všech možných cestovacích prostředcích jako já, nemohl zabrat a jen s vytřeštěnýma očima tiše drmolil Andělíčku, můj strážníčku.. Na obranu však musím říct, že ani domorodci nesnášeli cestu o moc lépe. Žaludek jisté spolupasažérky měl po určité době dost, tudíž nebylo nic snazšího, než jeho obsah za jízdy a přihlížení ostatních vyprázdnit na schody v autobuse. Po chvíli se přidal i její syn a maminka svůj výkon ještě pro jistotu několikrát zopakovala.. Tajným snem části našeho českého cestovatelského tria bylo spatřit Šang-ri-lu, tibetské město ještě mimo samotnou autonomní oblast. A když nám cedule ukázaly, že jsme vzdáleni necelých 80 km, bylo rozhodnuto. Najednou se totiž ocitnete ve zcela jiném světě.. Autobusek ( lze-li toto vozidlo vůbec takto nazývat) Vás vyveze na samotné vrcholky hor, silnička je lemována bílými dagobami, ve větru se třepetají barevné lungty a všude se pasou stáda hrůzostrašně vypadajících černých, chlupatých jaků. Potkáváte charismatické, krásné Tibeťanky, menšinu, která mluví Vám zcela neznámým jazykem, nápisy jsou všude dvojjazyčné, zkoušíte místní pokrmy z jačího masa, mléka.. Obdivujete druhý nejdůležitější tibetský klášter mimo Tibet, kde zlaté střechy svítí do daleka, vzduch je prosycen zvonky, mezi tím se procházejí mniši v šarlatových rouchách.. A vy toužíte tak nějak splynout a nerušit onu prazvláštní, poklidnou atmosféru kolem.. Pak naše plány skončily a nastala dobrodružná fáze, kdy se večer rozhodnete, že byste chtěli zrovna tam, ráno si sbalíte a jedete. Takto jsme se dostali k překrásným bílým vodopádům Paj-šuej-taj, prvnímu ohybu Dlouhé řeky, mnoha famózním vesničkám, které v sice v žádném průvodci nenajdete, ale zato jsou naprosto jedinečné, svébytné, zkrátka 真的.. A potom náhle, najednou a nečekaně skončilo naše třítýdenní putování po Stezce koní a čaje.. Uteklo tak rychle, že se tomu ani nechtělo věřit.. A nejde ho popsat jinak, než že bylo naprosto geniální..:-)Vytvořil: helform   Zobrazeno: 416x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku