HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

petrmin

(Petr Miňovský)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  petrmin  /  Polsko? Pomořansko!  / Polsko? Pomořansko!

Polsko? Pomořansko!

Polsko

Vytvořeno: 27.07.2018
Autor: petrmin


Na cestu k Polskému Baltu vzdálenému od Prahy do 900 km jsme se vydali autem a cesta to byla více než zajímavá. Přes velmi málo informací o Pomořansku se mimo jiné dozvíte, že cestovat po Polsku je hrůza. Ono jak se to vezme. Naše cesta vedla z Prahy do Gdaňska, v podstatě nejhorším úsekem cesty byla část Praha-Liberec-hraniční přechod Habartice. Lepší částí krátký úsek v Polsku a nejlepší a nejrychlejší dálnice E 75 Lodž-Gdaňsk kde jsme na konci zaplatili mýtné 30 zlotých což za ujetou vzdálenost a kvalitu dálnice byla zanedbatelná částka. Je pravdou, že v pár vesnicích, kterými jsme projížděli, byla kvalita povrchu srovnatelná s našimi silnicemi, ale nikde jsem se nesetkal s tím, že by cesty byly mnohem horší než u nás. Ceny benzínu a nafty jsou srovnatelné, mimo dálnici i o něco levnější než u nás ale je to i samozřejmě o aktuálním kurzu. Povolená rychlost na dálnici je 140 km v hodině, ve městě 50 mimo obec 90. Ve většině obcí se měří rychlost radary, na které jste upozorněni a samotný radar je velký žlutý sloup, tudíž nejde přehlédnout. Rychlost se v Polsku obecně moc nedodržuje, ale záleží samozřejmě individuálně. Sám jsem rychlost opravdu dodržoval jen v případě, že mě upozornila značka na přítomnost radaru. Policistu jsme za celý týden viděli jen jednoho, policejní auta dvě a parkovala na chodníku. Kdyby to tak šlo i u nás, je vidět, že k prevenci není potřeba na každém kroku vidět uniformu.V Gdaňsku jsme strávili pár hodin a můžu říct, že sem se rozhodně rád vrátím i na pár dní. Auto jsme zaparkovali na jednom z mnoha parkovišť v centru za celkem slušnou cenu 3 zloté za hodinu. Původní plán přístav jsme zavrhli ve chvíli, kdy jsme podle map zjistili vzdálenost. Dalším plánem bylo nově otevřené muzeum druhé světové války největší v Evropě, to že je v pondělí zavřeno jsme zjistily až u vstupu. Ale jsem rád, že jsem si to dopředu nevygooglil a mohl jsem kontroverzní stavbu vidět. Dál jsme si šli prohlédnout historické centrum plné lidí, stánků s jantary a krásných domů. Malým bonusem byl fanshop místního fotbalového klubu a barva jejich dresů. Po této malé zastávce jsme se v pozdních odpoledních hodinách vydali k jednomu z našich cílů, na Helskou kosu kde jsme plánovali přespat. Cesta už to byla delší a v kolonách, přes Sopoty, Gdyni, Wladislawowo, Helská kosa měří 35km a může se stát, že pod náporem turistů převážně jen z Polska a to není případ jen Kosy, v podstatě na celém pobřeží potkáte minimum turistů ze zahraničí, budete popojíždět v koloně a těch 35km bude nekonečných. Jak jsem někde četl, že Poláci mají Čechy rádi tak to můžu jen potvrdit, možná je dobře, že tam zatím není takové množství turistů ze zahraničí a nezvedají se ceny. Ale kdo by taky měl rád, studený vítr, tmavé moře charakteristické pro Balt a nevyzpytatelné počasí jaké jsme si užili mi. Němci mají svoji část a Poláci je prý nemají rádi, Češi Chorvatsko a pro ostatní je to daleko. Co se týká čistoty a možná se někoho dotknu, v nějakém článku jsem četl, že na kose je čisto. Tak není, odpadky jsou prakticky všude, jak na odpočívadlech kde jsou občas koše a upozornění od ochránců přírody tak v lese oddělujícího pobřeží. Na plážích jsou dost často k vidění plastové lahve, kusy toaletních papírů po chemické úpravě vyplavené mořem nejspíše vzhledem k blízkosti lodních tras. Ale mluvím jen o částech parku a plážích, které nejsou hlídané nebo zpoplatněné. Vetší parkoviště jsou zpoplatněné ne moc vysokou částkou, většinou od 8 do 20.00 večer můžete někde bezplatně zaparkovat a poblíž parkoviště za písečným přesypem postavit stan, pokud budete tolerovat odpadky tak musím říct, že příroda je tam opravdu krásná a se spoustou míst kde i tam nikoho nepotkáte. Poláci se zdržují raději ve městech, kempech a jim přilehlých plážích. Určitě si tam dejte pozor na spoustu cyklistů a lidi v nejrůznějších šlapacích autíčkách, se kterými jezdí po silnici. K jídlu zde i jinde mohu doporučit tradiční polskou polévku Žurek, cena většinou 8 zlotých, fish and chips, uzenou tresku, nebo smaženou pod názvem dorzs, dostanete velký kus ryby která je bez kostí, slušná porce i cena která potěší a tak je to u většiny jídel a restaurací. Skoro v každé vesnici jsou obchůdky, kde seženete vše potřebné a mají otevřeno i kolikrát po osmé hodině večer, hlavně celkem dobré a levné pivo oproti dražšímu točenému, můžu i doporučit výborná nealkoholická piva která svou kvalitou a chutí převyšují ty naše. Poláci se vám snaží porozumět, i když to není tak jednoduché jak spousta lidí co v Polsku byla, ráda povídá. Mladí umí většinou dobře anglicky. Pár podobných slov máme, ale tím to opravdu končí. Rádi se s vámi pozdraví, a pokud si myslí, že potřebujete pomoc, sami ji nabídnou, zase je to individuální a třeba se s tím nesetkáte, mi to štěstí měli. Kvalita polských potravin je víc než vysoká a povrchní hodnocení kvality Polského zboží z našich obchodů je bohužel vinou poptávky a zadavatele pro co nejlevnější výrobu. Takto levné a nekvalitní zboží, na kterém v Čechách někdo vydělává, protože proč by mu výrobce nevyhověl, má Polskou značku a tudíž všechno co je polský je špatný, u nás většinou je, ale ne díky Polákům. Co ještě na kose stojí za povšimnutí? Určitě několik menších i větších vojenských muzeí a bunkrů s pár kusy vojenské techniky. Dál od silnic za tratí cestou k plážím nezřídka narazíte na menší či vetší jámy a oraniště podobná těm co u nás zůstávají po hledačích vltavínů. Nejsou ani od divokých prasat. Jámy jsou bud po armádě a pyrotechnicích, nebo hledačích s detektory kovů. Na ostrově za války i po válce sídlila armáda a přes kosu se přehnala válka. Sami jsme po chvilce hledání nalezli dělostřelecký granát, značně prorezlí ale nebezpečný. Druhý den jsme se rozhodli navštívit Slovinsky národní park, v dešti, který se v noci spustil, jsme zabalili mokré stany a po celodenním zevlení na pláži se vydali směrem k přímořskému a turisty vyhledávanému městečku Leba vzdálenému asi 90 km. Samotné městečko vás asi ničím neohromí a díky vytrvalému dešti, který skončil, až předposlední den naší dovolené bylo i celkem prázdné. O to víc lidí, bylo v místních restauracích. Zkusily jsme dvě z nich a opět dokonalé. Doporučuji zvlášť navštívit Tawernu Rybačka, kde si vyberete u okénka, dostanete číslo a počkáte si, ale čekání se opravdu vyplatí. Čekání vám zkrátí přítomnost baru s několika druhy piva, do kterých si můžete podle chuti vybrat ovocný shot. Vzhledem k pokročilé hodině a nutnosti najít místo pro naše mokré stany jsme se rozjeli směrem k městečku Rowy od kterého jsme plánovali vyrazit na více denní trek, vzhledem k počasí jsme ale tušily, že budeme muset naše plány přehodnotit. Pomalu se začínalo stmívat a tak jsme cestu do Rowy odložily na druhý den. Ze zkratky pro traktory, kterou nám přes les nabídla navigace, se na chvilku stala noční můra, rozmočená písečná lesní cesta dala našemu přetíženému autu pořádně zabrat a jen díky 4x4 jsme neměli nakonec vážnější problém. Délka celé trasy lesem byla asi 10 km s průměrnou rychlostí 30km/hod, zhruba v polovině když už se setmělo, jsme měly štěstí a narazily na louku s přístřeškem a jezerem. No, ráno spíš s jezírkem. Nemělo smysl jet dál a tak jsme postavily stany, o pár minut na to se opět rozpršelo a nepřestalo. U snídaně a pár her prší, jsme se rozhodli cestu z Rowy do slowinského parku nejít, navštívíme Rowy a dál autem dojedem do Smoldzinského lesa nebo kam to půjde a park navštívíme na den. Před Rowou je vesnice Debina kde jsme se zastavily na oběd a pro jistotu zůstali i na večeři. Mezitím jsme na chvilku mezi dalším deštěm zašli na pláž a rozhodli se zde přespat. Auto nechali jako mnoho místních na jednom z mála neplacených parkovišť a nedaleko postavily stany. Ráno na chvilku vykouklo slunce a tak jsme se rozhodli jít na pláž, která byla ještě ráno čistá a prázdná. Popošli dál a zůstali pár hodin, ty pláže vás donutí změnit plány. Po návratu k autu nás a další návštěvníky přivítal s úsměvem pán s kasírkou a požadoval deset zlotých, když jsem se ho zeptal kde je označené parkoviště a kolik se za něj platí, mi ukázal sloup před vjezdem a na něm papír s rukou napsanou částkou a velkým P, který tam ještě včera nebyl, nebo mu ho vzal déšť. Nemá smysl se hádat, zvlášť když jsme tam stály celý den a ještě stanovali, cena byla fér. Rozhodli jsme se už konečně přiblížit k našemu poslednímu cíli, Slovinskemu národnímu parku, najít nocleh a brzo ráno se vydat vstříc písečným dunám bez odpadků. Opět se na nás usmálo štěstí a našli jsme fajn místo na hranici parku za obcí Smoldzansky las, déšť ustal a obloha se zabarvila do ruda, předzvěst krásného dne. Vyndali jsme gril, koupily tresku, pivo a příští krásný den oslavili. Po čtyřech dnech nám konečně uschnuli stany a morálka se zvýšila, nikdo ještě v tu chvíli netušil, že v den na nekonečně dlouhém pobřeží a krásném parku nám budě pěkně horko. Auto jsme nechali na jednom ze dvou velkých placených parkovišť, ráno zde ještě nikdo peníze nevybíral a vstup do parku také nikdo nechtěl. V parku se jinak platí, nevím ale na kterém místě, mělo by to být ne víc než 6 zlotých a parkoviště na celý den také 6 zlotých. Šli jsme nejkratší cestou k pláži a rozhodli se po ní vydat směrem k dunám, majáku a muzeu raket V1 a V2 kousek před Lebou. Spoléhat se na půl vybitý mobil a navigaci v něm není dobré. Cesty v parku jsou jinak dobře značené, červenou, modrou a zelenou cyklistickou. Trošku jsme neodhadli vzdálenosti a vzhledem k dětským účastníkům expedice, některých odtržených od počítače se nedala cesta dlouhá bezmála 30km prostě za den zvládnout. Po pár hodinách se stávali rozestupy čím dál delší a spíš se čekalo než šlo. Bylo jasné, že i sem se budu muset ještě někdy vrátit. Cestou jsme potkali velmi málo lidí a to až někdy v poledne, několik hodin jsme třeba neviděli nikoho, pobřeží vám po chvilce začne připadat jednotvárné i když krásné. Písek je na mnoha místech poset tisíci kamínky všemožných barev a pobřeží, které je i dost široké, dostává nový magický rozměr. Stopy za vámi vzhledem k velkému větru okamžitě mizí a každá chvilka odpočinku vsedě je okamžitě potrestána pískem ve všech částech těla. Naštěstí jsme z větru dokázali vytěžit maximum a hodinka zábavy s padákovými draky byla pěkným zpestřením pro všechny. Hodinka spánku mě přišla na několik dní pálivě draho, vítr vás příjemně chladí, zatímco se pod sluncem pěkně grilujete. Pokud máte s sebou děti, vezměte dvakrát tolik vody, ne kvůli žízni ale kvůli neopatrnosti, zhruba v polovině cesty se dětem voda povedla vylít a bylo jasné, že naše putování po deseti kilometrech končí. Cesta zpět bude nekonečně dlouhá. Únava již byla patrná a cestu jsme se rozhodli si zkrátit po červené dál od pláží přes lesy, v neblahém tušení zkratky jsme si vybrali cestu delší za to horší trvající několik hodin, šplháním a zase slézáním dun po kotníky v písku. Zlaté pobřeží a větrem ztvrdlá pláž. K večeru jsme došli k prvnímu parkovišti, kde bylo otevřené a trošku předražené občerstvení, v tu chvíli ráj na zemi. Za tmy jsme se vrátili k autu, pokladna již dávno zavřená a dali sbohem přírodním krásám Polska, studeném a rozbouřenému moři, pichlavému větru, písek jel s námi, čápům, dobrému kefíru a hlavně milým lidem. Pak už jen, tentokrát přes Německo 8 hodin domů. Vím, že se vrátím, sám! Do Polska nejezděte, pokud nemáte rádi studené moře (ale není zas tak moc, i tuleni ho milují) nejezděte ani v případě, že trpíte fobií z čápů, nemáte rádi vafle, pelmeně a ryby a máte alergii na repelent a opalovací krém. Určitě jeďte pokud máte rádi vlny, vítr a sporty co s tím souvisí, pokud máte rádi dobré jídlo, pokud hledáte jantarovou komnatu, máte rádi mýty a historii, máte rádi lidi a písek mezi prsty…. Petr Miňovský Vytvořil: petrmin   Zobrazeno: 46x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů