HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  travelosers  /  Austrálie  / Kupujeme vrak, co objede Austrálii dokola

Kupujeme vrak, co objede Austrálii dokola

Austrálie

Vytvořeno: 25.02.2014
Cesta: Austrálie


Už ani nevím koho z nás dvou to napadlo, ale jednoho dne nám blesklo hlavou, že by bylo škoda z celé Austrálie poznat jen Perth a proto jsme se rozhodli objet celý kontinent hezky pěkně dokola. S Kýťou jsme se prostě domluvili, že do toho půjdeme společně a že společně koupíme tu správnou káru. A to i přesto, že jsme neměli peníze ani na žrádlo. Šílení lidé vymýšlí často šílené nápady. Ještě šílenější ale je, když jim to vyjde jako nám.

Dlouhý měsíc jsem pročítal inzeráty s prodeji použitých aut, a to zkrátka abych znal místní trh a věděl co ještě je a co není možné koupit za daný peníz.

Dále bylo potřeba také přihlédnout k tomu, že cesta okolo austrálie nebude výletem do Chorvatska a zpátky a proto jsem začal zjišťovat i kondici místních silnic. Nemyslím tím hlavních tahů. Teď mám na mysli těch cest, po kterých projede jedno auto za měsíc, těch cest do té pravé divočiny.

Jako jediný kandidát mi pak vycházel nějaký starší 4WD spolehlivé značky nejlépe v dieslu (ať to má nějakej krouťák) a manuální převodovkou. Já nevím proč ty australani ty automaty tak milujou, ve výsledku je zde situace opačná než v evropě a za manuál si musí člověk připlatit.

To, že si pořídíme nějakého poctivého teréňáka, nebyla být jen záruka toho, že projedeme ten nejhorší terén. Měla to být vlastně teoretická záruka, že všechny mechanické díly budou dimenzované na mnohem větší zatížení. Čili logickou úvahou – při běžném ježdění nebudou tak namáhány a vydrží víc.

Projel jsem si na motorce snad všechny bazary na hlavní třídě a juknul na ceny. Soukromé inzeráty na internetu byly o něco levnější. Ale přesto, ať jsem se koukal, jak jsem se koukal, to co bych vlastně chtěl, začínalo někde na 5000 dolarech. A to bez jakékoliv záruky, že se to po prvním týdnu nerozsype.

Málem jsem si ale přikousnul jazyk, když mi Kýťa sdělila, že když si to budem hodně přát, tak tohle auto koupíme za 1000 dolarů.

Koukal jsem na ní s vytřeštěnejma očima jak na naivní husu, co vůbec netuší ocogo. Sestavili jsme si plán cesty a zkusili spočítat rozpočet. Narazili jsme si hubu ještě před rozpočtem na samotnou cestu. A to zkrátka proto, že jsme neměli peníze ani na to auto. Pak se vlastně tenhle šílenej Kýtin plán jevil jako jediný možný východisko.

Raději jsem to chtěl zabalit a začal se poohlížet po tom, co všichni ostatní. Malá dodávka z třicáté ruky od backpackera za 2000 dolarů, co drží na kolech jen silou vůle a motor se ještě nezadřel jen proto, že nad ním poletuje duch svatý. Kýťa mi řekla: “Nebuď blbej, ten náš tereňák na nás někde čeká, akorád si na něj musíme počkat.”

A proto jsme se rozhodli počkat si na ten správný okamžik. Řekli jsme si, že ty klíčky budem do týdne držet. A bylo po týdnu. Krásný slunečný den, hážu do báglu plavky a vydáváme se na motorce na pláž. Kýťa nechápala, proč si vkládám do peněženky 2500 dolarů, když se jedu jen válet na pláž. Řekl jsem jí, že člověk nikdy neví na co ty prachy bude potřebovat.

Cestou na pláž jsme se zastavili v jednom autobazaru, kde byly vystaveny teréňáky. Požádali jsme majitele, aby nám ukázal to nejhorší, co nabízí. Rezatý Holden 4×4 rok výroby 1985 v příšerném stavu za 2000 dolarů. Chvíli jsme nad ním přemýšleli a usoudili, že i to je na nás moc drahý.

Když se nás pan majitel zeptal, na co to auto chceme, a my mu odpověděli, že s ním objedeme Austrálii dokola, tak si zaťukal na hlavu.

Řekl, že nám ho na just neprodá, aby pak měl za nás zodpovědnost, že jsme se v něm zabili. Ukázal nám prstem na jeho nejlepší káry, co stály za plotem. Jestli prej chceme tu Austrálii opravdu objet dokola, tak ať si koupíme aspoň 7 let starou Toyotu Hilux za 20 000 dolarů. To jsme si pro změnu na to čelo zaťukali my.

Vyšli jsme před bazar a diskutovali, co bychom si koupili. Napadlo nás ještě, že bychom mohli ušetřit koupí něčeho mírně nabořeného a to pak spravit, tak abychom s tím vůbec mohli jet. Sedli jsme si na pangejt a já šel na mobilu zkontrolovat nové inzeráty. A najednou tam byl!

5 minut starý inzerát ve znění: Toyota Hilux Surf, 4×4, Diesel 2.4 s manuální převodovkou, rok výroby 1988 mírně nabouraný za 1000 dolarů. Ihned jsme sedli na motorku a jeli na místo. Zjistili jsme, že jsme přijeli opět do bazaru a nechali se zavést k tomu vraku. Zděšeně jsme ale zůstali zírat, protože to byl opravdu nejhorší vrak z celého bazaru. No zkrátka nic horšího tam už vážně nestálo.

Kromě toho, že všechny auta byla nádherně umytá, tady se majitel neráčil za tu cenu vzít ani hadici a opláchnout z něho tu špínu. Na tom autě bylo asi tak půl centimetru prachu. Přední maska a světla chyběly a zadní dveře nešly raději ani zabouchnout a celou dobu do toho muselo pršet. Když jsem otevřel přední dveře, u kterých chybělo vnitřní okrytování, vypadlo na mě nějaký haraburdí.

V tu chvíli se Kýťa otočila, a řekla, že tady marnit čas nebude. To já jsem pokračoval v exkurzi. Zeptal jsem se majitele, kde jako najdu celou tu přední masku se světly, vnitřní tapecírung a všechno co je odmontované?? Na to mi sdělil, že se to s největší pravděpodobností asi bude válet na zadních sedačkách. Když jsem si konečně udělal místo na přední sedačce a vyhodil ten bordel, zjistil jsem, že ani ty zadní sedačky tam nejsou namontovaný.

Místo nich se tam nacházela zhruba tak třiceti centrimetrová vrstva odpadků smíchaných se všemi odmontovanými díly tohoto auta.

Měl jsem sto chutí vypadnout rovnou na pláž a neztrácet tu čas, ale ten vrak se mi nějakým záhadným způsobem začínal líbit.

Byl to prostě pořádnej teréňák se zvednutým podvozkem, co měl čumák obehnaný ze všech stran silnou hliníkovou trubkou co přecházela do poctivého sidebaru. Bylo to připravený nejenom na rozrážení klokanů a krav, ale i na kácení stromů v lese.

Řekl jsem ještě majiteli, že nemůžu najít, kde že bylo to auto nabouraný. Až mi to musel sám ukázat. Zhruba tak pěti centimetrová prohlubeň v levým předním blatníku. Podruhé jsem si málem ukousnul jazyk, když mi řekl, že to byl prý hlavní důvod, proč to dal původní majitel do tohoto bazaru. Já jsem těch důvodů viděl asi tak stokrát víc. Požádal jsem ho o klíčky a otočil zapalováním. Motor zázračně naskočil během půl vteřiny.

Wau. A jaký měl stabilní otáčky a hezkej zvuk. Zkontroloval jsem, že nikde neutíkají žádné provozní kapaliny. Vejfuk není děravej. Zjistil jsem, že má úplně nové brzdové kotouče a destičky. Sice na něm bylo obutých asi 3 druhy různých totálně sjetých pneumatik a rezervní byla pro jistotu úplně o jiném rozměru, ale rozhodl jsem se vydat na zkušební projížďku po městě.

Před odjezdem jsem se zeptal na takovou blbou otázku – kde se spouštěj stěrače? Připomínám, že skrz přední sklo nebylo vůbec vidět, co tam bylo zvenčí špíny. Místo toho aby mi odpověděl, se majitel otočil a šel pro něco dovnitř do budovy. Po chvilce přinesl kýbl s vodou.

Pak jsme tím kýblem to přední sklo ošplejchli a já zjistil, že stěrače se vážně točit nebudou. A to jednoduše proto, že chyběj.

Vydali jsme se na projížďku a majitel si k nám ani nenaskočil. Nejspíš by mu ani nevadilo, kdybychom s tím ujeli. Ono vlastně nebylo ani kam si sednout, co tam bylo bordelu. Těch následujících 20 minut ježdění po městě mi ale totálně změnilo dojem z toho vozu. Když nepočítám, že všechno všude vrzalo a skřípalo a motor byl hlučný jak továrna, bylo to jedno z nejlepších svezení, co jsem kdy absolvoval. Mělo to výborné jízdní vlastnosti. Krásně to drželo stopu. A když jste náhodou přejeli přes obrubník, tak jste o tom skoro nevěděli.

Řekl jsem, že tohle je ta kára na kterou jsme čekali a snažil se o tom přesvědčit i Kýťu. Naopak ta v tuhle chvíli na mě koukala jak na naivního vola. Kór když jsem jí den před tím říkal, že vizuální stav podstatně vypovídá o tom, jak se o to předchozí majitel staral. Trvalo mně to půl hodiny než poleví. Polevila. Sdělila mi, že už v životě prosrala víc jak 500 dolarů, tak když mi to udělá radost, tak proč ne. Šel jsem za šéfem, položil jsem na stůl 900 dolarů v keši a řekl jsem ber nebo neber.

Vzal to. Zeptal se mě, na co si tu káru chci koupit. Moje odpověď byla stále stejná – “Chci spolehlivé auto, co nebudu muset servisovat a chci s ním objet Austrálii dokola za co nejměnší peníz.” O to nečekanější byla jeho odpověď: “Tak tohle auto si kupte. To tu Austrálii objede ještě minimálně jednou.” Na to jsem si taky zaťukal na čelo a doufal jsem, že tím dojedu alespoň domů, než se to rozsype. Sepsal jsem papíry o převodu vlastnictví a stal se novým majitelem vozidla.

Během desetikilometrové cesty domů jsme museli rovnou 2x zastavit. Poprvé se nám samovolně otevřely zadní dveře (jejichž sklo jsem našel až druhý den) a podruhé jsem musel zafixovat stahovací páskou poslední zbylý reflektor v přední masce tak, aby nespadl na silnici a nerozmlátil se. Ptáte se mě, jak jsem blikal na křižovatce? Blinkry fungovaly, ale svítili jen žárovky, co z auta visely na drátech. Vidět mě policajti, tak je asi trefí.

Jakmile jsem přijel domů, nechal jsem se odvézt svým spolužákem ještě jednou k bazaru a sednul na svojí motorku, kterou jsem tam nechal. Tu jsem neskutečným způsobem o hodinu později prodal ještě asi o 400 dolarů víc, než byla cena auta. Na to že to byl 50cc městský skůtr, tak docela dobrý. Petr mě požádal o klíček, že se s ním chce svést. Otočil klíčkem a kontrolky zhasly. Prej: “Máš to rozbitý.” Na to jsem mu odpověděl: “Ukaž, to neumíš ani nastartovat?”. Otočil jsem podruhé a z motorového prostoru se začal valit hustý dým.

Tak dámi a pánové, s tímhle autem jsme objeli Austrálii dokola a ani jednou nenavštívili servis. Pokud tomu stále nevěříte, těště se na pokračování. A rada na závěr? Chcete pořádnou káru a nemáte na ní? Prodejte svůj skůtr. Ještě vám zbyde na žrádlo.

Další příběhy najdete na našem cestovatelském blogu www.travelosers.com

Vytvořil: travelosers   Zobrazeno: 314x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku