HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  travelosers  /  Nový Zéland  / Otevírání bankovního konta a daňového čísla

Otevírání bankovního konta a daňového čísla

Nový Zéland

Vytvořeno: 25.02.2014


Jsem v Aucklandu druhým dnem a už jsem si stihnul dát jak místní pívo, tak i kafe. Po proflákaném včerejším dnu jsem si prostě řekl, jdeme zařídit vše, co můžeme, dokud jsme ještě ve městě. Moje pracovní víza budou platit až od března, ale co. Proč nemít již předem založený bankovní účet a daňové číslo IRD, na které musíte čekat i 10 dní.

Zjistil jsem si na internetu všechny důležité náležitosti, které jsou potřeba. Mezi ně patřil i dokument Proof of Residence. Tento dokument je potvrzením majitele nemovitosti, že trvale bydlíte na dané adrese. Vím, že občas, když máte štěstí, je možné ho vyžebrat i v Backpacker hostelu za menší úplatu. Zadarmo ho ale nedávají a bydlet na dormu s dalšími 8 lidmy na pokoji za 25 dolarů na noc se mi vážně nechtělo.

Zeptal jsem se sousedů z vedlejšího pokoje našeho apartmánu, zda li bychom tento dokument mohli získat v našem hotelu. Dostalo se mi odpovědi, že se na to již ptali a neuspěli. Řekl jsem si, že když neuspěli oni, tak někdo by to štěstí logicky měl mít – třeba to budu dneska zrovna já.

Zkusil jsem se pozeptat na vrátnici, zda li by byli tak laskaví a vydali mi tento dokument. Dostalo se mi odpovědi, že toto zpravidla neprovádějí.

V tom jsem zapojil svůj smluvní um a odpověděl jsem. “Děkuji, předávám klíče od pokoje, jdu na backpacker…. ale, když mi ten dokument vydáte, rád vám zaplatím další noc.”

To na číňana zapůsobilo jako relativně dobrá nabídka. Ihned jsem vytáhnul svojí kreditní kartu a zaplatil další noc. Nevydal mi ale Proof of Residence, ale jen obyčejný cár papíru, na kterém bylo napsané, že jsem využil jejich služeb a bydlel jsem tam v tomto termínu. Šel jsem tedy zpět na svůj pokoj a hrdě jsem přinesl “Proof of Residence”.

Na internetu jsem se však dozvěděl, že pokud nemáte přidělený status pracovního povolení a vaše stávající víza vám umožňují vstup maximálně na 3 měsíce, nejenom, že vám žádná banka neotevře bankovní účet, protože to není pro ně lukrativní zakázka, ale daňové číslo vám nikdo nevydá. Dává to vlastně logiku, pokud nepracujete, tak na co byste to potřebovali.

Tuto logiku mi kromě internetu potvrdili i mí spolubydlící. Proto jsem se rozhodl jít přesně proti této logice.

Daňové číslo sice teď nepotřebuji, ale budu ho mít připravené od prvního dne, přidělení pracovních víz a nebudu tak muset zbytečně čekat. A bankovní účet v místní měně s kreditní kartou se prostě vždycky hodí. Nikdy nevíš, co budeš potřebovat vykšeftovat od nějakého číňana. Šel jsem tedy za Michalem (čechem, kterého jsem potkal na letišti v Melbourne) na jedno Large Cappuccino přímo pod televizní věží a i ten mi potvrdil, to co všichni – neuspěju ani kdybych chtěl.

Chtěl jsem jim to natřít a vydal jsem se proto vyjednávat o přidělení IRD na zdejší pobočku pošty. Za přepážkou seděla taková plnoštíhlá arabka. Požádala mě o kopii mého pasu a kopii mých víz. Na to jsem jí ukázal razítko svých visitor víz v pasu a sdělila mi, že bez Grand Notice a pracovního povolení to nejde.

Jakmile jsem měl vytvořenou kopii pasu, tak jsem to zkusil u druhé slečny ve vedlejší přepážce a i ta mě utvrdila, že potřebuje kopii Grand Notice – dokument víz v elektronické formě. Tak mi vsugerovali do hlavy, že tento dokument opravdu vlastním, až jsem si to myslel i já. Měl jsem ho přece celou dobu v mailu, žejo. Šel jsem si ho vytisknout do zdejší knihovny. Když ten papír vylezl z tiskárny, nestačil jsem se divit, co je na něm napsané. Byly to víza do Austrálie. Ty jsem ještě nevyužil a vůbec mně nedocvaklo, že jediná má víza na Nový Zéland je pouze to razítko v pase.

Usoudil jsem, že je největší čas dát si pořádnej hamburger. Cejtil jsem se úplně vygumovanej. Přišel jsem tedy ještě jednou na stejnou pobočku pošty ke třetí přepážce, kde byla taková milá slečna. Moc se na mě usmívala – určitě jsem se jí líbil.

Předhodil jsem jí pouze své razítko v pasu a ejhle, najednou všechno šlo jak po másle. Během tří minut jsem měl podanou žádást o daňové číslo. Jelikož na poštovních pobočkách se nachází zároveň i pobočka banky KiwiBank a obojí vyřizuje stejný personál, zeptal jsem se, zda li bych si mohl vytvořit i bankovní účet. Požádala mě tedy o Proof of Residence. Neuspěl jsem. Až přinesu Proof of Residence, bude se se mnou prý bavit.

Vyšel jsem smutně na hlavní ulici Queen Street, co vedla přímo k moři. Řekli jsme si, že bychom si tam u vody mohli sednout na jedno točený. Jelikož ale na té ulici zhruba tak každých padesát metrů byla pobočka nějaké banky, přišlo mi docela fajn stavit se v každé z nich, dokud mě neobslouží nějaká milá usměvavá slečna.

Navštívil jsem jich celkem 5. V té páté pobočce ta “milá usměvavá” opravdu seděla. Sice byla stará a tlustá, ale to v té chvíli nebylo podstatné. Předložil jsem jí “svůj Proof of Residence” a okamžitě jsem měl založený krásný nový bankovní účet s kreditní kartou.

Poté jsem šel na jedno zasloužený točený. Byl jsem rád, jak jsem jim to natřel a hlavně jsem si uvědomil jednu podstatnou věc. Líná huba – holý neštětí. Byl jsem rád, že nás ještě stále obsluhují lidé a né počítače. Pokud člověk opravdu něco chce, měl by za to i usilovat a nevzdát se hned u první překážky. Vždyť vlastně není co ztratit.

Další příběhy najdete na našem cestovatelském blogu www.travelosers.com

Vytvořil: travelosers   Zobrazeno: 302x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku